Pořad Přepište dějiny je součástí podcastové kultury již pět let a počet odvysílaných dílů překročil čtyři stovky. Co vám dává energii připravovat další díly a přitom nevyhořet?
Dějiny jsou doslova nevyčerpatelné, zvláště když se tak často věnujeme i regionálním osudům, bereme to vlastně také jako naše celoživotní vzdělávání. Navíc, zájem o diskuse a besedy neklesá, spíše naopak a řešíme nyní již kalendář na jaro 2026.
Neměli jste za tu dobu s Michalem Stehlíkem krizi, popřípadě jak řešíte, pokud na některá fakta máte jiný názor? Musíte se shodnout, nebo má někdo z vás poslední slovo?
Náš podcast je z podstaty dialog, každý můžeme mít na konkrétní události či postoje historických aktérů různé pohledy, ale nehledáme jedinou velkou pravdu, spíše jsme rádi, když posluchači či návštěvníci neberou naše rozmluvy jako přednášku, ale právě jako dialog, do kterého je vtahujeme, aby se o dějinách více přemýšlelo. Takže neexistuje nic jako poslední slovo některého z nás, je to prostě dialog.
Ve svých pořadech často bouráte mýty, které jsou součástí tuzemské kultury a historie desítky, ne-li stovky let. Jaké máte reakce od historiků nebo pedagogů - některé informace, které vyvracíte, jsou i součástí školních osnov.
Většina z těch, kdo s dějinami pracují, ať již historici nebo pedagogové, dobře ví, že dějiny jsou rozporuplné a často se vypráví spíše jako černobílé příběhy, nežli by se zpochybňovalo jednoduché vidění minulosti. Takže reakce máme spíše pozitivní, nedávno nás zaujal pedagog z vysoké školy, který se sice věnuje ranému novověku, ale říkal nám, že nás používá nikoliv ohledně 20. století, ale jako metodu přemýšlení o dějinách i vůči 16. či 17. století.
Kolik dílů musí ještě vzniknout, abyste české dějiny dali aspoň trochu do pořádku?
To sami nevíme, dějiny asi nebudou tak docela „v pořádku“, my budeme rádi, když co nejvíce lidí přesvědčíme, že jednak to není nuda, jednak nás to ovlivňuje, a především je třeba o tom přemýšlet. A nejde jen o nás, ale máme radost z každého formátu, který se dějinám věnuje a přitáhne pozornost, samozřejmě, při zachování a respektu k historické realitě, nikoliv pouze k bulvární zábavě.
K Velké Bystřici jste měli řadu materiálů a podkladů. Co vás zaujalo nejvíc a na co se mohou diváci 5. září těšit?
Zaujalo nás toho více, určitě nemůžeme minout česko-německé vztahy v místě i širším okolí, zejména v letech 1938-1945, ale silná je i zdejší folklorní tradice nebo dynamické proměny pivovaru jako ukázka vývoje mezi 19. a 20. stoletím.
