V olomoucké politice působíte už řadu let, letos ale poprvé vedete kandidátku KDU-ČSL a nezávislých. Co vás přimělo vzít na sebe roli lídra a s čím do voleb jdete?

Po těch letech už mám určitou zkušenost a zároveň pořád chuť věci v Olomouci ovlivňovat. Když jsme navíc začali skládat kandidátku a podařilo se kolem ní dát dohromady zajímavé lidi, dávalo mi smysl vzít za ni také odpovědnost.

Na komunální politice mě pořád baví hlavně to, jak je konkrétní. Za každým rozhodnutím města nakonec není jen materiál do rady nebo zastupitelstva, ale konkrétní člověk a jeho každodenní život.

Samozřejmě musíme řešit velké věci – dopravu, bydlení nebo investice za stovky milionů. Kvalitu města ale často poznáte podle mnohem menších věcí. Jestli je na dětském hřišti v létě stín. Jestli si dokáže jednoduše koupit jízdenku i člověk, který přijel do Olomouce poprvé. Jestli si návštěvník i místní může půjčit sdílené kolo. Jestli mají děti i dospělí kde sportovat.

A stejně konkrétní jsou jednotlivé lidské příběhy. Mám radost, když můžeme podpořit mladého zmrzlináře, který chce v Olomouci rozjet svůj podnik, pomoci najít prostory pro hudební klub či nezávislou kulturu nebo se zastat vlastníků garáží, kterých se dotkne rozhodnutí města.

Právě to mě na komunální politice pořád baví. Člověk může reálně ovlivnit město, ve kterém sám žije.

Komunální politika může zvenčí působit jednoduše. Co vás zkušenost z vedení města naučila o tom, jak se skutečně rozhoduje?

Zvenčí často vypadá jednodušeji, než ve skutečnosti je. Je snadné říct, že město má něco postavit, opravit nebo zavést. Když ale nesete odpovědnost za konkrétní rozhodnutí, zjistíte, že za ním jsou peníze, majetkové vztahy, veřejné zakázky, povolování a často několik legitimních, ale protichůdných zájmů.

A asi mám dnes také větší odstup než před lety. Ne každý komentář na sociálních sítích si zaslouží reakci a ne každý problém je katastrofa. Snažím se rozlišovat, co skutečně ovlivní život města, a čemu nemá smysl věnovat víc energie, než si zaslouží. V rozhodování mi pomáhá i moje profese advokáta. Jsem zvyklý nejdřív zjistit fakta, přečíst si podklady a teprve potom se rozhodnout.

Zároveň jsem za ty roky možná ještě více pochopil jednu jednoduchou věc: město není radnice. Město jsou především lidé, kteří v něm žijí. Radnice jim nemá organizovat život. Má vytvářet podmínky, aby se jim tady dobře žilo, pracovalo, podnikalo, aby tady mohli dobře vychovávat děti a trávit volný čas.

Letos kandidujete samostatně, byť s řadou nezávislých osobností. Pro KDU-ČSL to nebude jednoduchý souboj. Na čem stavíte ambici uspět?

Máme podle mě nejlepší kandidátku, jakou jsme v Olomouci za dlouhou dobu postavili, a především konkrétní a splnitelný program. Neslibujeme věci, o kterých předem víme, že na ně město nebude mít nebo je ani nemůže splnit.

Velkou radost mám ze zapojení nezávislých osobností. Třeba Jakuba Jurky, úspěšného šermíře a olympionika, ale především mladého člověka se silným vztahem k Olomouci. A podobných lidí máme na kandidátce více – z různých profesí, generací i částí města.

Myslím, že se nám podařilo dobře propojit zkušenost lidí, kteří komunální politiku znají, s novou energií těch, kteří do ní přicházejí poprvé.

A vlastně se na volby těším. Nechceme lidi přesvědčovat, aby volili takticky nebo vybírali menší zlo. Chceme jim dát dobrý důvod volit právě nás.

Co vás jako poměrně různorodou kandidátku spojuje?

Vztah k Olomouci a určitá představa o odpovědnosti. Nechceme město jen spotřebovávat. Chceme ho rozvíjet, starat se o něj a jednou ho předat dalším generacím v lepším stavu, než jsme ho převzali.

Proto je pro nás důležitá ochrana životního prostředí, zeleně a vody ve městě. Úplně stejně ale také ochrana toho, co nám zanechaly předchozí generace – olomouckých památek, veřejného prostoru a městského majetku.

A velmi důležité jsou pro nás rodiny. Při rozhodování města budeme vždy stát na jejich straně.

Rodina je tradičním tématem lidovců. Co si pod tím ale představit v praxi?

Rodinná politika pro mě není jedna kapitola programu. Je to způsob, jakým se na fungování města díváme.

Rodina potřebuje dostupné bydlení, školku a školu, bezpečnou cestu pro děti, kvalitní veřejnou dopravu, dostupná sportoviště a místa pro volný čas. A také město, ve kterém nemusí rodiče každou drobnost složitě vyřizovat.

Pro rodiče malého dítěte je důležité, jestli je na hřišti v červenci stín. Pro jinou rodinu zase to, jestli se dítě bezpečně dostane samo do školy nebo na trénink.

Stát na straně rodin podle mě neznamená rozdávat před volbami dárky. Znamená to při důležitých rozhodnutích přemýšlet, jak dopadnou na jejich každodenní život.

Hovoříte také o „bezpečném dětství“. Co tím konkrétně myslíte?

„Bezpečné dětství“ jsme nazvali část našeho programu, která se věnuje dostupnosti a užívání psychoaktivních látek mezi dětmi a mladistvými. Nechceme přitom předstírat, že dospívání někdy bude úplně bez experimentování a hledání vlastních hranic. Nemyslím si ani, že úkolem města je stát dětem za zády nebo rodičům říkat, jak mají své děti vychovávat.

Město ale může ovlivnit prostředí, ve kterém děti vyrůstají. V posledních letech se například objevují nové psychoaktivní látky, které mohou být pro děti a mladistvé snadno dostupné a mohou mít velmi vážné zdravotní následky.

Pokud se s nimi děti setkávají v okolí škol, hřišť nebo sportovišť, město podle mě nemůže říct, že se ho to netýká. Musí využít nástroje, které má, důsledně vyžadovat dodržování zákona a současně investovat do prevence a informovanosti.

Nejde o moralizování ani o snahu regulovat život dospělých. Jde o děti. Chceme, aby Olomouc byla městem, kde mohou bezpečně vyrůstat. Proto jsme také iniciovali petici za přijetí městské vyhlášky, která by užívání těchto látek zakázala v okolí škol, hřišť a dalších míst, kde se pohybují děti.

Kdybyste měl z programu vybrat několik dalších priorit, které by to byly?

Určitě doprava. Chceme dokončit tramvajovou trať směrem do Slavonína a zachovat tramvajové spojení do Pavloviček. Potřebujeme záchytná parkoviště P+R a parkovací politiku, která nebude znamenat jen další poplatky a administrativu.

Nechci ale stavět automobilisty proti cestujícím v MHD, cyklistům nebo chodcům. Sám se po městě často pohybuji na kole, ale nemyslím si, že má město lidem určovat, čím mají jezdit. Jeho úkolem je zajistit, aby jednotlivé způsoby dopravy rozumně fungovaly vedle sebe.

A pak tu jsou ty menší věci. Chci, aby si člověk, který přijede do Olomouce poprvé, dokázal bez studování návodu koupit jízdenku. Abychom měli jednoduché bezkontaktní placení a třeba i krátkou „jízdenku na skok“. Aby se do Olomouce vrátila sdílená kola.

Moderní město nemusí být komplikované. Naopak by mělo lidem každodenní život zjednodušovat.

Mluvíte hodně o ochraně životního prostředí. Není to spíš téma zelených stran?

Nemyslím. Ochrana prostředí, ve kterém žijeme, není pravicová ani levicová a už vůbec není vlastnictvím jedné politické strany.

Pro nás je přirozenou součástí odpovědnosti vůči dalším generacím. Chceme více stromů a stínu v ulicích, lépe hospodařit s vodou a chránit zeleň. Ostatně nový les v Holici, jehož vznik jsme prosadili, je konkrétním příkladem, že nemusí zůstat jen u slov. 

Stejnou odpovědnost ale cítím za historické dědictví Olomouce, její památky a městský majetek. Olomouc se musí rozvíjet, ale nemůžeme při tom zapomínat na to, co už máme. Někdy je správnou investicí nová stavba. Jindy je důležitější dobře se postarat o školu, park, ulici nebo historickou budovu, kterou už město vlastní.

Olomouc současně čeká rozhodování o několika velmi drahých projektech. Není taková opatrnost překážkou rozvoje?

Odpovědnost není totéž co strach investovat. Jsem pro velké investice tam, kde dávají smysl a město si je může dovolit. Představa, že kvalitu vedení města změříme počtem miliardových projektů, které dokážeme před volbami nakreslit, mi ale připadá chybná.

U každé velké investice se musíme ptát, kolik bude stát její výstavba i provoz, jaká jsou rizika a co kvůli ní naopak nebudeme moci udělat. Jako advokát jsem možná profesně deformovaný – než něco podepíšu, chci vědět, k čemu se zavazujeme a kdo ponese riziko, pokud se předpoklady nenaplní.

Stejně důležité je odstraňovat vnitřní dluh na majetku, který už máme. To sice není tak atraktivní na billboard, ale pro město je to zásadní.

KDU-ČSL přitom v minulosti byla součástí vedení města. Nemohou vám voliči říct, že jste některé z těchto věcí mohli vyřešit už tehdy?

Mohou a je to naprosto legitimní otázka. Byl jsem čtyři roky náměstkem primátora a za rozhodnutí, na kterých jsem se podílel, nesu svůj díl odpovědnosti. Nechci tvrdit, že se všechno povedlo nebo že bych dnes každé rozhodnutí udělal stejně.

Zároveň ale vím, jak město funguje, co je možné změnit rychle a co naopak vyžaduje roky přípravy. Tahle zkušenost je podle mě výhodou. Nemusím po volbách první rok zjišťovat, co město vlastní, jak fungují jeho společnosti nebo jak se připravují velké investice.

Zkušenost podle mě nemá sloužit k obhajování minulosti. Má pomoci dělat příště věci lépe.

V čem se tedy podle vás vaše nabídka od ostatních liší?

Nechci tvrdit, že každá dobrá myšlenka v Olomouci vznikla u nás. U řady věcí se s ostatními stranami shodneme a je to dobře. Opravená škola, fungující tramvaj nebo bezpečná ulice jsou nakonec v zájmu nás všech.

Myslím ale, že nabízíme dobrou kombinaci zkušenosti, nových osobností, splnitelného programu a hodnot, za kterými si stojíme.

Chceme podporovat rodiny, ale ne jen jednorázovými dárky. Chceme chránit životní prostředí, aniž bychom lidem diktovali, jak mají žít. Chceme město rozvíjet a investovat do nových věcí, ale ne za cenu zbytečného zadlužování nebo zanedbávání toho, co nám tady zanechaly předchozí generace.

Město podle mě nakonec poznáte především podle toho, jak funguje každý obyčejný den.

Prozradíte, s kým jste po volbách připraveni spolupracovat?

Budeme respektovat výsledek voleb a jsme připraveni jednat s demokratickými stranami a uskupeními, se kterými najdeme dostatečnou programovou shodu. Komunální politika je hodně také o konkrétních lidech a jejich schopnosti spolupracovat.

Jednu hranici ale máme jasnou. Do povolební koalice s SPD nepůjdeme.

Není to osobní útok na jednotlivé kandidáty. Je to politické rozhodnutí a otázka hodnot. I v komunální politice podle mě musí existovat hranice, za kterými si strana stojí před volbami i po nich.

Jak vidíte práci dosluhující koalice? Je něco, v čem podle vás opravdu selhala? 

Ano, především v řešení otázky zimního stadionu. Důležitou dovedností v politice je podle mě schopnost domluvit se a hledat kompromisní řešení. V případě stadionu, resp. haly, koalice dlouho nedokázala najít shodu ani sama mezi sebou a některé zásadní kroky projektu procházely jen díky hlasům části opozice.

U projektu, který má město ovlivnit na třicet a více let, bych očekával něco jiného. Zástupci politických stran by spolu měli sedět tak dlouho, dokud nenajdou řešení přijatelné pro výraznou většinu zastupitelstva. A nemělo by jít jen o dohodu uvnitř koalice. Opozice má v takové věci dostat prostor k serióznímu jednání ještě předtím, než se materiál přinese na zastupitelstvo.

Hala přitom nebyla jediným tématem, ve kterém se koalice obtížně shodovala. Podle mě tím vedení města zbytečně ztrácelo na důvěryhodnosti.

Pokud jde o halu, jaký je váš postoj? 

Olomouc potřebuje vyřešit nevyhovující zimní stadion. Za nyní dojednaných podmínek ale výstavbu multifunkční haly nepodpoříme. Spolupráci se soukromým investorem předem neodmítáme, musí však být dlouhodobě výhodná pro obě strany. 

Multifunkční hala by výrazně rozšířila možnosti pro sportovní i kulturní akce, ale za současných ekonomických parametrů je to komfort, který si město nemůže dovolit. Jsme pro další jednání s investorem, jeho výsledkem však musí být ekonomicky udržitelný model s jasně omezenými závazky města a spravedlivým rozdělením nákladů a rizik.

Kdybyste se za čtyři roky ohlédl, podle čeho byste poznal, že bylo volební období úspěšné?

Chtěl bych především, aby se v Olomouci lidem zase o něco lépe žilo. Aby rodiče mohli bezpečně pustit děti do školy. Aby na dětských hřištích bylo v létě příjemně. Aby mladé rodiny měly důvod v Olomouci zůstávat. Aby se člověk mohl rozumně pohybovat tramvají, autobusem, autem, na kole i pěšky. Aby návštěvník během minuty pochopil, jak si koupit jízdenku. Abychom měli dostupná sportoviště, živou kulturu a veřejný prostor, ve kterém lidé chtějí trávit čas.

A samozřejmě bych chtěl, abychom posunuli i velké věci – dopravu, bydlení, významné investice a stav městského majetku.

Nemusíme každý rok přestřihnout pásku u nové miliardové stavby, abychom poznali, že se město posouvá dopředu. Kvalitu života často vytvářejí desítky menších věcí, které prostě fungují.

Takovou Olomouc bych chtěl. Město, které se rozvíjí, chrání to dobré, co zdědilo, a především nezapomíná na lidi, kteří v něm žijí.

Foto: archiv M. Pelikána