“Před pár dny přicestovala ze Zoo de Granby v Kanadě 3,5letá samice, naděje v pokračování chovu. Prozatím pobývá v karanténě, která jí skončí 14. listopadu a trpělivý návštěvník ji bude moci spatřit ve výběhu Pavilonu levhartů. Z jejího dosavadního chování usuzujeme, že se nebude stranit lidí. Věříme, že k ní brzy přicestuje samec z Německa a vytvoří tak pospolu s ní nový chovný pár,” uvádí ošetřovatelka Kateřina Šteckerová. Zoo Olomouc chová levharty od roku 2001 a doposud se v ní odchovalo 12 mláďat.
„Přesun geneticky vzácného jedince z jiného kontinentu je velkým přínosem pro celý chov tohoto druhu v Evropě. Koordinátorka naší zoo poděkovala za zajištění nesnadného transportu zvířete. Doporučení k přesunu jsme dostali na základě dlouhodobé spolupráce EAZA a AZA. Spolupráce se zámořskou zoo v Granby je na velice dobré úrovni, kolegové nám poskytli všechny důležité informace včetně videosekvencí týkajících se veterinárního tréninku s tímto zvířetem. Budeme na jejich práci navazovat a už teď po krátké době je zřejmé, že si samice naše chovatele oblíbila,“ uzavírá zooložka Jitka Vokurková.
Počty zvířat v zajetí dnes převyšují jejich počet v přírodě. V posledních letech se naštěstí jeho stavy zvýšily až na 100 zvířat, spočítaných v roce 2017 pomocí fotopastí. Původní monitoring v 70. letech minulého století zjistil pouze 32 jedinců. Tehdy šlo o sčítání za využití stop zanechaných ve sněhu. Ještě v roce 2000 se jeho stavy v přírodě odhadovaly na pouhých 22-28 jedinců. Vážnou hrozbou pro levharty je nejen klasické pytláctví, ale i lesní požáry, nebo těžba dřeva a nerostných surovin. Ruské a západní ochranářské skupiny utvořily organizaci s názvem Amur Leopard and Tiger Alliance (ALTA), která se má pokusit levharty a tygry ussurijské, kteří jsou rovněž ohroženi, zachránit. Snahou o záchranu levharta mandžuského se zabývá i WWF. Populaci v přírodě bude muset podpořit populace ze zoologických zahrad, tak aby se docílilo dostatečné genetické diverzity.
Foto: Zoo Olomouc
