Matkou mláděte Lory je světlá šestiletá samička, narozená v naší zoo a jde o její již druhé mládě. Ihned po porodu u něj bylo vše v naprostém pořádku a velmi záhy si užíval pobyt na tomto světě. Otcem je velbloud narozený v roce 2017 v Ostravě, který do olomoucké zoo přicestoval v jako roční mládě a do chovu zasáhl jako velmi mladý, protože už na podzim roku 2019 se poprvé stal otcem.

„Od té doby se v olomoucké zoo velbloudi po delší přestávce množí pravidelně, ale každá matka má obvykle mládě jen jednou za dva roky, protože březost trvá více než jeden rok,“ uvádí zooložka Eliška Veselá. Ve čtvrtek 20. března však došlo k porodu i u další samice. Porodní hmotnost mláděte byla 42,8 kilogramů a jedná se opět o samičku. Sice má jinou matku, otce však stejného.

Mýtus o hrbech, plných vody

Díky upravenému metabolismu vydrží velbloud bez vody až dva týdny, tolerují více než dvacetiprocentní ztrátu tekutin v těle, což žádný jiný savec nedokáže. Jakmile však dorazí do oázy, mohou během patnácti minut vypít až 150 litrů vody. Divocí velbloudi dvouhrbí, kteří však nejsou přímými předky domácích velbloudů, ale jsou jejich blízkými příbuznými, obývají poušť Gobi.

Tato poušť má vysoce extrémní klimatické podmínky. Zatímco v létě teploty dosahují 40 st. C, v zimě teplota klesá pod – 40 st. C. Srážky jsou zde minimální a je to jedna z nejsušších oblastí světa. V zimě zde velbloudi využívají k získání životadárné tekutiny velmi sporadickou nabídku ledu, kterého však sežerou jen menší množství, aby nedošlo k podchlazení organismu.

Velbloud je jediným savcem, jenž má oválné červené krvinky, které mu usnadňují průtok krve v případě dehydratace a současně při nárazovém příjmu tekutin mnohonásobně zvětší svůj objem. Velbloudi mají dobře vyvinutý čich a rozpoznají vodu na vzdálenost 17 km. Hrb neobsahuje vodu, jak se někteří lidé mylně domnívají, ale tuk. Jeho zásoba může dosahovat až 40 kilogramů. V případě nouze ho metabolizují na energii a vodu, ale hrby odvádí i tělesné teplo.

Foto: Zoo Olomouc