Přetiskujeme zde text, kterým oznámil ukončení fungování Olodvorku na svém profilu Šimon Pelikán. Každý, kdo do tohoto magického prostoru za vraty oprýskaného domu na Dolním náměstí chodíval, má jistě své vlastní vzpomínky. 

"Po pěti letech zavíráme vrata na olomouckém Dolním náměstí a už je neotevřeme. Prostor, který vznikl s cílem oživit olomouckou kulturní scénu, končí. Místo pro koncerty, divadla, přednášky, besedy, benefice. Místo pro setkávání napříč generacemi, kde se dalo jen tak posedět, prohlédnout umění, poslechnout koncert nebo si dát jen něco k pití a být.

Od začátku jsem cítil, že prostor buduji jen dočasně. Netušil jsem, jestli vydrží tři týdny, měsíce, nebo roky. Když se mi tento nápad zrodil v hlavě, neřešil jsem věci kolem, prostě jsem jen s jistotou věděl, že ho chci udělat a že to zvládnu. Podobné místo v Olomouci chybělo. A protože jsme už měli v tomto domě zázemí pro Ološlap, kam lidé chodili na punče a promítání, nedalo mi to nechat zbytek vnitrobloku pro veřejnost skrytý.

Začali jsme pracovat – i když spousta lidí nechápala, co vlastně děláme a proč. OLODVOREK nakonec překvapil všechny. Stal se kulturním, a troufám si říci i kultovním místem, které si zamilovaly doslova tisíce návštěvníků. Věděli o něm lidé z celé republiky. Nejednou se mi stalo, že jsem slyšel o Olodvorku mluvit někoho třeba na druhém konci Česka. Musel jsem se usmívat…

Bylo to místo, kde mohli začínající umělci poprvé vystoupit před lidmi a ukázat, co umí. Místo, které pomáhalo organizovat dobročinné akce. Místo, kde se potkávali jednotlivci i celé skupiny, přátelé i neznámí, profíci i úplní začátečníci.

Moje kulturní aktivity se v Olomouci pojí primárně s lodními plavbami. Vždy mi dávalo smysl spojovat věci, které mám rád: pohyb, přírodu, město a kulturu, umění. Koncept Olodvorku jsem v hlavě nosil dlouho. A když jsem se do něj konečně pustil, věděl jsem, že chci podpořit městskou kulturu a vytvořit prostor, kde se lidé budou přirozeně potkávat.

Později se objevily další podobné projekty, mám radost, že jsme je možná trochu inspirovali. Kulturní dění ve městě ožilo a přestalo být jen o velkých akcích a koncertech.

Ale cítím, že přišel čas jít dál. OLODVOREK odvedl svou práci. Přiznávám, že už jsem z jeho provozu trochu unavený. Podobný projekt zabere neskutečné množství energie a udržet ho v centru města, v kontaktu se sousedy, žánrově otevřený a zároveň citlivý, není vždy snadné.

Zažili jsme i stinné stránky – od problémů s okolím, přes poničená auta (včetně našeho starého veterána, na kterém jsme pracovali dva roky v Řecku), až po komplikace s provozovateli jiných podniků nebo kopírování nápadů. Ale i to všechno k té cestě patřilo. A ničeho nelituji.

Naopak – mám radost, že jsme mohli být inspirací. A ještě větší radost, že kultura v Olomouci žije dál. Přeji všem, kteří v ní pokračují, ať se jim daří. Rád si k Vám přijdu poslechnout koncert nebo se jen tak posadit.

Majitel budovy s ní má v brzké době plány týkající se rekonstrukce, tak uvidíme, jak se prostor promění a k čemu bude sloužit… Sám jsem na to zvědavý.

A malá tečka na závěr. Když jsem nedávno uklízel před Olodvorkem, vešel dovnitř přes pootevřená vrata jeden pán. Procházel se, rozhlížel, vnímal místo. Pak přišel ke mně a zeptal se, co to tu vlastně je, že je to neuvěřitelné. Povídali jsme si. Když jsem mu řekl, že už musím jít znovu pracovat, rozloučili jsme se. A až pak mi to došlo – odněkud ho znám – byl to herec Pavel Liška. Symbolicky složil Olodvorkuposlední pochvalu.

Dnes tak pomyslně předáváme žezlo dál. Děkujeme za všechnu energii, kterou nám tohle místo dalo a v lidech probudilo. A že jí nebylo málo.

Velké díky patří všem, kteří na Olodvorku kdy pomohli – hlavně Lence, Martinovi, Kačce, Martě, Jirkovi, Týnce, Káji a desítkám dalších, kteří přiložili ruku k dílu. Bez vás by to nešlo. Děkujeme také všem kapelám a účinkujícím a v neposlední řadě majitelům prostoru, statutárnímu městu Olomouc a Olomouckému kraji za podporu.

Ze srdce DĚKUJI, byla to jízda, na kterou nikdy nezapomenu.

Šimon"