Kdybyste měl jednou větou říct, proč jste se rozhodl kandidovat, co by to bylo?
Protože mám dlouhodobě pocit, že Olomouc má na víc. Je to skvělé město, ale často jako by se samo brzdilo. Máme tady univerzitu, šikovné lidi, podnikatele, spolky, sportovce, kulturu, krásné historické centrum i silné městské části. Jenže když člověk chce něco postavit, rozjet, zorganizovat nebo tu prostě normálně žít, až příliš často narazí na pomalost a překážky. Chtěl bych přispět k tomu, aby se Olomouc znovu rozhýbala.
Vaším hlavním heslem je „Olomouc na celý život“. Co tím myslíte v praxi?
Myslím tím velmi konkrétní věci. Aby mladí lidé nemuseli odcházet jinam jen proto, že si v Olomouci nemohou dovolit bydlení. Aby absolventi univerzity měli důvod tady zůstat, protože tady najdou dobrou práci. Aby lidé, kteří podnikají, tvoří kulturu, vedou sportovní klub nebo spolek, necítili, že jim radnice nepomáhá, ale v něčem spíš komplikuje život. A aby město fungovalo i v běžných věcech, které člověk řeší každý den, jako je doprava, parkování, čisté ulice, chodníky, uzavírky, školky.
Zmínil jste dostupné bydlení. Proč je to podle vás tak zásadní téma?
Protože zůstat v Olomouci nesmí být luxus. Bydlení je základ. Když mladý člověk nebo rodina zjistí, že tady nemá šanci najít dostupný byt, začne se dívat za hranice města na obce jako Velký Týnec, Dolany, Velká Bystřice nebo dokonce Lipník nad Bečvou. A s ním pak odchází energie, vzdělání, práce i budoucnost města. Neříkám, že město má všem postavit byty nebo začít regulovat nájmy. To je nesmysl. Ale město může udělat hodně pro to, aby tu byla dostatečná nabídka bytů: zrychlit přípravu projektů, pracovat s brownfieldy, lépe spolupracovat se soukromým sektorem a nebát se moderního studentského bydlení.
Takže podle vás není řešením více zásahů z pozice úřadů?
Takové zásahy a regulace mají smysl tam, kde chrání kvalitu života, bezpečnost nebo veřejný prostor. Ale nemůže to být alfa a omega. Někdy mám pocit, že město raději něco zakáže, než aby řešilo příčinu problému. Já bych chtěl opačný přístup: méně symbolických zákazů a více skutečných výsledků. Ptát se u každého opatření, co konkrétně přinese lidem. Jestli pomůže s bydlením, dopravou, bezpečností, školkami, prací. Pokud ne, tak je to možná dobré do titulku, ale ne pro život ve městě.
Často používáte větu, že dobré město poznáte podle toho, že se v něm dá normálně žít. Co si pod tím představujete?
Že člověk ráno odveze dítě do školky, dostane se do práce, zaparkuje, projde po opraveném chodníku, ví, proč je někde uzavírka, a nemá pocit, že každý běžný den je boj s městem. Lidé nežijí ve strategických dokumentech, ale v ulicích, na sídlištích, v městských částech. Politika města se nakonec pozná právě v těchto obyčejných věcech. Ne v tom, kolik vznikne koncepcí do šuplíku, ale jestli se lidem žije o něco lépe.
Říkáte také, že radnice má podporovat aktivní lidi. Koho tím myslíte?
Všechny, kteří pro město něco dělají. Podnikatele, kteří dávají lidem práci. Lidi, kteří organizují kulturní akce, vedou děti ke sportu, zakládají spolky, vymýšlejí nové služby nebo se snaží zlepšit své okolí. Z takových lidí město žije. Radnice k nim nesmí přistupovat jako k někomu, koho je potřeba hlavně kontrolovat. Má být partner. Má říct: pokud děláte něco rozumného a užitečného, pomůžeme vám, nebo vám alespoň nebudeme stát v cestě.
Velkým tématem Olomouce jsou studenti a absolventi. Co by město mělo dělat, aby tady mladí lidé zůstávali?
Olomouc umí studenty přitáhnout. To je obrovská výhoda. Ale co dál? Musíme jim dát důvod zůstat i po škole. Nestačí být krásné univerzitní město. Potřebujeme propojit univerzitu s místními firmami, podporovat stáže, absolventské podnikání a prostředí, ve kterém se vyplatí začít kariéru právě tady. Radnice nemá uměle vytvářet pracovní místa, ale má vytvářet podmínky, aby tady mohly vznikat.
Co rodiny? I ty zmiňujete jako jednu z priorit.
U rodin se často mluví o školkách jako o sociálním tématu. Já to vidím i jako ekonomickou věc. Když rodič nemá kam dát dítě, nemůže se vrátit do práce. To ovlivňuje rodinný rozpočet, zaměstnavatele i celé město. Kapacity školek a dětských skupin proto musíme plánovat podle toho, kde město reálně roste. Ne až ve chvíli, kdy problém nastane, ale dopředu. Flexibilně, prakticky a bez ideologických debat.
Říkáte, že Olomouc není jen Horní náměstí. Proč to zdůrazňujete?
Protože kvalita života se nesmí měřit jen v centru. Olomouc jsou i sídliště a okrajové části — Povel, Neředín, Holice a další. Tam lidé také řeší parkování, chodníky, hřiště, zeleň, bezpečnost nebo čistotu. Nechci město, kde se všechna pozornost soustředí na pár reprezentativních míst a zbytek se bere jako druhá liga. Dobré město musí fungovat všude.
Jaká by podle vás měla Olomouc být za několik let?
Bezpečná, živá a sebevědomá. Nechci mrtvé centrum, kde se večer nic neděje. Ale nechci ani chaos bez pravidel, který obtěžuje rezidenty. Dá se najít rozumná rovnováha: živé univerzitní město, které má jasná pravidla, pořádek, prevenci a respekt k lidem, kteří v něm bydlí. A zároveň město, které si víc věří. Olomouc nemá být malá Praha ani malé Brno. Má být silné regionální centrum, metropole se svou vlastní ambicí.
Metropole s ambicí, to zní dobře. Není to ale ve skutečnosti jen takové velké politické slovo?
Rozumím, že to tak může znít. Pro mě ale ambice znamená hlavně schopnost dotahovat věci. Nepsat pořád další strategie, ale proměnit myšlenky ve výsledky. Když se řekne investice, tak aby se opravdu stavělo. Když se řekne brownfield, tak aby se s ním opravdu pracovalo. Když se řekne podpora podnikání, tak aby člověk poznal rozdíl v praxi. Ambice není póza. Je to ochota převzít odpovědnost za výsledek.
Jak byste chtěl přistupovat k hospodaření města?
Střízlivě a s respektem k penězům lidí. Každá koruna má pracovat pro občany. To neznamená jen šetřit za každou cenu. Znamená to dobře si vybírat priority a dávat peníze tam, kde mají skutečný dopad. Do bydlení, dopravy, školek, údržby, bezpečnosti, veřejného prostoru. A také se nebát zapojovat soukromý kapitál tam, kde to dává smysl, například formou férových partnerství a projektů, které městu pomohou rychleji.
Co byste vzkázal lidem, kteří jsou k politice skeptičtí?
Že jim rozumím. Spousta lidí má pocit, že se o věcech dlouho mluví, ale málo se mění. Právě proto nechci dělat politiku velkých gest a prázdných slibů. Zajímají mě konkrétní výsledky. Jestli se podaří rozhýbat výstavbu. Jestli se lidem bude lépe parkovat. Jestli budou mít rodiče dostupnější péči o děti. Jestli aktivní lidé ucítí, že radnice je partner, ne překážka. To jsou věci, podle kterých se má politika hodnotit.
A úplně osobně; co vás v Olomouci pořád drží?
Je to město, které má lidské měřítko. Není anonymní, ale zároveň má energii univerzitního a kulturního centra. Člověk tady potká známé, má blízko do přírody, do centra, za sportem i kulturou. Máme na co navazovat. Jen bych si přál, aby Olomouc byla odvážnější, praktičtější a méně svázaná vlastní opatrností. Aby lidé, kteří tady chtějí bydlet, pracovat, podnikat, zakládat rodiny nebo něco tvořit, cítili, že tohle město je na jejich straně.
