Olomouc je nejen starobylé město, dokonce podle archeologů nejstarší u nás s kontinuálním osídlením 1500 let, ale také po dlouhá staletí významné město vojenské. Už v roce 1655 císař Ferdinand III. prohlásil Olomouc pohraničním pevnostním městem. Tehdy mělo začít mohutné opevňování města a především modernizace jeho fortifikace. Jenže proklamace byla věc jedna a realizace druhá - práce vázly a moc se toho neudělalo. Reálně se plány na vytvoření moderní silné pevnosti v plném rozsahu realizovaly až v následujícím století za Marie Terezie. Moderní bastionová pevnost pak úspěšně přežila v roce 1758 také více než měsíc trvající obléhání a bombardování ze strany armády pruského krále Fridricha II. Velikého. V letech 1850 až 1866 byla dokončena výstavba nového fortového obranného věnce, který tvořilo 20 pevnůstek, v samotném městě bylo 11 kasárenských budov. V roce 1880 tu bylo téměř 5 000 a v roce 1930 již 10 000 vojáků.
Obléhání Olomouce v roce 1758
S olomouckou vojenskou historií jsou logicky spjaty také dějiny různých významných velitelství. Prvním bylo Vojenské velitelství Morava, pokračovalo se přes 10. armádní sbor (1867 – 1888) až po Zemské vojenské velitelství pro Moravu a Slezsko (1918 – 1939). Po 2. světové válce zde působila tato velitelství: velitelství vojenské oblasti 3. (1945), 6. armádního sboru (1947), středního vojenského okruhu a 2. armádního sboru, pozemního vojska AČR (1997 – 1999) a konečně Velitelství pozemních sil AČR (1999 – 2003). Od 1. prosince 2003 pak v Olomouci sídlilo velmi významné velitelství společných sil, které vzniklo sloučením tří bývalých operačních velitelství pozemních, vzdušných a specializovaných sil. Toto velitelství společných sil let ovšem o deset let později zaniklo. V tu dobu to s pokračováním významné vojenské tradice Olomouce vypadalo bledě. Samostatné Velitelství pozemních sil sice obnovilo činnost, ale se sídlem v Praze. Olomouc tak na sedm let o toto významné armádní centrum přišla. V roce 2020 se ale významné armádní velitelství do Olomouce vrátilo.
Zdroj: vepozs.mo.gov.cz
A toto napsali zástupci velitelství Pozemních sil AČR před pár dny na facebooku:
„Česko je poněkud pragocentrická země. Jsme zvyklí na to, že většina nejdůležitějších úřadů a institucí sídlí v hlavním městě. Výjimky ale existují a my mezi ně patříme - Pozemním silám Armády České republiky se velí z Olomouce. Je to trochu překvapivé a nebylo to tak vždycky. Ještě před šesti lety byl náš hlavní štáb v Praze.
Abychom si to vysvětlili - hlavním částem armády se říká "síly". Krom pozemních jsou ještě vzdušné, speciální, informační a kybernetické a teritoriální. Tohle rozdělení si vysvětlíme zase jindy, teď se zasoustředíme na nás - my jsme ti největší. Máme 13 tisíc vojáků, většinu bojových útvarů a taky tu nejvíc cool techniku, co jezdí po zemi včetně tanků, bojových vozidel pěchoty a kanónů. Taky ale máme výsadkáře, dronaře, ženisty, chemiky a další specialisty.
A protože je nás hodně a potřebujeme prostor, vrátili jsme se před pěti lety zpět do Žižkových kasáren přímo pod katedrálou sv. Václava v centru Olomouce. Velitelem sil je dvouhvězdičkový generál Josef Trojánek a jeho zástupcem je brigádní generál Miroslav Hofírek. Mít dva generály v armádě o něčem svědčí - menší síly mají jen po jednom.
A čemu tady v Olomouci vlastně velíme? Třem bojovým prvkům - lehkému výsadkovému pluku v Chrudimi, střední brigádě rychlého nasazení v Žatci a těžké mechanizované brigádě v Hranicích. Navíc máme dělostřelectvo v Jincích, specialisty na boj proti zbraním hromadného ničení v Liberci, průzkumáky v Opavě, logisty v Pardubicích a ženisty v Bechyni. Větší útvary se dál dělí na jednotlivé prapory s vlastní dislokací - díky tomu lze najít části pozemních sil například v Táboře, Jindřichově Hradci, Bučovicích, Klatovech, Lipníku nebo Prostějově. Když si uděláte tečky na mapě, zjistíte, že jsme po celé republice.
Jsme hrdí, že narušujeme pravidlo všeho v Praze a máme svou Olomouc rádi. Ostatně, ona je vojenským městem odjakživa. Má historii slavných bitev, válčil tu slavný generál Laudon a první vojenský tábor tu rozbili už ve druhém století Římani. Inu, je tu strategické místo. A navíc je tu hezky.“
