O existenci podzemního prostoru pod podlahou kaple uvnitř sloupu se vědělo už od předchozího restaurování památky v roce 1999 až 2001. Jenže nikdo neměl bližší informace o tom, k čemu tajemná dutina sloužila. Letos v květnu se povedlo dostat k jejímu vstupu. A v září se do úzkého otvoru spustil jeden z památkářů, archeolog Richard Zatloukal.
Kuřecí kosti a stížnosti na hospodu
Do záhadného prostoru o kónickém tvaru s úzkým vstupem slezl Richard Zatloukal, archeolog z Národního památkového úřadu, územního pracoviště v Olomouci. Prostor pod podlahou má následující rozměry: kruhový půdorys o průmětu 209 centimetrů je zaklenut cihlovou klenbou tloušťky 26 centimetrů se středovým kónickým otvorem 45 centimetrů, dosahuje výšky 127 centimetrů k intradosu a 154 centimetrů k extradosu. Pod klenbou spočívají dva prstence hrubě opracovaných bloků o rozměrech 37 × 37 centimetrů z maletínského pískovce, pod nimiž leží cihlová podlaha.
Foto: NPÚ v Olomouci
Richard Zatloukal provedl fotodokumentaci, vytěžil směs stavební suti a odebral vzorky malt. V dutině byla stavební suť, uhlíky, ztrouchnivělé zbytky dřeva, dvě drůbeží kosti, plastová kinofilmová krabička se zprávou od restaurátorů z roku 2001, zmuchlaný papír se stížnostmi na nekvalitní jídlo v blízké restauraci z téhož roku, dva klíče, fragment textilie a plastový obal. „Všechny nálezy jsou moderní sekundární intruze bez liturgické či významnější archeologické hodnoty,“ řekla Sandra Kolářová, tisková mluvčí NPÚ v Olomouci.
Památkáři průzkum uzavřeli konstatováním, že prostor pod kaplí nebyl ani relikviářem, ani kryptou a nejspíše ani ventilačním systémem. Podle kladení dlaždic zřejmě žádný větrací otvor v podlaze kaple nebyl. „Nejpravděpodobnějším vysvětlením je, že jde o technický vyrovnávací prostor, který umožnil založit podlahu kaple výše než okolní terén, pouze srovnal výškový rozdíl mezi náměstím a podlahou kaple, odlehčil hmotu podnože sloupu a po dokončení stavby zůstal bez dalšího využití,“ vysvětlila Sandra Kolářová.
Foto: NPÚ v Olomouci
Vzkazy z let 1999 až 2001
Kovová schránka, kterou během posledních týdnů restaurátorský tým vyňal z dutiny v sousoší na vrcholu památky, se dočkala veřejného otevření před zraky novinářů. „Při restaurování vrcholového sousoší jsme některé jeho části museli demontovat a uvnitř kovové konstrukce, která sousoší drží, jsme tuto schránku našli. Protože ale neobsahovala žádný zámek nebo otvor, chvíli nám trvalo přijít na to, jak se otevírá,“ popsal akademický sochař a restaurátor Tikal. Po otevření se ukázalo, že obsahuje dokumenty z roku 1999, kdy sloup naposledy procházel obnovou. „Máme tu povodňové mapy z roku 1997, kdy Olomouc zasáhly rozsáhlé povodně, cenovou mapu, výroční zprávu a dobové vydání Radničních listů, stále platnou desetikorunovou minci či zvonek s reliéfem města,“ komentoval otevření schránky primátor Miroslav Žbánek. Nechyběl ani dopis tehdejšího primátora města Martina Tesaříka a kováře, který schránku vyrobil, nebo seznam držitelů cen města Olomouce z tehdejší doby.
Foto: Rej.cz
Tyto předměty ve schránce zůstanou, současné vedení města k nim doplní další. „Zvolili jsme rovněž dokumenty jako aktuální městské zpravodaje, kde se budoucí generace dočtou například o plánovaných investicích. A při otevření schránky už budou vědět, jestli se je podařilo uskutečnit,“ podotkl primátor s tím, že kromě zpravodajů a výroční zprávy s kompletními údaji o Olomouci bude schránka nově obsahovat také například jízdenku na MHD, sto korun v mincích se seznamem toho, co za ně lze v dnešní době pořídit, nebo speciální eurobankovku, kterou město Olomouc nechalo vydat u příležitosti letošního výročí zapsání památky na seznam UNESCO. „Osobní dopis primátora jsem se na poslední chvíli rozhodl nepsat. Chtěl bych, aby tam svoje vzkazy nechali ti, kteří se možná dalšího otevření schránky za desítky let dožijí, tedy děti. Oslovíme proto žáky základních škol, aby nám nějaké poselství napsali,“ uzavřel primátor.
Foto: Rej.cz
Plátkové zlato místo rtuti
Tým Reného Tikala nyní pracuje na čištění sloupu, opravách trhlin a zlacení soch a reliéfů. Postupuje se od nejvyšších pater sousoší směrem dolů. V horní části se nyní odehrává závěrečné zlacení.
„Provádíme zlacení plátkovým zlatem, což je technika, která naprosto respektuje zachované původní autentické žárové zlacení. Tato metoda se dnes už nepoužívá, protože pracovala se rtutí a byla velmi zdraví škodlivá. Vždy hledáme co nejšetrnější a zároveň nejúčinnější techniky, protože Trojice je unikátní památkou a já si velmi vážím toho, že se mohu podílet na prodloužení její životnosti pro další generace,“ dodal restaurátor René Tikal.
Foto: NPÚ v Olomouci
Foto: NPÚ v Olomouci
Foto: olomouc.eu