„Spolupráce zoologických zahrad je nenahraditelná. Bez ní bychom takové projekty nemohli uskutečnit, ba na ně ani pomyslet. Jsem ráda, že Česká republika má v této mezinárodní iniciativě svou stopu, respektive jednu od nás z Čech a jednu od kolegů z Moravy. Vedle samotného převozu zvířat se tímto rovněž podílíme na šíření povědomí o zoo jako klíčových institucí pro ochranu přírody,” říká kurátorka kopytníků Zoo Praha Barbora Dobiášová.
Jediný chovatel na Moravě je Zoo Olomouc
Pro letecký transport devíti krav a tří býků byl zajištěn Boeing 777F (nákladní letadlo) a následně byla zvířata převezena kamionem do Národního parku Shadagh, chráněné oblasti v severním Ázerbájdžánu, která zubrům skýtá výborné podmínky díky rozsáhlým horským, lesním a otevřeným krajinám. V něm se jim daří natolik, že je jejich populace udržitelná a současně čítá zhruba 90 jedinců. Součástí letošního přemístění je i 6 zubrů v pohoří Rothaar v Severním Porýní-Vestfálsku. Výběr provádí Evropský program pro ohrožené druhy (EEP). Klíčovými kritérii jsou vynikající zdravotní stav a vhodné genetické zázemí. Na návratu zubra evropského do pralesů východního Velkého Kavkazu se zračí velké úsilí mnoha lidí, které vedlo k dosažení národních i mezinárodních cílů ochrany biodiverzity. I na této spolupráci je patrné, že dobré úmysly mohou vyústit v něco tak zásadního jako je návrat zvířete do volné přírody, návrat domů.
Chov zubrů v Zoo Olomouc probíhal v letech 1973-1986. V roce 2013 pak slavil tento druh na Svatém Kopečku úspěšný návrat. Od té doby se narodilo 19 mláďat. V naší zemi žije zubr ve čtyřech oborách a v šesti českých zoo. Jediným chovatelem na Moravě je právě Zoo Olomouc.
Triumf mezinárodní ochrany
Ze tří geografických poddruhů zubra (evropský, kavkazský a karpatský) se před vyhubením podařilo zachránit pouze evropský, který byl intenzivně loven ve středověku. V 16. století přežíval už jen v královských oborách a ve východních částech Evropy. Poslední divoce žijící byl ve volné přírodě vyhuben v roce 1919. Naštěstí několik desítek zvířat pobývalo v oborách a zoo. Mezinárodní snaha o jeho záchranu začala v meziválečném období. Stal se prvním druhem divokého zvířete, pro který byla sestavena první plemenná kniha. První vydání publikované v roce 1925 registrovalo 56 posledních žijících jedinců. Od té doby zubří populace stoupala. V roce 1952 byli zubři vypuštěni do Bělověžského pralesa a dále pokračoval jejich úspěšný návrat do volné přírody v řadě evropských zemí.
Dnes žijí ve volnosti v deseti státech: Bělorusko, Bulharsko, Litva, Lotyšsko, Německo, Polsko, Rumunsko, Rusko, Slovensko a Ukrajina. Celkem se ve volné přírodě nachází přes 2600 zubrů. Dalších několik tisíc žije v oborách, oplocených pastvinách a v zoo. Usilovná ochrana přírody mnoha institucí slaví obrovský úspěch. Sto let po vyhubení ve volné přírodě je zubr zařazen v kategorii „druh blízký ohrožení“. Není tedy považován za ohroženého vyhubením.
Zubr je největším savcem Evropy, samci dosahují hmotnosti až 920 kg, samice o zhruba polovinu méně. Samice jsou březí zhruba 9 měsíců. Za svůj život porodí cca 9 telat. V zajetí se může dožít v průměru cca 26 let. Denní příjem potravy se pohybuje mezi 30‒60 kg. Potravu tvoří listí stromů a keřů (33 %), trávy a byliny (67 %).
