Svá první mláďata ukázalo i početné hejno ibisů skalních (Geronticus eremita), jež obývá v loňském roce znovuotevřenou africkou průchozí voliéru Bábovka. Úspěšné byly v hnízdění dva páry, které dohromady vyvedly tři mláďata. Jedno z nich se již naplno účastní impozantních „leteckých představení“ se zbytkem hejna, kdy celé hejno krouží touto 15 metrů vysokou voliérou, v níž jsou ptáci návštěvníkům téměř na dosah ruky. Dvě mláďata (vylíhlá později) opustí hnízdo co nevidět. 

„Ibisi skalní přirozeně hnízdí, jak už samotný název napovídá, na skalních římsách. Byl tedy velký předpoklad a naše přání zároveň, aby si k hnízdění vybrali výklenky v imitaci Panské skály. Těší nás, že se tak stalo a v budoucnu by mohli zamířit i do volné přírody,“ dodává MVDr. Jan Kirner.

Šedý plameňák s rovným zobákem? 

Všechna mláďata se líhnou s rovnými zobáky a jejich tělo pokrývá šedé prachové peří. Po vylíhnutí jsou dlouhou dobu závislá na krmení rodiči, kteří pro ně produkují sekret barvy krve. Může se proto zdát, že někteří plameňáci na sobě mají stopy krve, ale jedná se pouze o potravu mláďat. Postupem času se jim zobáky začnou zakřivovat, což je do budoucna nutné pro příjem potravy v podobě vodních mikroorganismů metodou filtrování vody.

Neopeřená hlava starého muže a cesty do Katalánska

Mladí ibisi mají v prvním roce života zcela opeřenou hlavu. U dospělých ptáků je holá, odkud pochází i jejich latinský rodový název Geronticus (z řečtiny gérontos – starý muž). Ibis skalní je v přírodě ohroženým druhem. Ve 20. století se ocitl na pokraji vyhubení a jen díky úsilí zoologických zahrad se jeho populace v přírodě podařilo vzkřísit. Nyní započal nový záchranný projekt v Katalánsku, do kterého by se v příštím roce mohla s trochou štěstí zapojit i ibisí mláďata ze Zoo Olomouc. 

Foto: Zoo Olomouc