Překvapila vás něčím letošní kampaň ke komunálním volbám?
Jako celek ne, jednotlivé subjekty a jejich představitele znám nebo „mám přečtené“. Spíše mi přijde, že dojem z kampaně musí být pro voliče poměrně nepřehledný. Stran, hnutí a koalic je mnoho, často se příliš neliší stylem ani programem, podobné subjekty usilují tentýž elektorát. To může vést ke tříštění a vzájemnému vykrádání hlasů, o výsledku voleb pak rozhoduje, kolik stran a hnutí náhodně do zastupitelstva projde a které zůstanou pod čarou. Lídři nejsou natolik výrazní, že by se vyrýsoval nějaký jasný polarizovaný konflikt mezi dvěma vůdčími osobnostmi a bloky. To může přispět k tomu, že lidé budou nakonec volit nikoliv podle místních reálií, nýbrž podle vztahu k celostátnímu dění. Jestli mě něco překvapilo, tak jen některé momenty kampaně, které působily komicky, občas jako nechtěná sebeparodie.
Z komunální politiky jste odešel před osmi lety. Sledujete ji pořád? Změnila se?
Samozřejmě sleduji, primátorování člověka přeprogramuje tak, že se zájmu o dění ve městě a jeho vývoj nezbavíte už nikdy. Zároveň jsem se ale zařekl, že se na pár let odmlčím. Když někdo skončí ve vedoucí funkci a hned spustí hlasité tirády, jak všichni následovníci dělají všechno špatně, připadá mi to směšné. Jakoby jen křičel, jak strašně mu chybí, že už u toho není. Normální člověk schopný sebereflexe zároveň vnímá, že sám nebyl neomylný a udělal dobré věci i chyby. Zároveň jsem chtěl zahájit skutečně novou etapu osobního a profesního života. V posledních letech jsem začal o politice psát, snažím se psát věcně a bez osobního tónu. Z těch textů ale je cítit, že to vidím tak, že se komunální politika, a nejen ta, změnila a často ne k lepšímu. Jestli je v tom pravdivý náhled nebo osobní zhrzenost, to musí čtenář posoudit na síle argumentů.
Umíte si představit, že byste se do ní aktivně vrátil?
Nad návratem do politiky jako osobní ambicí teď neuvažuji, mám spoustu práce a natolik zajímavé, že mě zcela naplňuje. Neusínám a neprobouzím se s touhou po znovuzískání veřejné funkce. Určitě se ale budu snažit ovlivnit to, kam se česká politika ubírá a třeba pomáhat lidem, u kterých cítím potenciál ten neradostný trend zvrátit. A co to bude znamenat pro mě osobně ukáže čas.
Město jste vedl dvě volební období. Navázali vaši nástupci na to, jakým směrem jste chtěl vést Olomouc, nebo vás zklamali?
Jak už jsem řekl, nechci být osobní. Navíc, to, co řeknu, se týká celé politické scény, vládnoucí i opoziční. Za prvé: Cítím pokles ambicí. Chtěli jsme z Olomouce udělat metropoli středoevropského významu. Využít historické dědictví k rozvoji kulturního dění, cestovního ruchu. Postavit prosperitu města na rozvoji podnikání a potenciálu univerzity. Mám dojem, že dnes je motorem rozvoje města právě podnikatelské prostředí a progresivní vědecké týmy na univerzitě, kreativní komunita, město ale přestalo být tahounem hry a klíčovým partnerem tohoto procesu. Pokulhává za nimi. Za druhé: Politika ztratila rozhodovací schopnost. Ke všemu se píší koncepce, ale jakoby nikdo nechápal, že kouzlo je v jejich realizaci, že koncepcí práce začíná, nekončí. S velkou pompou vznikla koncepce trvale udržitelné městské mobility, že ale mezitím reálná dopravní situace ve městě je zlý sen, to už je na druhé koleji. A za třetí: Obsahem politiky se stal marketing a gesta. Vysadit pár stromů a vyfotit se přitom. Řeší někdo, kolik reálně se ve městě vysadilo zeleně dříve a kolik dnes? Bojím se, že to dnes nikoho nezajímá.
Je něco naprosto zásadního, co by žádný příští lídr města neměl opomenout?
Jedno téma je evidentní: Změnit rozpočtové určení daní ve prospěch měst velikosti Olomouce. Všichni žehrají na zadluženost města a z tématu mají zaklínadlo. Zároveň ale skoro nikdo financím města nerozumí. Ne v detailu, ale systémově. Jestliže se v minulosti financovaly investice i z úvěrů, byly to dlouhé peníze, které výrazně nezvýšily roční dluhovou službu města. Tedy vnitřní napětí v rozpočtu. To se ve skutečnosti zvýšilo souhrou mnoha faktorů: nižší schopností řídit cash-flow, nižší schopností v rozpočtu škrtat, dopadem celostátních rozhodnutí hlavně v oblasti zvyšování mezd. Navíc totálně vypadla schopnost politické reprezentace získat prostředky z centra, i když prý mají na všechny telefon. Systém řízení dotací navíc ovládli úředníci, politici do nich neumí promítnout priority svého programu. Zkrátka na to, co chtějí, žádné dotace nejsou. Nikdo to ale neumí zanalyzovat, pojmenovat, natožpak řešit. A kromě toho je tu základní problém, který leží mimo město Olomouc. Jestli dává stát na jednoho Olomoučana polovinu peněz, než kolik dává na jednoho obyvatele Brna či Ostravy, je to neúnosný a neobhajitelný fakt. Ten je potřeba změnit a rázem bude mít město na všechny investiční potřeby peníze. Jestli jsme před lety domluvili za dvě hodiny na Ministerstvu financí stamilionové kompenzace tohoto problému, bylo nám jasné, že nástupci to musí řešit systémově. Což se nestalo. Úkol tedy zní: Sjednotit všechny zástupce Olomouce v celostátní politice a prosadit změnu systému zvaného RUD.
Máte pro současné adepty na post primátora nějakou radu?
Volební období je čtyřleté. Pokud nechcete na jeho konci stát s prázdnýma rukama a pocitem, že jste ho jen prodiskutovali a nic nedotáhli, musíte fungovat skutečně efektivně, hospodařit s časem a dobře si rozvrhnout jeho podíl na diskusi, přípravu a realizaci. A uvědomit si, že primátor není jen reprezentativní funkce, je to také manažer a lídr týmu.
Máte představu, se kterým z kandidujících subjektů byste dokázal po volbách spolupracovat?
Asi nečekáte, že budu skutečně jmenovat strany a jednotlivce, to nechám na aktivních politicích. Důležitý je ale klíč: Se všemi těmi, kteří chtějí nejen hrát politiku jako divadlo, nýbrž chtějí skutečně převzít odpovědnost před veřejností, činit rozhodnutí, řešit problémy a nejen to nějak na radnici vysedět.
