Vyčistil a k původní kráse vrátil už například Michalské schody, čekárnu na starém autobusovém nádraží, druhé schodiště do Michalského výpadu a teď naposledy i Terezskou bránu. Nedostává za to peníze. Dělá to z principu, protože mu vadí ošklivost, a hlavně nezájem a apatie těch, kdo by se starat měli. „Práci dělám formou daru pro město za 1 korunu. Jde mi o princip. Olomouc je krásná. A je potřeba se o ni starat, ne jen vybírat miliónové zakázky a dělat uzavírky na X měsíců nebo let. Člověk tu chce chodit denně v hezkém prostředí. A ne tleskat přestříhávání pásků na milionových projektech, které se s nulovou údržbou a zabezpečením zase promění časem na stav, jaký byl před rekonstrukcí,“ popsal na facebooku Josef Kovář.
Inspiruje ho ledacos – třeba cesta, kudy chodí jeho dcera do školky. Díky tomu odstranil například graffiti na schodech z Blažejského náměstí do Bezručových sadů. „Tři lidi mi poděkovali osobně že dělám dobrou práci, deset lidí řeklo, že to tam bude zítra znova, dva se zeptali, do kdy to vydrží. Já odpovídám s úsměvem vždy stejně; dokud to někdo nepočmárá. No a pak zase přijdu a přemaluji to... Nedaleko moje dcera chodí se školkou na hřiště, tak proto. Ale stejně tak pár tisíc lidí tu projde kolem denně. Může jim to zlepšit náladu. Může. Nemusí,“ vysvětluje své motivy Josef Kovář.
Do oprav se nepouští jen tak. Nejprve si vyžádá povolení, s památkáři řeší prostřednictvím vzorků správný odstín barvy. Mnohdy čeká na takové povolení hodně dlouho. Jako v případě barokní Terezské brány. „Do Terezské brány jsem se pustil s chutí. Čekal jsem na to dva roky od podání žádosti. Ve "stejný čas" jako Michalské schody,“ uvedl nyní, po dokončení první fáze přemalby interiéru barokní fortifikační brány. Její stav byl předtím velmi ostudný, přesto s ním nikdo nic nedělal. „Brána je jen z 50 procent hotová. Jedna strana. Aby si lidé všímali rozdílu mezi tím "starám se x nestarám se" (město). Technicky pro mě není možné vzhledem k mému vybavení udělat kompletní výmalbu. Proto jsem vzal jen to, kam jsem "dosáhl". Ale stejně mi to nedá a pár oblouků ještě dokončím. Aby to vypadalo ... no prostě lépe,“ vysvětlil pan Kovář sledujícím na své stránce.
Říká, že mnohdy slyší od odpovědných orgánů, že se stejně chystá větší oprava té či oné stavby, tak nemá smysl na ní dělat dílčí údržbu. Taková vysvětlení slyšel jak u Terezské brány, tak například u objektu čekárny na starém autobusovém nádraží, který působil dost odpudivým dojmem. Prý se tyto objekty brzy budou opravovat, případně zateplovat, a tak aktuální úprava stěn není v současnosti prioritou. „Je jednodušší dělat zakázky a opravy jednou za pár let za XX milionů, ale dělat denní údržbu, která zaručí lepší vzhled samotného města, to je nepředstavitelný problém,“ svěřuje se se svým názorem na fungování správců veřejného majetku.
„Jsem si vědom toho, že moje práce není profi. Ale byl bych rád, když projdete v nejbližších dnech Terezskou bránou, jste si všimli té změny. Svou práci do týdne dokončím a pak... ať přijdou profíci a s chutí se za miliony pustí do díla. Užívejte prázdniny,“ vzkazuje muž, který dobrovolně ve svém volném čase vrací Olomouci její krásu.
Stav před opravou | Foto: Josef Kovář
Stav před opravou | Foto: FB Josef Kovář
Při čištění stěny schodů z Blažejského náměstí | Zdroj foto: FB Josef Kovář
