Většinu profesního života pracujete s lidmi, kteří se ocitli v náročné situaci. Co vám tato práce dala?
Především pokoru. Sociální práce vás rychle naučí, že za každým problémem je konkrétní člověk a jeho životní příběh. Někdy stačí dobrá rada, jindy je třeba dlouhodobá pomoc a trpělivost. Právě schopnost naslouchat a hledat praktická řešení chci přenést i do práce pro Olomouc.
Působíte jako vedoucí sociálního oddělení na oddělení léčby závislostí v Psychiatrické léčebně Šternberk. Je to formující zkušenost?
Určitě ano. Denně vidím, jak důležité je, aby pomoc přišla včas a aby člověk nezůstal na své potíže sám. Zároveň vím, že neexistují jednoduchá řešení pro všechny. O to víc věřím v prevenci, spolupráci institucí a v to, že město má vytvářet podmínky, které lidem pomáhají zvládat složité životní situace dřív, než přerostou v krizi.
Jedním z vašich témat jsou senioři. Proč právě oni?
Stárnutí populace není vzdálená budoucnost, ale realita, kterou už dnes řeší mnoho rodin. Často se setkávám s lidmi, kteří chtějí o své blízké pečovat doma, ale narážejí na nedostatek služeb, času i podpory. Senioři si zaslouží důstojné stáří a jejich rodiny jistotu, že v tom nejsou samy.
Co by podle vás mělo město v této oblasti dělat?
Město by mělo lidem nabízet skutečnou možnost volby, ne striktně dané postupy. Někdo chce zůstat co nejdéle doma, jiný potřebuje denní stacionář nebo pobytovou službu. Důležité je, aby tyto možnosti v Olomouci reálně existovaly. Podporovala bych rozvoj pečovatelských služeb, denních stacionářů i nových kapacit pro seniory. Město by mělo začít využívat moderní asistivní digitální technologie „ambient assisted living”, neboli systémy tísňové péče jako S.O.S. hodinky, monitoring pádu atd. Smysl dávají také praktické služby, jako je Senior taxi nebo linky pomoci.
Věnujete se také dětem a mladým lidem. Co dnes děti podle vás nejvíc potřebují?
Potřebují dospělé, kteří si jich všimnou včas. Ne až ve chvíli, kdy je problém velký. Ve školách se často ukáže, že potíže s docházkou, chováním nebo učením mají hlubší příčiny doma nebo v psychice dítěte. Proto mi dává smysl posílit prevenci a dostat pomoc blíž ke školám.
Jak konkrétně si to představujete?
Podpořila bych zavedení sociálních pracovníků na vybraných základních školách. Ale pozor, nepředstavujme si jej jako nějaký represivní orgán! Měla by to být kontaktní osoba mezi školou, dítětem a rodinou. Někdo, kdo pomůže včas zachytit problém a najít řešení. Uvažovat lze také o motivačních stipendiích, která mohou děti povzbudit k dokončení školní docházky a dalšímu vzdělávání.
Co vnímáte jako nejdůležitější?
Aby rozhodnutí dávala smysl lidem v každodenním životě. Nemám ráda politiku velkých slov a gest, ale politiku jako praktickou službu. Třeba v tom, že se senior dostane k pomoci, rodič ví, kam se obrátit, a dítě má šanci zvládnout školu i těžší období doma.
Jaká byste chtěla být komunální politička?
Taková, která je blízko lidem, umí naslouchat a neztrácí zdravý rozum. Celý život řeším problémy lidí a vím, že dobré řešení většinou nevzniká od stolu. Vzniká v rozhovoru, v terénu a v ochotě dívat se na věci lidsky.
Ivana Vyleťalová je vedoucí zdravotní sociální pracovnicí v Psychiatrické léčebně ve Šternberku a specializuje se na problematiku závislostí a duševního zdraví. Kandiduje do Zastupitelstva města Olomouce za ODS.
