Spor orgánů památkové péče různých stupňů se týká v jádru toho, zda je novostavba podle návrhu architekta Jana Šépky vhodná k umístění do prostoru městské památkové rezervace či nikoliv. Vyjádření městských památkářů z ledna a srpna tohoto roku argumentují přísnějším pohledem na parametry novostavby mezi historickými památkami. Argumentuje řadou odborných textů, zmiňuje například Valettskými zásadami pro ochranu a správu historických měst, městeček a sídel: „Pokud je nutné budovat nové stavby nebo upravovat ty stávající, současná architektura musí být v souladu s existujícím prostorovým uspořádáním v historických městech stejně jako v ostatním městském prostředí. Současná architektura by měla nalézt svůj výraz při respektu k měřítku místa a měla by zřetelně vycházet se stávající architekturou a vývojovými vzorci jejího kontextu.“ Odvolává se i na metodiku Národní památkové ústavu z roku 2004 a několik dalších odborných dokumentů.
V tomto kontextu pak stanovisko magistrátních památkářů k novostavbě dle návrhu Jana Šépky vyznělo záporně. „Jednou z nejtěžších oblastí pro památkou péči je posuzování novostavby, v území, kde stavby do nedávné doby existovaly, dokonce je známa jejich podoba. V tomto případě lze hovořit o obnově zaniklých částí urbanistické osnovy, jejichž cílem má být především uchování hodnot existujících… A rovněž má být dosaženo obecně urbanistické a architektonické harmonie prostředí. Návrh novostavby v proluce však tyto podmínky nesplňuje. Na první pohled je z vizualizací zřejmé, že podoba stavby směrem do ulice Denisova nevykazuje v žádném případě žádný soulad s okolní dochovanou zástavbou, naopak popírá skoro veškeré principy, které jsou na zástavbu proluky v exponované poloze kladeny správním orgánem, jakožto orgánem státní památkové péče. Její vizuální podoba nadměrně upoutává a strhává na sebe pozornost návštěvníků, a to na úkor dochovaných historických kulturních památek v jejím těsném okolí…“
Ve prospěch návrhu Jana Šépky se naopak v létě vyjádřilo olomoucké pracoviště Národního památkového ústavu. Uvedl, že se NPÚ stavbou už několikrát zabýval a vydal několikrát pozitivní stanovisko. Odvolává se například na vědecké rady Národního památkového ústavu z roku 2015, kdy bylo konstatováno, že „vědecká rada výslovně ocenila výtvarnou kvalitu návrhu a skutečnost, že se hmotově snaží navázat na historickou urbanistickou strukturu“. Uzavírá slovy, že „nyní posuzovaná část studie výstavby objektu SEFO v podobě pěti nadzemních objektů (v rozsahu pozemků určených k zastavění) byla ze strany odborné organizace státní památkové péče a de facto i Ministerstva kultury… podmíněně akceptována“.
Případem se pak po odvolání investora, kterým je Muzeum umění Olomouc, zabýval nařízený orgán státní památkové péče, tedy odbor sportu, kultury a památkové péče Krajského úřadu Olomouc. Ten nakonec dospěl k závěru, že SEFO v navržené podobě není v rozporu s ochranou MPR a památkovou péčí. Při svém přezkumu stanoviska orgánu památkové péče prvního stupně kritizuje „rigiditu“ jeho postojů, odvolává se na modernější odborná stanoviska a připomíná také nutnost proporcionality při rozhodování. „Správní orgány musí při rozhodování na úseku státní památkové péče vždy pečlivě zvažovat proporcionalitu omezení vlastnického práva ve vztahu k veřejnému zájmu na zachování památkové hodnoty předmětné nemovitosti či lokality, v níž se nachází.“
Součástí obsáhlého rozhodnutí, proti němuž se nelze dále odvolat, je i sedm podmínek, které musí být před stavbou SEFO splněny. Například musí být proveden hydrogeologický průzkum v prostorech proluky dotčených novostavbou, aby stavba nezměnila hydrologické poměry v daném území, což by mohlo poškodit objekty okolních kulturních památek a historických staveb. Rozhodnutí vyžaduje také statický průzkum objektů kulturních památek či jejich částí, dotčených realizací zamýšlených prací, musí proběhnout ještě revizní archeologický výzkum k ověření skutečného rozsahu zachování reliktů středověké hradby oddělující Předhradí od lokačního města a k ověření realizace možných prostupů mezi novostavbou a stávajícím objektem.
Muzeum umění si nyní může vydechnout a hned poté vypsat tendr na zhotovitele projektové dokumentace. Pokud se nijak zásadně nezmění státní rozpočet v kapitole ministerstva kultury, případně se nezmění vláda jako celek, má stavba SEFO dobré vyhlídky. Nejdřív ale samozřejmě musí projít ještě stavebním řízením...
Proč je vlastně lokalita budoucího Středoevropského fóra Olomouc tak důležitá? Proluka u muzea umění stojí přesně na rozhraní mezi starším předlokačním městským jádrem Olomouce, které se utvářelo už od velkomoravského období v okolí Václavského a Petrského návrší, a lokačním královským městem, budovaným od první poloviny 13. století ve směru od proluky Denisovou ulicí k Hornímu a Dolnímu náměstí. Někde v těchto místech by měly být zbytky gotických hradeb, oddělujících po celý středověk Předhradí s přemyslovským hradem a katedrálou od královského města.
Blíže ke kostelu Panny Marie Sněžné navíc stávala také až do roku 1785 gotická Nová věž či Nová brána, která oba dlouho samostatné městské celky propojovala.
Stanoviska orgánů památkové péče různých stupňů, vydaná během letošního roku, jen dokazují, jak obtížně se hledají konkrétní kritéria pro posouzení vhodnosti či nevhodnosti nových stavebních aktivit v historicky citlivé lokalitě. Není tedy divu, že stavba vzbuzovala od počátku spory i mezi olomouckou laickou veřejností.
Architekt Jan Šépka navrhl stavbu tak, aby svým členěním i hmotou připomínala původní středověké parcely pěti zbouraných měšťanských domů Kromě nadnárodního kulturního významu nové instituce může Olomoučany těšit i záměr vybudovat zde přímé propojení mezi Denisovou a Koželužskou ulicí.
Zdroj vizualizací: Šépka Architekti
