Vojtěch Pospíšil, předseda Odborového klubu autonomní filharmonie (OKAF), k celé akci dodává: “Věříme, že dokážeme oslovit dostatečný počet spoluobčanů, kterým není osud filharmonie lhostejný. Pro umístění petičních stánků jsme zvolili frekventovaná místa v Olomouci, a protože jsme hudebníci, i jejich podoba odráží diskutované téma. Navíc jsme piana namalovali na červeno, abychom přitáhli pozornost jak kolemjdoucích, tak politiků na radnici. Koneckonců jsou to oni, kteří jsou za současnou situaci zodpovědní.“ Olomoucká radnice pokračuje v přípravách na sloučení dvou významných kulturních institucí i přes hlasitý nesouhlas nejen filharmonických odborářů. Se sloučením nesouhlasí také řada významných osobností z kulturní oblasti jako například filmař Václav Marhoul nebo hudební skladatel Ondřej Soukup.
Odboráři: Vadí nám lži a neustálé změny komunikace
V uplynulých dnech vydala olomoucká radnice prohlášení, ve kterém se zavazuje vytvořit novou kulturní instituci, jež má stát na čtyřech samostatných pilířích – filharmonii a divadlu, vzdělávání a zahraniční spolupráci a kulturním managementu. Pospíšil považuje tyto cíle za nekoncepční: „Pan náměstek (pro kulturu, Viktor Tichák, Pir.) tvrdí, že chce posílit edukaci, ale asi mu uniklo, že samotná Moravská filharmonie jen loni odehrála 24 vzdělávacích koncertů s celkovou návštěvností bezmála 3500 diváků. Pro letošek je koncertů naplánováno ještě více. A jedná se nejen o koncerty pro všechny věkové kategorie, ale také o workshopy a přednášky. Jestli tedy jsou rezervy v oblasti vzdělávání, měl by je hledat jinde než ve filharmonii.”
Také další vyjádření a cíle olomouckých radních považují odboráři za nesmyslná a lživá. „Politici tvrdí, že neprobíhá žádné formální vzdělávání v oboru. To je vysloveně lež. Například koncertní řada Klasika na dosah je součástí formálního vzdělávání studentů JAMU a HAMU, a to v oborech dirigování orchestru, kompozice i instrumentálních oborech. Dále je MFO pořadatelem mezinárodních dirigentských kurzů a z Olomouce tak míří do světa vyškolení dirigenti více než čtyřiceti národností. Radní se tedy snaží veřejnost naklonit na svou stranu prázdným programem a cíli, které filharmonie plní již dávno,“ doplňuje Pospíšil.
Autonomie institucí nebo zánik filharmonie a splynutí?
V posledním půlroce slučovacího procesu olomoucká radnice již několikrát změnila komunikační strategii. Podzimní analýza nezávislé agentury naznačila možné finanční úspory v případě, že dojde k racionalizaci provozu obou institucí. Radní tedy akceptovali návrh agentury a pod záminkou úspor nastartovali proces sloučení, který zahrnoval redukci orchestru MFO a MDO o celkově cca 20 % hráčů. Po nesouhlasném postoji části odborné veřejnosti změnili radní tón komunikace a svá vyjádření o propouštění mírnili. Dále slibovali, že autonomie obou institucí zůstane nedotčena. Zkraje letošního jara je však mnohé jinak. „Náměstek Tichák nově navrhuje, aby zanikla subjektivita Moravské filharmonie a celá její účetně organizační struktura byla převedena pod Moravské divadlo. Sliby o rovnocennosti obou institucí tak v praktické rovině mizí do nenávratna a aktuálně je na stole pouze varianta, kdy samostatná MFO ve své podstatě zanikne a stane se součástí divadla. To je pro nás naprosto nepřijatelné,“ říká Jakub Látal, mluvčí Unie orchestrálních hudebníků MFO. „Celé se to navíc snaží politici překrýt jakýmsi pochybným, utopicky vznešeným projektem, který s velkou parádou před několika dny představili. Nemají cíl, nemají nastavené procesy, nemají zajištěné financování. Také říkají, že mají zájem spolupracovat s dalšími subjekty, jako jsou Univerzita Palackého nebo Janáčkova akademie múzických umění. Patrně zapomněli, že MFO má s UPOL nebo JAMU již dávno uzavřená formální i neformální memoranda o spolupráci,“ dodává Josef Vláčil, předseda Unie orchestrálních hudebníků MFO.
Dne 1. března 2024 byla olomouckou radnicí představena nová forma organizace, která má od počátku roku 2025 zastřešit fungování obou institucí. Podle Davida Gerneše, manažera slučování obou organizací a současně ředitele Moravského divadla Olomouc, je základním kamenem nové zastřešující instituce jednoznačně pilíř kulturní, který je tvořen symfonickým orchestrem a třísouborovým divadlem. Další pilíře by měly reflektovat potřeby kultury v 21. století a sloužit především k rozvoji divadla a filharmonie. Nová organizace se podle Gerneše chystá spolupracovat na významných evropských projektech či nabízet do zahraničí rozsáhlé kulturně-edukační portfolio. Konkrétní významný evropský projekt, či jaké kulturně-edukační portfolio hodlá organizace prosazovat však Gerneš nijak konkrétně nepředstavil.
