Edém mozku obvykle provází neurologické potíže a zpomalení psychomotorického vývoje. „Malý samec zůstal ležet, nehýbal se, po resuscitaci špatně dýchal z důvodu zalití dýchacích cest plodovou vodou, neudržel vzpřímenou hlavu, nekoordinoval pohyby ani polohu, překrvené oči na podněty nereagovaly, nebyl u něj patrný sací reflex. Po základním ošetření dostal sondou do žaludku mlezivo. Porodní hmotnost cca 75 kilogramů však svědčila pro běžnou hmotnost zdravého žirafího novorozence,“ uvádí veterinářka Lenka Chrastinová.
Ošetřovatelé věděli, že matka spolupracuje a rozhodli se i s vědomím nejistého výsledku vrátit mládě do života a následně k matce, což znamenalo probdít s ním několik nocí, neustále ho zvedat a vodit. Trpělivě, oddaně, s dodáním síly samotnému zvířeti.
Život versus eutanázie
Každým okamžikem si ošetřovatelé uvědomovali, že kdyby nastal během odchovu problém neslučitelný s posláním zoologických zahrad, přistoupí k eutanázii. Ztráta zraku, nemožnost pohybu, nepřítomný sací reflex, nezačlenění se do stáda – neschopnost socializace, zlomená končetina, nadměrná agresivita, genetické postižení jsou faktory, které k eutanazii vedou a jejich rozporováním se markantně snižuje základní snaha o zachování zdravé populace druhu samotného.
„Rádi bychom na tomto případu veřejnosti ukázali, že i pro nás jsou některá rozhodnutí velmi těžká. Zvířata utrácíme až po vyčerpání veškerých ostatních možností, současně musíme zastupovat přírodu, abychom v konečném důsledku nepodporovali vymizení živočišného druhu z naší planety, ale zajistili životaschopnou populaci pro další generace,“ dodává ředitel Zoo Olomouc Radomír Habáň.
Po krůčkách za svou matkou
Edém mozku každým dnem postupně ustupoval, mládě se zotavovalo po malých krůčcích, a to doslova. Nejprve začalo bez potíží dýchat, stabilizovalo polohu krku, objevil se sací reflex, močilo, s pomocí se postavilo. Další den se v sice nejisté, ale i tak chůzi, pohybovalo s oporou ošetřovatelů, následující dny chodilo už pouze pod dozorem, dokázalo si samo lehat a vstávat, pít ve stoje, zlepšoval se mu zrak. Jak čas plynul, sameček začal poskakovat, cválat, pozorovat okolí. Ostatní žirafy o něj projevovaly velký zájem. A ten největší jeho matka. V těchto dnech lze říci, že je na nejlepší cestě stát se samostatným a plnohodnotným členem stáda, se kterým bude vyrůstat. Se svou matkou už i poprvé strávil svůj velký den. Jejich první společný, přirozený a šťastný. Od té doby s ní je neustále, což budou moci, co nevidět, pozorovat už i návštěvníci.
V přírodě se žirafám daří čím dál hůře
Žirafa Rothschildova je v přírodě ohrožená vyhubením. V roce 2018 v ní žilo 1399 jedinců, současné počty hovoří už jen o stovkách. Ohrožena je především těžbou ropy v oblasti přirozeného výskytu. Ve 103 zoologických zahradách v prostoru EAZA se podle evidence ZIMS nachází v Evropě k dnešnímu dni 170 samců a 252 samic. Za posledních rok došlo jen k 25 porodům. Hlavním posláním zoologických zahrad je udržet stabilní a geneticky variabilní populaci ohrožených druhů zvířat pro případ, že bude potřeba populaci žijící v přírodě posílit o zdravé a silné jedince. U druhů, které do přírody navrátit nelze, jsou zoo posledním místem jejich záchrany pro další generace.
V přírodě dochází k přirozené regulaci populace. Zvíře umírá v důsledku zranění, onemocnění, hladu, je uloveno predátorem, přirozeně hynou slabší jedinci. Cca 75 % mláďat uhyne v období po narození a ve chvíli, kdy se oddělují od matky. Žádné rozhodnutí o utracení není snadné a v Zoo Olomouc k němu přistupuje až tehdy, když dojde k vyčerpání všech jiných možností. Antikoncepce, kastrace, oddělování samice v praxi selhávají. Kastrace je nevratná, antikoncepci může provázet řada vedlejších nežádoucích účinků, včetně ztráty reprodukční schopnosti. Z chovu se tak vyřadí i velmi geneticky cenná zvířata, což může mít za následek i to, že nám daný druh z přírody vymizí.
Nejpřirozenější tedy je nechat zvířata rozmnožovat se a upřednostnit odchov přirozenou cestou – rodiči. Při umělém odchovu může mládě trpět ve vztahu k soukmenovcům, nezačlenit se do skupiny, nemusí mít správné sociální návyky, nemusí si případně poradit jako partner nebo jednoho dne jako rodič.
