Václav Edelmann starší byl velmi schopným olomouckým renesančním měšťanem, obchodníkem a respektovanou osobností. Jeho život se odehrával v 16. století, tedy v době, která bylla pro podnikavé měšťanstvo asi nejpříznivější. To, co říkáme o měšťanech, v plné míře platí také o samotné Olomouci. I pro ni bylo 16. století zlatým věkem, Olomouc byla tehdy nezpochybnitelnou metropolí Moravy a jedním z nejvýznamnějších měst v Zemích koruny české.
Svého skvělého postavení se Václav Edelmann domohl díky tomu, že zastával úřad císařského výběrčího daní. K této výnosné a prestižní funkci se dostal někdy v roce 1566. Jakkoliv touto dobou mezi olomouckými měšťany převažovali protestanté, Edelmann patřil mezi katolíky. Za katolické měšťany byl také roku 1576 vybrán moravskými stavy do poselstva k nově zvolenému králi Rudolfovi II. To svědčí o jeho mimořádném postavení v Olomouci i na Moravě. Katolickou orientaci rodu může potvrzovat i v rodině předávané mužské jméno Václav, německy Wenzel, latinsky Venceslaus. Svatý Václav totiž byl patronem olomoucké katedrály, tedy dozajista i nejvýznamnějším světcem olomouckých katolíků.
Své velice úspěšné podnikání proměnil Edelmann v jeden nehmotný a přinejmenším dva hmotné úspěchy. Tím nehmotným ziskem bylo v roce 1577 povýšení do šlechtického stavu erbovním listem od Ferdinanda I., přičemž získal pro sebe a své mužské potomky titul vladyky. Získal tím právo užívat přídomek „z Brozdorfu“. Brozdorf, správně německy Brosdorf, jsou dnešní Bravantice v okrese Nový Jičín. Celé jméno Olomoučana tedy tenkrát znělo Venceslaus Edelmann Senior de Brozdorf. Stejné vladycké právo podědil i syn Václav Edelmann mladší, jenže ten už v podnikání tolik úspěšný nebyl a do otcovy pozice se nikdy nevypracoval.
Dva hmotné efekty Edelmannovy nanejvýš úspěšné profesní dráhy ale můžeme obdivovat i dnes. Jednak jde o krásný a dobře známý Edelmannův palác, a pak tedy i Edelmannova hrobka, kterou najdeme u stěny chrámu svatého Mořice. O Edelmannově paláci bylo napsáno mnohé. Řekněme si jen, že byl budován od roku 1572, kdy movitý měšťan zakoupil dva starší gotické domy na Horním náměstí, větší část z nich zboural a na jejich základech nechal postavit krásný renesanční palác s gotickým sklepením.
Pokud jde o rodinnou hrobku, tu nechal postavit Václav Edelmann starší řadu let před svou smrtí. Jednak se můžeme domnívat, že jako správný křesťan nejspíš ctil biblickou zásadu, že "nikdo neví dne ani hodiny". Druhým, racionálnějším důvodem ale určitě bude, že stavebník prostě využil přítomnosti stavební huti při budování rodové rezidence na Horním náměstí, která se odehrávala rovněž od roku 1572. Domněnce o stejných stavebnících napovídá i příbuzné tvarosloví hrobky a paláce.
HROBKA PODLE BENÁTSKÝCH VZORŮ
Elegantní malá stavba v renesančním slohu vznikla u severní stěny presbytáře kostela svatého Mořice. Drobná obdélná kamenná stavba přistavěná k severní stěně presbytáře vychází ze vzorů italské renesanční architektury, především benátských vzorů.
Kaple je umístěna mezi dva sousední opěrné pilíře a na západní straně napojena na tzv. malou sakristii. Zbylá dvě průčelí jsou architektonicky a výtvarně zpracovány. Stěny stavby nad masívním soklem, který přibyl v 19. století, jsou zvýrazněny plastickou bosáží. Čelní fasáda je členěná čtyřmi polosloupy na vysokých podnožích a s korintskými hlavicemi. Mezi nimi jsou tři okna s půlkruhovými záklenky, přičemž dvě krajní jsou slepá. V prostředním okně je osazena zdobná mříž z 19. století, v horní části uprostřed s plechovým erbovním štítkem s hraběcí korunkou v klenotu.
Výraznou úpravou hrobka prošla v 19. století při regotizaci kostela, kterou vedl stavitel Franz či František Kottas a kameník Ernst Melnitzky. Kapli nechal v letech 1874-1881 na své náklady opravit a upravit probošt hrabě Emanuel Pötting (mimo jiné stavitel české dívčí školy, dodnes známé jako Pöttingeum). Na mecenášství hraběte Emannuela Pöttinga upomíná zdobně tepaná železná mříž v okně, vyrobená v roce 1881 uměleckým kovářem Johannem Lefendou, a Pöttingův rodový erb. O něco níže je v kruhu umístěn mecenášův monogram složený ze zrcadlově opozičních dvojic kurzívních liter EP, nad nimiž se opakuje hraběcí koruna. Stavebně výraznou změnou bylo odstranění šikmé střechy nad hrobkou a její nahrazení plochým zastřešením. Doddejme, že stavitel Franz Kottas současně prováděl i přestavbu a novorenesanční doplnění Edelmannova paláce na náměstí.
Renesanční umělci zanechali na pohřební kapli krásnou výzdobu. Tu můžeme sledovat na zalamovaném vlysu nad polosloupy. Reliéf vlysu na východní straně znázorňuje figury sv. Petra a sv. Pavla a na nárožním pilířku je postava sv. Šebestiána. Na hlavním průčelí jsou na vystupujících pilířích nad polosloupy reliéfně zpodobeny postavy čtyř evangelistů (zleva Jan, Matouš, Marek a Lukáš). V plochách mezi nimi jsou pak reliéfy s obrazy Ukřižování (vlevo) a Zmrtvýchvstání (vpravo), uprostřed pak nápisová deska s erbem donátora, Václava st. Edelmanna z Brozdorfu.
V této části průčelí hrobky je také poměrně dlouhý a dobře čitelný latinský nápis.
AD MDLXXII IN NATALI S. IOANNIS BAPT.L. VENCESLAVS EDELMAN SENIOR DE BROZDORF AD DEI IMMORTALIS HONOREM ET GLORIAM SVIQ AC SVORVM MEMORIAM PERPETVAM HOC MONIMETVM FIERI CVRAVIT FACT DEV OPT MAX.V.MORTVS LETVSQ SVRGAT IN KRITO IESV OBI. V ne úplně bezchybné latině tu máme napsáno zhruba tolik:
„Léta Páně 1572 v den narození sv. Jana Křtitele Václav Edelman starší z Brozdorfu ke cti a slávě nesmrtelného Boha vybudoval tento památník. Ať mrtví vstanou v Kristu Ježíši.“
Sám Václav Edelmann starší z Brozdorfu zemřel v roce 1580 a byl ve své hrobce pochován. Zmínili jsme se ale také o tom, že Edelmannův syn Václav nedosáhl nikdy úspěchů svého otce. Pokles bohatství i sociálního statusu rodiny pokračoval bohužel i v další generaci, kdy vnuk stavitele, Václav Edelmann III., musel v roce 1600 rodovou rezidenci na Horním náměstí prodat. Světská sláva rodu tak sice upadla v zapomnění, ale dvě krásné stavební památky zde máme do dnešních dnů.
Stavební popis Edelmannovy hrobky převzat z Památkového katalogu Národního památkového ústavu.
Foto z roku 1930 a z roku 1946 pochází také z Památkového katalogu NPÚ.
Edelmannův palác před neorenesanční přestavbou, snímek z roku 1868. V té době v paláci sídlila olomoucká radnice.
