„Teprve dnes nám jej umožnila odčervit a označit mikročipem. Vždy se do přirozeného odchovu snažíme co nejméně zasahovat. A když už tato nutnost vzejde, tak si počínáme velmi citlivě, abychom v něm cokoliv nenarušili,“ uvádí zooložka Ing. Jitka Vokurková. Mládě je patrně pohlaví samčího, ale jistotu přinese až další kontrola. Při troše štěstí jej mohou návštěvníci vidět v Pavilonu šelem a mořských akvárií.

V olomoucké zoo se s binturongy poprvé setkali v roce 1990. Celkově se v Zoo Olomouc za tu dobu narodilo už 46 jedinců.

ŠELMA S CHÁPAVÝM OCASEM

Angličané tuto cibetkovitou šelmu označují "bearcat", což znamená "medvědokočka". Původ jména binturong je však malajský. Výborně šplhá a ve větvích se pohybuje s jistotou, k níž jí napomáhá chápavý ocas, který je u šelem vzácný.

GENETICKÁ ANALÝZA

Zoologické zahrady se ale k jeho chovu příliš často neuchylují už proto, že se jedná o zvíře s noční aktivitou a jeho rozmnožení není snadné, natož samozřejmé. V mnoha zahradách k němu nedošlo nikdy. Jednotlivé poddruhy se totiž mezi sebou nemnoží a jejich rozlišení je bez genetické analýzy téměř nemožné.

OBECNÉ INFORMACE

Největší cibetkovitá šelma o hmotnosti 9-20 kg s přirozeným domovem v jihovýchodní Asii je už svým vzezřením tajemná. Vyskytuje se v několika poddruzích na relativně velkém území. Na větvích spí obkročmo, končetiny jí visí volně dolů. Z větší části se živí rozmanitými plody a ovocem, pojídá i drobné živočichy a mršiny. Domorodci binturongy často ochočují, neboť v domech hubí hlodavce a šváby. Počty v přírodě se na základě zanechaných fotopastí pouze odhadují. Klesají zpravidla důsledkem likvidace přirozeného životního prostředí. V jihovýchodní Asii si plantáže palmy olejné berou krutou daň v podobě kácení pralesů a jejich vypalování. V červené knize patří binturong do kategorie „vulnerable“ – zranitelný. Mezinárodní informační systém zvířat (ZIMS) uvádí počet v lidské péči chovaných binturongů cca 500 jedinců, z nichž je zhruba jedna třetina chovaná institucemi v Evropě.

Foto: Zoo Olomouc