Autorka knihy Jitka Jonová z katedry církevních dějin a církevního práva Cyrilometodějské teologické fakulty UP se na základě studia archivních materiálů, dokumentů a dobových periodik zaměřuje na snahu o vyřešení takzvané olomoucké kapitulní otázky, v níž mimo jiné hrál roli požadavek na šlechtický původ členů kapituly, a také na problematiku obsazování olomouckého arcibiskupského stolce.
Jitka Jonová se k tématu olomoucké metropolitní kapituly a takzvané kapitulní otázce dostala již při práci na její dřívější knize, v níž se věnovala osobnosti arcibiskupa Theodora Kohna. Ten se díky připuštění nešlechticů do olomoucké kapituly po roce 1880 mohl stát kanovníkem, jako první nešlechtic byl zvolen arcibiskupem a ze své pozice se pak snažil, aby šlechtický původ nebyl při obsazování postů v kapitule nadále rozhodující. Nakonec musel rezignovat a problematika související i se svobodnou volbou arcibiskupa zůstala nedořešená ještě řadu let.
OD POŽADAVKU ŠLECHTICKÉHO PŮVODU UPUSTILI AŽ V ROCE 1994!
„Zásadní problém s obsazováním kanonikátů pro olomouckou kapitulu nastal zejména po vzniku Československa. Kapitula tehdy mohla podle tehdy platných pravidel do svých řad volit jen šlechtice, jedním z prvních zákonů nové republiky ale bylo zrušení šlechtických titulů. Nešlechtice do kapituly mohl volit zase jen císař, ale monarchie zanikla. Navíc byl vydán nový Kodex kanonického práva. Probíhala později složitá jednání mezi biskupy a vládou, jejímž výsledkem bylo, že ‚protentokrát smí arcibiskup obsadit kapitulu v souladu s kodexem‘. Arcibiskup Leopold Prečan také opakovaně žádal kapitulu, aby upravila své stanovy do souladu s kodexem. Nakonec však stanovy z roku 1826, které obsahovaly požadavek šlechtického původu kanovníků, platily až do roku 1994, kdy arcibiskup Jan Graubner vydal nové,“ přiblížila Jitka Jonová.
Knihu s názvem Kapitulní otázka olomoucká a obsazování arcibiskupského stolce v Olomouci od roku 1880 do poloviny 20. století představila během předvánočního setkání na fakultě, kterého se kromě jejích kolegů z fakulty a dalších hostů zúčastnili i zástupci kapituly, která se na vydání publikace podílela.
„Ze srdce bych chtěl jménem kapituly poděkovat paní docentce za velikou práci na této knize, která jistě poslouží k poznání kořenů, ze kterých kapitula jako vysoce důstojná instituce vyrostla. Poznání těchto kořenů pak jistě pomůže k lepšímu životu a činnosti metropolitní kapituly v současné době,“ řekl děkan kapituly a pomocný biskup olomoucký Antonín Basler. Probošt kapituly a dómský farář Ladislav Švirák autorce poděkoval nejen slovy, ale i květinami.
Věrná dómská kapitula knížecího biskupství olomouckého
Metropolitní kapitula u svatého Václava v Olomouci je jednou z nejstarších kapitul na Moravě. Olomoucká kapitula nejprve existovala u původního biskupského kostela sv. Petra již od obnovení biskupství roku 1063. Roku 1141 přenesl olomoucký biskup Jindřich Zdík sídlo biskupa k nově postavenému kostelu sv. Václava a založil u něj novou biskupskou kapitulu rozšířenou na 12 kanovníků, v jejichž čele stál děkan.
Kapitulní proboštství bylo založeno v roce 1207. V tom samém roce mu udělil král Přemysl Otakar I. právo volit olomouckého biskupa, které se používalo až do roku 1916. V roce 1274 byla biskupem Brunem ze Schauenburku zřízena scholasterie, která mimo jiné vychovávala kněžský dorost, a její studenti zajišťovali zpěv při bohoslužbách.
Během stavovského povstání roku 1619 bylo protestantskými stavy uvězněno 8 kanovníků po 6 měsíců, protože odmítli stavům vydat klíče od katedrály. Po porážce povstání v roce 1623 jim císař Ferdinand II. udělil název „věrná kapitula“. Roku 1631 papež Urban VIII. udělil kapitule titul „nejdůstojnější kapitula“. Kapitula se sama označovala jako „Věrná dómská kapitula knížecího biskupství olomouckého“, a od roku 1777 je kapitulou metropolitní.
Olomoucká kapitula má celkem 5 dignit, děkana, probošta, arcijáhna, scholastika a kustoda. Hlavou kapituly je děkan, jeho zástupcem je probošt. (Zdroj: www.kapitulaolomouc.cz)
