V časech, kdy byla Soudní ulice plná života, ještě ani královské město Olomouc, rozkládající se okolo Horního a Dolního náměstí, neexistovalo. V těch místech tenkrát existovaly jen jednotlivé, dosud nespojené starobylé osady. Hovoříme o přelomu 12. a 13. století, kdy se ještě veškeré důležité věci odehrávaly na přemyslovském hradě, tam kde je dnes Arcidiecézní muzeum a katedrála svatého Václava, a na jeho Předhradí, zahrnujícím přibližně trojúhelník mezi katedrálou, hradbami nad Výpadem a náměstím Republiky s kostelem Panny Marie Sněžné. Této části Olomouce pak dlouhá staletí Olomoučané říkali buď Předhradí (Vorburg, Preurbio Civitas) a nebo rovnou Staré město (Antiqua Civitas).
Předhradí. Přibližné zakreslení důležitých staveb olomouckého Předhradí (Starého města) do leteckého snímku dnešního stavu. Kresby Nové a Hradské brány a kostelů svatého Petra a Panny Marie na Předhradí jsou do snímku vloženy z barokní univerzitní teze z roku 1676. | Autor: Rej.cz
Na počátku 13. století se knížecí hrad s katedrálou oddělil od zbytku Předhradí příkopem nebo spíše úvozem. Na místě před dnešním hotelem Palác vznikla nová Hradská brána, kudy vjížděly návštěvy do města. Na druhé straně ulice končila Novou bránou, a to v místech u dnešního Muzea umění a kostela Panny Marie Sněžné. Hlavní trasa, kterou jezdili obchodníci i jiní návštěvníci města, vedla právě touto ulicí, uměle vyhloubenou ve skalnatém terénu. Tedy vlastně jako otevřený průjezdný hradní příkop. Kdybychom byli v Olomouci věrní historii, mohla by se tato ulice dnes docela klidně jmenovat NA PŘÍKOPĚ (jako slavná jmenovkyně v Praze, která rovněž vede po bývalém hradebním staroměstském příkopu) nebo Úvoz, případně Soudní, jako tomu ostatně stovky let bylo a platilo to ještě v 70. letech 19. století.
Jenže později Olomoučané chtěli projevit svou bezmeznou oddanost císaři, ulice dostala jméno Franze Josefa a pak se její jméno se změnami režimu měnilo ještě několikrát. Dnešní název ulice 1. máje bohužel nemá ke skutečné historické povaze ulice naprosto žádný vztah. Vypovídá to dost o tom, že Olomoučané bohužel dávno ztratili historickou paměť o svém městě.
Landrichterei strasse, Soudní ulice, připomíná na mapě z roku 1870 nejdůležitější instituci této ulice. Vorgburg Platz, dnes náměstí Republiky, zase připomíná staré jméno celé čtvrti Vorburg, neboli Předhradí. Vpravo vidíme Burgthor, Hradskou bránu. Zdroj mapy: VKOL
Detail téže (Neugebauerovy) mapy Olomouce s dodatečnými popiskami ukazuje část Olomouce, dříve nazývanou Předhradí či Staré město. | Zdroj mapy: VKOL
Nejstarší Olomouc a důležité úřady
V oné době počátku 13. století, kdy vládu nad Olomoucí po vymření zdejší větve Přemyslovců převzal přímo král Přemysl Otakar I., a na hradě probíhaly velké přestavby. Někdy v té době se z hradu, kde více místa získávala pro sebe církev, konkrétně biskupství a metropolitní kapitula, vystěhoval zemský soud. Podle odborníků si nově vystavěný dům na rohu Wurmovy a 1. máje, tedy nad tehdejší novou úvozovou příkopovou cestou, zvolili prostě proto, že tyto pozemky patřili olomouckému purkrabství, tedy hradní správě. Ostatní pozemky patřily buď měšťanům, králi, biskupství nebo klášterům.
Zemský soud pak v budově sídlil až do 16. století, kdy se k účelům svých občasných jednání přestěhoval do mnohem větší budovy dominikánského kláštera u kostela svatého Michala. V roce 1534 byl zdejší královský majetek převeden na město, tehdy je v souvislosti s dosavadním zemským soudem zmíněna paní Barbora, zemská písařka. Později dům získala církev. Od 17. století v tomto domě bydleli kanovníci a dómští vikáři.
Soudní ulice v roce 1871
A o pár desítek metrů dál, na rohu Mlčochovy a ulice 1. máje, sídlila zase první olomoucká radnice. V době, kdy ve 13. století vznikala královská města, nebylo vůbec běžné, aby měla reprezentace města svou vlastní radnici. Nebylo tomu tak ostatně ani v Praze. Olomoučtí radní také zprvu radnici neměli, k jednání se scházeli v domě městského fojta, tedy zástupce krále, v dnešní ulici Na Hradě, vedle kostela svatého Michala. A pravděpodobně proto, že se někdy v polovině 14. století výrazně zhoršil vztah mezi městskou radou a fojtem, konšelé se začali scházet právě v uvedeném domě na Předhradí. Dnešní olomoucká radnice na Horním náměstí byla postavena na začátku 15. století a od té doby je velkým symbolem městské samosprávy. Na starou radnici v ulici 1. máje se už dávno zapomnělo.
Na kresbě je Soudní ulice, vpravo s číslem 7 je bývalá stará olomoucká radnice. | Zdroj: Milan Tichák, Olomoucké vycházky
Když to celé shrneme, oblast, kterou dnes obvykle jen proházíme na cestách z centra města směrem k hlavnímu nádraží, bylo původní jádro staré Olomouce. Bývalo zde velmi silné a významné osídlení už době Velké Moravy i v následujícím 10. a 11. století. Díky zdejšímu hradu a od 11. století i biskupství se v okolí usídlovali řemeslníci, obchodníci a přicházeli i cizí kupci. Olomouc se tedy, včetně svých nejstarších veřejných institucí, rodila právě tady. Teprve od poloviny 13. století se srdce měšťanského živlu, nejspíš pro nedostatek stavebních parcel na Předhradí, přesunulo do dnešního centra se středem na Horním náměstí.
Wurmova č. 1: Dům moravského zemského soudu
Podle národního památkového ústavu je bývalé sídlo zemského soudu na rohu ulic Wurmova a 1. máje významné i z hlediska architektury a stavebních památek. Jde o nárožní jednopatrový třítraktový objekt s raně gotickým a pozdně gotickým zdivem ve sklepení a přízemí, s barokní dostavbou s klenbami a finální klasicistní úpravou do dnešní podoby.
Sklepy jsou zaklenuty valenou cihelnou klenbou, posazenou na původní raně gotické kamenné zdivo. V domě jsou klenbové stropy a částečně je dochován i dřevěný trámový strop. Stylově čistá klasicistní fasáda je v perfektní formě.
Bývalý zemský soud a posléze vikárka je i dnes krásným domem / Foto: Rej.cz
Někdy na počátku 13. století se sem z blízkého přemyslovského hradu přestěhoval zemský soud. Z Coudné ulice do něj vedlo schodiště o větším počtu schodů uzavřené dveřmi, odkud byly odsouzencům vyhlašovány jejich rozsudky. Naproti soudnice stál jednoposchoďový dům kapitulního vězení, který zabíral značnou část ulice směrem k Dómskému náměstí (dnes Václavské).
V průhledu Hradskou branou vidíme původní schody do někdejšího soudu, později Vikárky - snímek W. Lachnika z roku 1870. | Zdroj: Toulky starou Olomoucí
Co měl vlastně zemský soud nebo staročesky cúd či cúda na starosti? Justiční systém v ranném a vrcholném středověku je poměrně složitý a navíc se jeho podoba liší na Moravě a v Čechách. Zemský soud byl určen pro šlechtice. Neřešil primárně kriminální případy, jako spíše spory mezi zemskou šlechtou. Tento typ soudu pro panstvo má na Moravě kořeny v 11. století v době, kdy se země řídila tzv. hradskou správou. Říkalo se mu cúda a původně na Moravě fungoval i v dalších "krajských" městech a správních hradech, nakonec byly cúdy po reformě Karla IV. sloučeny v roce 1348 do Moravského zemského soudu, který zasedal střídavě v Olomouci a Brně. Jednání zemského soudu se pak časově vždy krylo se zasedáním Moravského zemského sněmu.
Původní cúda, v jejímž čele stál cúdař, zastupující krále, vedla také mimořádně důležitý dokument, soudní nebo cúdní desky, do nichž byla zapisována všechna rozhodnutí. Cúdní desky pak byly pro zemskou šlechtu jedním ze základních pramenů dokladů o jejich právech i majetku.
Ryze kriminálním deliktům se naproti tomu věnoval především královský rychtář. Ten v Olomouci sídlil nejprve v areálu hradu a po vzniku královského města v objektu fojtství v Novém Hrádku na dnešním Žerotínově náměstí. Církevním představitelům ve věcech soudních sporů sloužil speciální biskupský soud a o prosté obyvatele Předhradí a měšťany se postaral nejprve hradský soud a posléze i nový městský soud.
Objekt bývalé Vikárky a zemského soudu působí i dnes solidním dojmem | Foto: Rej.cz
Od kostelíku přes zemský soudu k Vikárce
V roce 1999 vedle kaple proběhl archeologický výzkum, bylo zde nalezeno pohřebiště a základy dosud neznámého kamenného kostela z ranného středověku. Nalezeny tu byly i velkomoravské hroby. V nich byly krom jiných také ostatky žen s velmi bohatou výbavou a šperky, tedy pravděpodobně příslušnic velkomoravské šlechty. To vše svědčí o tom, že se zde pohybujeme na mimořádně exponované lokalitě!
Dům, kde se posléze usídlil soud, tady vyrostl asi zřejmě někdy ve 12. nebo 13. století. Poprvé písemně je objekt zmiňován v roce 1534, v souvislosti s převodem královského majetku na město, kdy jej odkoupilo od paní Barbory, zemské písařky. V roce 1617 jej koupila církev a od té doby patřil tento dům na dlouhou dobu duchovenstvu. Byl to kanovnický dům, bydleli zde kanovníci, tedy členové sboru kněžích, konajících bohoslužby v katedrále. Později se z něj stal vikářský dům, žil v něm vikář, což je označení pro poměrně širokou skupinu příslušníků církevní hierarchie. Obvykle hrají roli v úředním systému a pomáhají s organizací farnosti či biskupství. Pro dům se pak logicky vžil lidový název „Vikárka“.
Bývalý zemský soud, později Vikárka, v roce 1923. Plakátovací plocha zde bývala až do 80. let. | Zdroj: Toulky starou Olomoucí
V tomto dvoupodlažním domě byla řada pokojů v přízemí a v prvním poschodí, také prostorné předsíně a pavlač. Budova má dodnes zachovalé klenby v přízemí a cenné trámové stropy ze 17. století v obou poschodích. Dnešní barokní podobu dům dostal až v rámci církevní přestavby v 19. století, tehdy bylo odstraněno schodiště vedoucí do ulice, jelikož bránilo provozu. Jméno jedné z ulic, které ho svírají, dal páter Ignát Wurm (1825-1911). Žil zde dlouhých 45 let. Ignát Wurm byl mimo jiné poslancem moravského zemského sněmu a říšského sněmu a velkým národním buditelem. Mimochodem se zasloužil o zrovnoprávnění češtiny s němčinou v arcibiskupské konzistoři. Byl spoluzakladatelem a prvním předsedou Vlasteneckého muzea v Olomouci, předchůdce dnešního Vlastivědného muzea Olomouc. Na průčelí domu je pamětní deska, která tuto jeho činnost připomíná.
Pohlednice k památce Ignáta Wurma | Zdroj: Toulky starou Olomoucí
K Vikárce patřila i zeď vedoucí k blízké Hradské bráně, která navazovala na další kanovnický dům, zvaný Dům štěstí. Ve středu této zdi byl prastarý mariánský obraz, který byl dříve umístěn v nice vedle brány. Dnes se zde nachází veřejnosti nepřístupná kaple. Má naprosto neobvyklou podobu, v průčelí kaple jsou dvě okna a vstupní branka, proti níž se nachází malý oltář. Vlevo od něj stojí litinový kůň (zřejmě zahradní mobiliář), vpravo, v postranní nice, visí kříž s Kristem. Kaple má několik vnitřních vchodů ze zahrady, která patří k Domu štěstí. Zasvěcení kaple není v žádných dostupných pramenech uváděno, patrně jde o kapli Panny Marie na Předhradí.
Od 90. let minulého století je v domě penzion. V posledních letech prošel dům rekonstrukcí.
Ulice 1. máje č. 5: nejstarší olomoucká radnice
Opusťme svět justice a přejděme do sféry městské samosprávy. Stačí se posunout o pár desítek metrů dál směrem k náměstí Republiky.
Dnes na rohu hlavní třídy 1. máje a Mlčochovy ulice stojí trojkřídlá renesančně-barokní palácová budova se starším jádrem. Sklepy jsou gotické, s klenbami. Podle ústního podání existuje průchod sklepením mezi jednotlivými domy na této straně ulice a ten dle místní legendy vede až ke katedrále. Mimochodem, o dva domy dál je i sklepení s dochovanými gotickými portály!
Do dvora vstupujeme kamenným vstupním portálem, fasádu, dnes notně zašlou, zdobí štukové šambrány s uchy a kapkami a rovnými nadokenními římsami. Sklepy jsou gotické, klenuty valenými klenbami, radikálně přestavovány v renesanci a baroku. Přízemní prostory jsou klenuty křížovými klenbami, jednotraktové dvorní přístavby jsou zaklenuty barokními valenými klenbami s nepravidelně umístěnými trojúhelnými výsečemi.
Klenby v budově bývalé radnice v ulici 1. máje č. 5. Foto: Rej.cz
V domě se scházela v 14. století olomoucká městská rada, a teprve roku 1411, když se přestěhovala do nové reprezentativní radnice na Horním náměstí, tento dům jako nepotřebný konšelé prodali. Koupil je mimochodem jeden z nich, radní Mertlin z Boskovic, za 32 hřiven. Musíme ovšem dodat, že v těch časech stavba vypadala úplně jinak než dnes, byla menší a jednodušší, jako ostatně většina původních gotických domů ve městě.
Současnou palácovou trojkřídlou dispozici domu dala zásadní renesanční přestavba v 16. století a následně barokní úpravy. Dům v následujících staletích patřil církvi. Ve 20. století v něm sídlil koloniál a prodejna potravin je tady až dodnes. Ještě v polovině minulého století zde dokonce pražili kávu, dodnes jsou ve stropě skladu háky na zavěšení sítí s kávou.
Někteří starousedlíci prodejně říkají u Hütychů, jiní vzpomínají na koloniál rodiny Fischerovy. Po znárodnění zde zůstala, pod značkou Pramen, prodejna potravin. Podle pamětníků byl vedoucím prodejny Pramen právě pan Fischer, kterému tuto jeho prodejnu předtím soudruzi znárodnili, ale velkoryse mu dovolili zůstat tu jako zaměstnanec.
Dům byl bohužel dlouhá léta velmi zašlý. V posledních třech letech prošel naštěstí postupnou obnovou střechy a vnější fasády, další opravy by si určitě zasloužila i vnitřní část objektu. Tak jako tak, bez nějaké informativní tabulky, že zde kdysi stávala nejstarší olomoucká radnice, by asi nikoho z kolemjdoucích nenapadlo, o jak významné místo jde.
Pod lešením se skrývá dům, kde kdysi sídlila první olomoucká radnice Foto: Rej.cz
Ulice 1. máje vede zčásti bývalým hradním příkopem. V raném středověku to byla nejdůležitější dopravní tepna, spojující Novou bránu na západě s Hradskou branou na východě starého města. / Foto: Rej.cz
Dům na rohu ulic 1. máje a Mlčochova má mimořádně dlouhou tradici prodeje potravin. Kdysi tu ale byla první olomoucká radnice. Zdroj: Památkový katalog NPÚ
V části budovy je teď prodejna kávy a kávovarů
Bývalá Soudní ulice z ptačí perspektivy na pohlednici z první republiky
Zdroje:
Milan Tichák: Olomoucké vycházky. Olomouc, 2014
Jindřich Schulz (red.): Dějiny Olomouce. Olomouc, 2009.
Toulky starou Olomoucí
Památkový katalog Národního památkového ústavu
Dvě města jménem Olomouc http://stary-olomoucky.rej.cz/clanky/historie/2291-dve-mesta-jmenem-olomouc-predhradi-kralovske-hlavni-mesto
