Pozdně secesní měšťanský dům stojí na třech původních gotických parcelách se zachovanou klasicistní dispozicí dvorních přístaveb a dnešní podobu získal v roce 1911 podle projektu olomouckého architekta Karla Starého mladšího.

Podrobný popis domu si vypůjčíme z digitálního katalogu Národního památkového ústavu: „Řadový jednopatrový objekt s půdním polopatrem a s dvorní dostavbou, uzavírající obdélný dvůr. Fasáda do ulice je šestiosá, v přízemí novodobá s obdélnými výkladci, horizontálně bosovaná pásy hrubé omítky. Od secesně upraveného patra je oddělena jednoduchou římsou. Průčelí patra a půdního polopatra vrcholí odstupňovaným, uprostřed trojobloučkovým, částečně zasunutým štítem, zdobeným štukovým spirálami. Okna jsou horizontálně spojena štukovými pásy se spirálovým dekorem, ve vrcholu zakončena odskočeným půlobloukem, se skleněnými oválnými vypouklinami a štukovými rostlinnými dekory. Střecha je složena ze tří sedlových střech skrytých za štítem, osvětlená obdélnými okénky. Dvorní fasáda je jednoduchá, hladká, novodobá.“

Před sto lety byla Litovelská (Riegrova) ulice prestižní adresou a nóbl lokalitou | Pohlednice z roku 1914

Dům byl právovárečný a jeho majitelem mohl být vždy jen řádný olomoucký měšťan. Podle Kroniky olomouckých domů Wilhelma Nathera se právě tato podmínka stala osudnou mlynáři Tobiáši Wandovi z Hejčína, který dům zakoupil v roce 1734 od dědiců předchozího majitele. Jelikož se mu nepodařilo vyvázat se z poddanství, které se týkalo všech obyvatel poddanské vsi Hejčín jakožto majetku premonstrátského kláštera Hradisko, nemohl se stát řádným měšťanem, a proto musel obratem dům prodat plnoprávnému měšťanovi Michaelu Klonerovi. V předchozích staletích dům patřil často obchodníkům se suknem, opakovaně se mezi jeho majiteli vyskytovali povozníci, jednou i mlynář Václav Wander z Hustopeč, který na rozdíl od výše zmíněného mlynáře Wandy z Hejčína podmínku měšťanství splnil. Na přelomu 16. a 17. století se tady zabydlelo postupně několik majitelů, kteří podle přídomku Nereteiner (Jiljí Nereteiner, Markéta Neredeinerová, Simandl z Neředína) pravděpodobně pocházeli z další blízké vsi Neředína (něm. Neretein). Naopak z největší dálky pocházel majitel Jan Albek, obchodník se suknem z Uher, který koupil dům v roce 1762. 

Už v roce 1838 se s dějinami domu začala spojovat oblast právních věd. Nejprve se stal majitelem doktor práv Josef Reim. Ten jej podědil po otci, sládkovi Františku Reimovi. Po smrti doktora Reima koupil v roce 1874 dům za 35 tisíc zlatých František Svozil, vynikající právník a velká osobnost olomouckého českého spolkového života. Vlastnil ho společně s manželkou Marií až do své smrti v roce 1910. Rok poté již za nového majitele Ferdinanda Tomka, mimochodem rovněž právníka a mimořádně aktivního občana,  prošel dům zásadní rekonstrukcí, při níž získal dnešní secesní podobu.

V Riegrově ulici i jinde v centru Olomouce, například v Ostružnické, je secesních domů více. Tento ovšem patří svým dekorem k nejzdobnějším. I proto je výborné, že se teď dočkal rekonstrukce. 

Podívejme se v malých medailoncích ještě na některé osobnosti, spojené s tímto domem. 

Riegrova 24, současný stav | Foto: Rej.cz

Dům Dr. F. Tomka v Riegrově ulici na snímku J. Kšíra z roku 1932 | Zdroj: Státní okresní archiv Olomouc

Advokát a politik

Josef Reim (+ 1874) byl prvním z řady majitelů domu s právním vzděláním a úspěšnou právní praxí. Německy hovořící Olomoučan patřil k nejbohatším lidem ve městě a byl komerčně nejúspěšnějším právníkem. Kromě pozice advokáta a později i C.K. krajského soudního rady a C.K. státního zástupce se realizoval rovněž v komunální politice. Josef Reim patřil dlouhodobě k nejbohatším občanům Olomouce vůbec, podle daňových odvodů byl v jednom roce šestým největším plátcem daní v celém městě, což byly skutečnosti, které v tehdejším systému automaticky vedly i k aktivní roli v politice. Podstatné v případě Josefa Reima je, že byl účasten úplných počátků novodobé podoby politické reprezentace Olomouce. Ve dnech 15. a 16. dubna revolučního roku 1848 bylo poprvé měšťanstvem zvoleno celkem 36 zástupců (dříve představitele města určoval panovník či jeho zástupce). Zvolení zástupci vytvořili velký komunální výbor, který převzal správu města i obecního jmění. Ze středu tohoto výboru byla 3. května zvolena tzv. komunální reprezentace. Jejím předsedou se stal profesor práv Josef Helm a jeho zástupcem právě JUDr. Josef Reim. Ve volebním seznamu býval díky svému majetku a výši odváděných daní zařazován do nejvyšších volebních kurií. Úspěšně se účastnil voleb v letech 1848, 1850, 1859, 1861 a 1865. 

František Svozil (1837 – 1910), advokát původem z rolnické rodiny v Litovli, se vypracoval mezi nejbohatší olomoucké právníky, byl také důležitou postavou českého spolkového života v Olomouci, mimo jiné ve funkci předsedy Občanské besedy, předsedy Sokola, spoluzakladatele Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci nebo člena ředitelstva Ústřední záložny rolnické v Olomouci. Zapsal se do paměti Olomouce i jako mecenáš, když v roce 1910 odkázal tehdy mimořádnou sumu 10 tisíc korun Ústřední Matici školské, dalších 10 tisíc korun Matici školské v Olomouci, 6000 korun pro stipendia českému gymnáziu v Olomouci a stejnou sumu na stipendia obchodní škole v Prostějově. Národní jednota pro východní Moravu a olomoucký Vlastenecký spolek musejní od něj získali po 2000 korunách a Jednota divadelních ochotníků besedních v Olomouci 1000 korun.

Právník a milovník hudby

Ferdinand Tomek (1874 - 1935) byl dalším význačným olomouckým právníkem, kterému patřil dům v Riegrově ulici 24. Za jeho vlastnictví dostal dům secesní podobu. Narodil se sice ve Vídni, ale absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci a poté práva na Univerzitě Karlově v Praze. Věnoval se advokátní praxi v Olomouci. Od roku 1901 byl funkcionářem významného olomouckého pěveckého sdružení Žerotín, v letech 1920 – 1935 byl jeho předsedou. Od roku 1907 byl členem olomouckého Divadelního družstva. Jako významný člen Matice školské se zasloužil o budování a rozvoj českého školství na Moravě. Publikoval v hudební sféře, v roce 1927 vydal Národní písně Slovácka.

Talentovaný architekt zemřel příliš brzy

Karel Starý mladší (1884 - 1918) je autorem povedené přestavby domu v Riegrově 24. Byl významným architektem, který navazoval na práci svého otce Karla Starého. Talentovaný tvůrce v Olomouci vytvořil například dnešní podobu velkého objektu bývalé Občanské besedy na rohu Dolního náměstí a Kateřinské ulice.  Vystudoval v Praze u slavného architekta Jana Kotěry. S otcem se podílel na přestavbě barokního domu U Zeleného stromu na Horním náměstí pro sídlo Pražské úvěrní banky. Sám projektoval také několik nádherných domů v olomoucké Úřední čtvrti. Bohužel zemřel už ve 34 letech během chřipkové epidemie, která řádila v mnoha zemích těsně po konci 1. světové války.  

Foto: NPÚ/Blažková Irena

Zdroje:

• Katalog Národního památkového ústavu
• Toulky starou Olomoucí a Čenda Šopek
• Nather Wilhelm: Kronika olomouckých domů I-II
• Rája Martin: Advokáti a společnost na Moravě v letech 1869-1914, disertační práce
• www.sgo.cz/osobnosti-a-absolventi-slovanskeho-gymnazia