V Olomouci v těch dobách žije necelých 22 tisíc obyvatel, z toho 15 tisíc Němců, 6 tisíc Čechů a asi 1700 Židů. Díky silné vojenské posádce jsou navíc permanentně ve městě zhruba 4 tisíce vojáků, mezi nimiž najdeme všechny možné národnosti, v monarchii se vyskytující. Čas od času se v denním tisku člověk dočte o nějaké rvačce mezi civilistou a vojákem. Olomouc je v té době krajským městem a sídlem krajského soudu. Vše podstatné se rozhoduje ve Vídni, některá nařízení do města přicházejí i z Brna, z moravského zemského místodržitelství.
Budou volby
Na samém začátku 20. století, v roce 1900, nebyly v těchto prosincových dnech hlavním tématem ani tak Vánoce, jako spíš blížící se volby do Říšské rady v Předlitavsku, tedy západní části rozdvojené monarchie. V sázce bylo skoro pět stovek míst v poslaneckých lavicích. Volit mohli jen muži, a hodnota hlasu se lišila podle toho, do které z pěti tzv. kurií občan připadal (podstatným faktorem v tomto směru byl cenzus, tedy výše odvedených daní).
Do Říšské rady tehdy kandidoval i zemský advokát z Olomouce a předseda Katolické strany národní Mořic Hruban (na snímku vlevo). Uspěl a stal se poslancem, což znamenalo start jeho další úspěšné politické kariéry. Po první světové válce se, po sloučení katolických stran do Československé strany lidové, stal jedním z nejznámějších lidovců a působil také jako ministr a později jako senátor. Jeho jménem, tedy Hrubanovo, se pak po jistou dobu dokonce jmenovalo i náměstíčko u chrámu svatého Mořice. Druhou významnou osobností, která v roce 1900 uspěla ve volbách, byl tehdejší farář z Dražovic Antonín Cyril Stojan. Tento muž byl mimořádně oblíbeným duchovním a vlasteneckým mecenášem a čekala jej výborná kariéra - v roce 1921 se stal olomouckým arcibiskupem.
Jinak ovšem volby, konané tehdy na přelomu prosince a ledna 1900/1901, nakonec nepřinesly kýženou stabilitu, protože Říšská rada zůstala i po nich roztříštěna do mnoha navzájem nespolupracujících frakcí a subjektů a její akceschopnost byla dost nízká.
V Olomouci současně čeští vlastenci jednoznačně odmítali snahy dosavadního německého starosty Olomouce Karla Brandhubera získat část českých voličů na jeho stranu. Apely v tisku ovšem nic nezměnily na tom, že českého starosty ani českých zástupců v městské radě se Olomouc ještě dalších 18 let nedočkala.
Vlastenecké vánoční trhy
Hmatatelnější výsledky zřejmě měly další vlastenecké apely novinářů, a to k nakupování v českém Národním domě. Tam se během adventu konala Vánoční výstava a současně vánoční trhy, samozřejmě výhradně v provedení českých výrobců a obchodníků pro české zákaznictvo. Národ sobě - v Praze divadlo, v Olomouci alespoň ty trhy. Tisk pozitivně hodnotí jednotlivé expozice, velmi dobré hlasy sklízí například představení české Národní knihtiskárny Kramáře a Procházky, která nabízela kvalitní tisky i reprodukce obrazů.
Nakupovat se dalo v tomto předvánočním období ledacos, nejen zlaté či stříbrné šperky u Rubringera (tedy až od roku 1902), což samozřejmě nebylo pro každého, ale třeba také nový fotoaparát značky Gnom v "droguerii F. J. Mlčocha" či cukrovinky na vánoční tabuli i na stromeček u Františka M. Ptašinského v Hodolanech nebo okrasy na stromeček ve velkolepém výběru u pana Františka Dvořáka v Ostružnické ulici. Velký výběr kalendářů na rok 1901, například Hanáckého poutníka či Moravský kalendář národní, čekal na zákazníky v knihkupectví Eduarda Hölzela. Na Horním náměstí jste v železářství Zeman & Kohoutek mohli pořídit i krásné brusle. A byl k tomu důvod, bruslení bylo už tehdy populární kratochvílí, bruslilo se jak na přírodních vodních plochách, tak například na vojenském posádkovém hřišti, které bylo na zimu proměněno v kluziště.
A jak vidno z dobového humoru, už tehdy bylo možné darovat voucher neboli poukázku na nějaké služby. Jen se ještě nepoužíval termín voucher, ale předplatné lístky.
Nu a dámský odbor Národní jednoty už před Vánoci pilně připravoval na následující měsíc "velký kostimní ples" ve prospěch Matice Národního domu, tentokrát "s vedoucí myšlenkou Letem světem"...
Na vlastence všech společenských tříd pak v předvánočním čase olomoucký tisk apeloval, aby se nezapomněli při chystaném sčítání lidu dne 31. prosince přihlásit k české národnosti. Uvědomělí Češi mají působit výchovně na méně uvědomělé a ty, kteří se z prospěchářství hlásí k německé obcovací řeči, mají vlastenci oznámit. Zní to dost děsivě, zvláště ten apel k oznamování případů "odrodilců", ale poměr národností a síla národnostních menšin pak měla v praktickém životě vliv třeba při zřizování a veřejné podpoře škol a podobných úředních krocích.
Pro hloubavější povahy pak bylo důležitou zprávou i avízo, právě vychází 69. číslo XVIII. ročníku Časopisu Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci. Z výše uvedeného tedy můžeme s klidem konstatovat, že nuda před Vánoci v prosinci roku 1900 nikomu rozhodně nehrozila.
Reprodukce inzerátů z deníků Našinec a Pozor pocházejí z digitální knihovny Vědecké knihovny v Olomouci
