Vlastivědné muzeum v Olomouci před pár dny zveřejnilo snímek z vánočních trhů na Horním náměstí, tedy tehdy náměstí Adolfa Hitlera, v prosinci 1944. Trhy nepůsobí ani trochu honosným nebo svátečním dojmem. Připomínají spíše provizorní tržiště někde na venkově. Pár stánků, na prodej byly nejspíš hlavně ozdoby z chvojí, trsy jmelí a malé stromečky. Nic, co by ani vzdáleně připomínalo dnešní trhy, které jsou symbolem nekonečné hojnosti až přesycenosti. Je zřejmé, že tehdy toho mezi lidmi na prodej moc nebylo.

Detail snímku z roku 1944 ukazuje, co bylo na vánočních trzích za války k dostání | Foto: Vlastivědné muzeum v Olomouci

Zkusme se podívat na detaily do dobového tisku. I při paměti toho, že tisk tehdy podléhal přísné cenzuře, dokážeme ze stránek novin vyčíst jakousi dobovou atmosféru. V Olomouci z někdejší bohaté nabídky česky psaných novin funguje v pátém roce okupace jen Moravský večerník. A pročítání jeho stran ukazuje úplně jinou atmosféru než ve stejném ročním období v normálních mírových letech.

Jak ušetřit mouku

Chybí jindy běžné inzeráty na vánoční dárky. Jedinou výjimkou v inzerci je obchodní dům ASO, který nabízí možnost vykoupit použité hračky v solidním stavu a použít je případně jako protiúčet při nákupu nových hraček. Na stránkách večerníku najdeme dále různé rady, jak při přípravě vánočních pokrmů ušetřit nedostatkovou mouku nebo co všechno by se dalo v kuchyni dělat z náhražkové plodiny topinambur. Vedle jsou pak instrukce, jak v daném týdnu naložit s potravinovými lístky. Samozřejmě, jídlo bylo na příděl. „Vánoce jsou svátky rodiny,“ říká se v tisku, nicméně toto banální klišé je doprovozeno informací o tom, že o české rodiny v Protektorátu Čechy a Morava pečuje Sociální pomoc a na její účet by měli všichni, kdo mohou, posílat finanční dary.

Sleva pro esesáky

Elektrické podniky hlavního města Olomouce oznamují, že od 1. ledna bude platit ve všech spojích v Olomouci bez ohledu na délku jízdy jednotné jízdné pro příslušníky ozbrojených sil, tedy Wehrmachtu a zbraní SS, dále pro říšské policisty, úředníky Pracovní služby a členy Vládního vojska. My dnes víme, že moc dlouho si už tyto výhody ozbrojené složky Říše v roce 1945 neužívaly.

Děti v útulcích

Následují zprávy o vánočních bohoslužbách nebo o besídkách pro děti, jejichž rodiče jsou nuceně nasazeni na práce v zemědělství. Na Olomoucku je prý 27 útulků pro děti, jejichž rodiče jsou „zaměstnáni celodenní prací na poli“. Děti zde dostávají najíst a mají údajně zajištěnu i lékařskou péči. Z dočasných zařízení se v některých případech stávala zařízení trvalého charakteru. Dne 22. prosince koná Kuratorium pro výchovu mládeže spolu se Sociální pomocí a Okresní péčí o mládež vánoční nadílku pro chudé děti v Národním domě. Jedná se o 450 dětí a v tomto roce poprvé i o několik desítek přestárlých osob. Děti dostávají drobné dárky, ošacení a potraviny. Celkově na Olomoucku získává od Kuratoria a dalších institucí předvánoční pomoc asi tři tisíce dětí.

Čtenáři se dozvídají, že ve vysokém věku zemřela známá olomoucká postavička, jistá „Francka“, jinak Františka Bartoníková z Olomouce. Obecní chudá, žena, kterou lidé vídávali nejčastěji, jak posedává na schodech různých olomouckých chrámů "jako nezbytný doplněk jejich portálů" nebo jak putuje k různým poutním místům na Olomoucku i jinde na střední a východní Moravě. Dotyčná prý ani přes vysoký věk nedbala změn počasí a u kostelů vysedávala i v dešti, pravíc, že se nebojí ničeho, a že pokud už někdy přeci jen zastoná, je to kvůli „nevraživým, nevlídným a uhrančivým pohledům zlých lidí“. Před Vánoci 1944 tedy tato „jedna z typických postaviček města“ zemřela v olomoucké zemské nemocnici.

Zprávy z fronty

Mezitím dostává čtenář četné informace o vývoji na východní i západní frontě, doplněné řadou ilustračních fotografií z rozbombardovaných měst. Ze západu přicházejí zprávy o úspěších Wehrmachtu a zbraní SS při protiútoku, známém dnes historikům jako ofenziva v Ardenách, z východu docházejí zprávy o bojích na východě Maďarska a Slovenska, přičemž novinové zprávy tvrdí, že německé armády ofenzivu Rudé armády zastavily a tlačí nepřítele zpět. Dejme tomu, že se obyvatelé protektorátu už za léta propagandy naučili číst mezi řádky a zprávy o bojích v relativní blízkosti hranic Čech a Moravy už mohli vnímat jako pozitivum. V tomto směru bylo jistě na konci roku 1944 více důvodů k optimismu než v letech předchozích. Jinak toho ale k radosti opravdu moc nebylo.

Biografy a boxeři

Zajímavé je, že je stále naplno hrají biografy. Každý den je možné navštívit v Olomouci čtyři kina, hrající filmy v češtině, v repertoáru jsou nové německé filmy i české veselohry. Například Bio Kapitol láká na premiéru nejnovějšího českého detektivního filmu Paklíč s Oldřichem Novým, Jaroslavem Marvanem, Ferencem Futuristou a dalšími. Knihkupectví Promberger pořádá Salon umění, v němž lze zakoupit díla olomouckých výtvarníků. A sportovní fanoušci se dozvídají, že olomoučtí rohovníci (boxeři) získali už podruhé titul přeborníků Protektorátu! 

Nevratné ztráty: padlí, zavraždění a popravení

K výše popsané atmosféře závěru roku 1944 přidejme ty nejhorší údaje. Tisíce českých rodin měly některého člena v koncentračním táboře. Tisíce bývalých německých spoluobčanů zahynuly na té či oné frontě. A tisíce někdejších Olomoučanů židovského původu beze stopy mizí ve vyhlazovacích táborech a plynových komorách.

A do toho, den, co den, přinášejí noviny seznamy popravených. Obvykle s lakonickým zdůvodněním typu „ochotně podporovali četné bandity, poskytovali jim úkryt, dodávali jim potraviny a pomáhali jim i jinými způsoby“. V těchto zprávách bývá uvedeno vždy mezi deseti až dvaceti jmény. Takový děsivý seznam popravených vychází dokonce i na Štědrý den, tentokrát obnáší osmnáct jmen! Na rozdíl od předchozích dní ale není seznam zavražděných vlastenců zařazen na titulní, ale až na třetí stránce... Asi kvůli té vánoční náladě.  

Výstřižky z Moravského večerníku pochází z digitální knihovny Vědecké knihovny v Olomouci