Historie olomouckých měšťanských ostrostřelců je dlouhá. Začíná už v 16. století a dlouhou dobu se jednalo o dvě souběžná bratrstva či spolky. Velmi důležitým bodem pro ozbrojené měšťanstvo byl rok 1758, kdy Olomouc statečně obstála při více než měsíčním obléhání pruskou armádou a následně získala od Marie Terezie za úspěšnou obranu řadu privilegií, což zahrnovalo i povýšení mnoha významných měšťanů do šlechtického stavu. Výročí úspěšné obrany před Prusy se pak pro další desítky let stalo jednou z nejoblíbenějších olomouckých oslav.
Ozbrojení měšťané museli také někde trénovat. Dlouhou dobu, už od konce 15. století, mohli používat střelnici v dnešní Sokolské ulici. To ale v roce 1699 přestalo platit, protože objekt vykoupil erár a nechal zde zřídit obrovský sklad soli. Střelci se následně přesunuli do míst, kde máme dnes ulici Na Střelnici. Tehdy šlo o lokalitu kus za hradbami, a navíc mezi několika rameny řeky Moravy a Mlýnského potoka, takže šlo fakticky o ostrov, který nesl sympatické jméno Ostrov střelců. A právě zde se ony oslavy výročí úspěšné obrany před pruskou armádou konávaly. O této střelnici podrobně píšeme v tomto starším článku.
Se střeleckým sportem, jak by se dala cvičná střelba měšťanů označovat, se pojila obliba používat krásně malované terče. V Olomouci se na výrobu terčů specializovalo několik výtvarně nadaných řemeslníků, jako například G. Kühn, Blaschek, Komarek či Kubicki. Terče často zachycují dobové aktuální události, jako například olomouckou abdikaci Ferdinanda Dobrotivého v prosinci 1848 a nástup Františka Josefa na trůn. Na jednom z terčů z května 1849 je uvedeno fiktivní přání nového císaře Františka Josefa "Den biedern und treuen Bewohnern Meiner Hauptstadt Olmütz" neboli „Bodrým a věrným obyvatelům Mého hlavního města Olomouce“. Je milé, jak vtipně Olomoučané mladému panovníkovi připomněli, že Olomouc si stále drží alespoň titulárně pozici hlavního města. Těsně před odjezdem po půlročním pobytu z Olomouce, dne 2. května 1849, se na měšťanskou střelnici vydal i mladičký císař František Josef I. se svým otcem arcivévodou Františkem Karlem. Právě pro ně byly připraveny tři speciální terče, jeden z nich nesl onen již zmíněný nápis. Císař i arcivévoda vystřelili po pěti ranách, zapsali se do střelecké knihy a odjeli.
Některé z kulek do tohoto terče (detail) vstřelil císař František Josef I a jeho otec | Foto: VMO
Na mnoha dalších terčích jsou zachyceny části Olomouce, celé panorama nebo některé konkrétní náměstí, jako například Dolní náměstí. Edelmannův palác na Horním náměstí nebo náměstí Republiky s tehdy moderní budovou pošty a okresního hejtmanství (dnes Knihovna města Olomouce). Jeden z terčů, který je nyní vystaven ve Vlastivědném muzeu, ukazuje i nádhernou budovu střelnice, o níž Olomouc bohužel v 90. letech minulého století přišla.
Zajímavý je Kühnův terč z roku 1857, který zachycuje obléhání Olomouce Prušáky v roce 1758. Malíř si dal tu "historickou" práci a zachytil na vedutě podobu katedrály před její klasicistní přestavbou, k níž došlo v roce 1803. Tato podoba se třemi věžemi v průčelí byla aktuální při pruském obléhání v roce 1758, v době malby terče už ale vypadlo průčelí katedrály jinak. Na novějším terči z roku 1913 zase vidíme část katedrály již s dalšími novogotickými úpravami.
O terčích a střelcích z olomouckých ozbrojených měšťanských sborů by se dalo vyprávět mnohem zasvěceněji. Dejme proto slovo odborníkům z Vlastivědného muzea Olomouc:
Olomoucká sbírka střeleckých terčů náleží k nejpočetnějším svého druhu na území České republiky. Kolekce, která vznikla činností olomouckých ostrostřeleckých společností, čítá více než 200 střeleckých terčů.
Hovoříme-li o olomouckých ostrostřelcích, pak máme na mysli dvě vzájemně se doplňující formace, z nichž starší bylo Střelecké bratrstvo, prvně doložené roku 1502. Současně existovala v Olomouci druhá samostatná střelecká složka Ozbrojený měšťanský sbor, poprvé doložený roku 1538. Se vznikem pravidelného vojska jejich funkčnost postupně klesala. Zájem o střelectví oživl v 19. století. Střelecké spolky se staly centrem zábavy a společenského života majetnějších vrstev městského obyvatelstva. V Olomouci se obě střelecké složky vyvíjely samostatně až do roku 1838, kdy byly sloučeny ve Střeleckou společnost. Její činnost se definitivně uzavřela v roce 1942.
Terče vznikaly na objednávku v místních řemeslnických dílnách. Většina starších terčů není signována, teprve ve 2. polovině 19. století vystupují jejich autoři z anonymity. V letech 1847 – 1864 vyšlo nejvíce terčů z dílny malíře G. Kühna, souběžně s ním působili v Olomouci malíř Anton Komarek a Theodor Kubicki a koncem 60. let uničovský rodák Johann Friedrich, absolvent vídeňské akademie. V 70. letech byl hlavním dodavatelem terčů loštický malíř František Havelka, otec známého vlastivědného pracovníka, profesora Slovanského gymnasia a spoluzakladatele Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci Jana Havelky.
Sbírka olomouckých terčů, nazývaná pro časové i tematické rozpětí též „dřevěnou kronikou“ Olomouce, představuje v souvislé, tematicky bohaté řadě obrazové svědectví o historii města a životě jeho obyvatel od 18. do 20. století.
Zdroj: Vlastivědné muzeum Olomouc
Detail terče z roku 1913 | Foto: rej.cz
Terč z roku 1880 ukazuje Dolní náměstí | Foto: VMO
Tento terč ukazuje budovu měšťanské střelnice a olomoucké ostrostřelce | Foto: VMO
Terč z května 1849 říká, že jej císař věnuje "Bodrým a věrným obyvatelům Mého hlavního města Olomouce“ | Foto: VMO
Terč z roku 1857, upomínající na obléhání z roku 1758 - celek | Foto VMO
Měšťanská střelnice Johann Vinzenz Reim, Kolorovaný lept 1842. Zdroj: SOkA Olomouc
