Nic proti názoru, že Svolinského podoba orloje je nedůstojná a historicky zcela pomýlená. Evropské orloje v období vrcholného středověku opravdu nevznikaly proto, aby oslavovaly práci dělnické třídy či pracující inteligence a aby turistům představovaly kulturu odívání selského lidu v daném regionu. Nicméně volání po návratu původního orloje je podobně ahistorické jako dílo Karla Svolinského – minulá podoba není ani omylem podobou původní.
Orloj vznikl v 15. století. Dosud se nepodařilo přesně zjistit, zda to bylo opravdu někdy okolo roku 1420, jak praví tradice, nebo později, někdy v 70. letech 15. století. Už v 16. století se orloj dočkal prvních větších úprav, na nichž měl výrazný podíl slavný císařský matematik a astronom Pavel Fabricius. V roce 1746 dostal díky práci známého malíře Jana Kryštofa Handkeho orloj barokní tvář. Na počátku 19. století se odehrála další rekonstrukce. Jak uvedl historik Radim Himmler, který je specialistou na historii hodin, změn bylo za pět století existence orloje více. „Odborníci napočítali, že za zhruba 500 let existence orloje byl stroj zásadně změněn dvakrát a vnější podoba orloje celkem osmkrát,“ píše Radim Himmler v textu Poškození olomouckého orloje v posledních dnech druhé světové války.
Jedna z velkých proměn se odehrála na konci 19. století. V roce 1898 byla dokončena přestavba orloje v novogotickém stylu. Ta podle odborníků bohužel přispěla ke ztrátě historické původnosti orloje. Autorem návrhu orloje, jak jej známe ze starých pohlednic, byl vídeňský architekt Robert Dammer, novou malířskou výzdobu vytvořil malíř Richard Bitterlich a dřevěné pohyblivé figury vyřezal německý sochař Bernhard Hoetger. Orloj byl při rekonstrukci vybaven heliocentrickým ciferníkem. V roce 1926 byla tato novogotická podoba ještě upravována, když malíř Jano Köhler nahradil odkazy na habsburskou monarchii. Portrét Marie Terezie byl nahrazen alegorickým vyobrazením moravské země v podobě krále Ječmínka.
Tento orloj byl poškozen v květnu 1945. Jak píše Radim Himmler, dost pravděpodobně za tím stojí sovětská dělostřelecká palba. „Na základě rozboru dochované fotodokumentace, vzpomínek pamětníků, pramenů i literatury lze konstatovat, že vzhledem ke směru dopadajících dělostřeleckých granátů na radnici byla nejpravděpodobnějším původcem jejího poškození Rudá armáda, která střílela spíše lehčími typy děl z prostoru Samotišky – Droždín. Přímý zásah horní části průčelí orloje mohl být způsoben sovětským divizním kanonem, vzor 42, ráže 76,2 mm,“ upřesňuje historik. Ať už byly granáty vystřeleny tou nebo onou stranou, shodou nešťastných okolností se pak rozhodlo o úplné přestavbě namísto technicky proveditelné rekonstrukce.
Řekněme si, jak vlastně fungoval onen předposlední olomoucký orloj. Jaké projevy viděli diváci, když stáli před novogotickým dílem a s obdivem sledovali odbíjení poledne. „Každé poledne hromadí se zástupy obecenstva před orlojem, který náleží ku nejpřednějším zvláštnostem olomouckým,“ píše se ve Velkém moravském kalendáři národním, který vydal pro rok 1903 olomoucký nakladatel Eduard Hölzel. Jak popisuje hlavní představení orloje?
Odhalení rekonstruovaného orloje v roce 1898 | Zdroj: Státní okresní archiv v Olomouci
„Po stranách stroje hracího jsou pohyblivé figury, a to předně bije hoch čtyři čtvrti na zvonek, jiný muž opět hodiny (dvanáct), mnich přebírá dvanáct zrn růžence, pastýř troubí na šalmaji, vystupuje císař Rudolf Habsburský s koněm a proti němu kněz s kostelníkem, objevuje se Adam a Eva s jablkem, vystupují Svatí tři Králové, dále viděti útěk svatého Josefa s Ježíškem do Egypta, naposled kohout mávaje křídloma zakokrhá.“ Toto představení se i na počátku 20. století odehrávalo jen v poledne. „Jiné hodiny jen pastýř na šalmaji troubením oznamuje.“
Takže dnes si můžeme říct, že přinejmenším dvě věci má nynější orloj s tím předposledním společné – celé své umění předvádí jen v poledne a vystoupení figur je zakončeno kokrhajícím kohoutem, mávajícím křídly.
Orloj na ilustraci ve Velkém moravském kalendáři národním | Zdroj: Vědecká knihovna v Olomouci
Orloj na ilustraci ve Velkém moravském kalendáři národním | Zdroj: Vědecká knihovna v Olomouci
