Jedná se přitom o plnohodnotnou součást Olomouce od samých počátků ve středověku. Svědčí o tom nejen historické mapy, ale i dějiny jednotlivých domů. Třeba u nárožního domu, kde dnes sídlí hotel Trinity, uvádí Národní památkový ústav jako datum vzniku domu rok 1369. I další domy v ulici mají gotické jádro a sklepení, byť jejich fasády jsou buď barokní, nebo pocházejí až z 19. či počátku 20. století. Vizuální výjimku v historické či historizující zástavbě ulice tvoří dnešní sídlo Českého rozhlasu, které vzniklo jako obchodní dům s nábytkem Franze Kleina podle projektu architekta Christopha Glasera z roku 1911. Mnohé z domů v ulici patřily ve středověku mezi domy právovárečné, tedy bohaté nemovitosti, kde se podle městského práva smělo vařit a prodávat pivo.
Přes ústím do dnešní Pavelčákovy ulice stávala od středověku tzv. Střední brána, v 18. století přejmenována na Vnitřní Terezskou bránu. V rámci rušení pevnostního statutu města byla brána zbořena v roce 1883, aby nebránila dopravě a otevřela se do nové velkorysé komunikace směrem k Nové Ulici. Tuto ulici dnes známe jako Havlíčkovu. Ještě dodejme, že před touto Střední bránou stával od roku 1614 do začátku Třicetileté války klášter kapucínů, který pak v roce 1619 vyplenili a zbourali olomoučtí protestanté. Po návratu kapucínů do Olomouce jim jejich mecenáš Jan Kavka z Říčan pomohl na stejném místě vystavět druhý klášter, ale ani ten nevydržel divoká léta dlouhé války a v roce 1642 jej zbořili Švédové. Kapucíni si pak po skončení války a švédské okupace vystavěli třetí kostel Zvěstování Páně s klášterem na Dolním náměstí, kde stojí doposud.
Na levé straně historické mapy olomoucké pevnosti vidíme písmena SB. Ta označují Střední bránu, za níž pak následovala dnešní Pavelčákova ulice.
Když byla zbourána Střední brána, mohla dosud okrajová ulice centra zažít rozmach směrem k prosperující čtvrti Nová Ulice. O šestnáct let později zde byly položeny tramvajové koleje a vedla tudy jedna ze dvou větví nejstarší elektrické tramvajové dráhy na Moravě, která vozila cestující z centra města k dnešní Fakultní nemocnici. Nová komunikace, kterou my dnes známe jako Havlíčkovu, byla pojmenována Terezská, stejně tak se jmenovala i dnešní Pavelčákova. Šlo tedy o jednu ulici, složenou z kratší historické části a delší novodobé části.
Na detailu obrazu L. E. Petrovitse vidíme živou komunikaci, kterou po zbourání brány a proražení hradeb pokračovala dnešní Pavelčákova směrem k Nové Ulici
Po roce 1918, kdy se vznikem republiky vystřídali čeští politici v čele města ty německé, se také hojně přejmenovávaly ulice. Celá tato pak tepna dostala jméno Havlíčkova třída, podle oblíbeného národního hrdiny, politika, publicisty a básníka Karla Havlíčka Borovského. Toto pojmenování vydrželo do protektorátu, kdy byly některé ulice a náměstí pojmenovány po nacistických prominentech a jiné se vracely k názvům z doby monarchie. V našem případě se název vrátilo k původnímu Terezská ulice. Po osvobození v květnu 1945 začala česká správa města používat prvorepublikový název Havlíčkova, aby pak ve stejném roce přistoupila k pojmenování historické části Havlíčovy ulice podle padlého odbojáře Jaroslava Pavelčáka (Jaroslav Pavelčák byl členem štábu odbojové skupiny Moravská brigáda a zahynul při plnění úkolu na samém konci okupace 8. května, tedy v poslední den války. Údajně přenášel důležité informace o postavení wehrmachtu, když byl na Novém Světě německými vojáky zastřelen.)
Od toho okamžiku se tedy definitivně rozdělilo vnímání staré a moderní části této komunikace jakožto jedné ulice a její moderní část, která vede od křižovatky, justičního paláce a restaurace U Drápala k Nové Ulici, se jmenuje Havlíčkova, a historický úsek směrem k Hornímu náměstí nese název Pavelčákova ulice. Pohlednice, vydaná zřejmě těsně po válce, ještě nese jméno Havlíčkova třída, ovšem v době, kdy podle razítka na zadní straně listu procházela poštou, to již byla ulice Pavelčákova.
Pavelčákova, tehdy Havlíčkova třída, s tramvají, na pohlednici | Zdroj: archiv autora
A ještě si řekněme něco o oné tramvaji, respektive tramvajové trati. Koleje v Pavelčákově ulici vidíme nejen na naší pohlednici, ale i na fotografiích významného olomouckého architekta, urbanisty a historika Josefa Kšíra. To dnešním Olomoučanům může připadat podivné, naše předky by to ale nepřekvapovalo. Když v roce 1899 začaly jezdit v Olomouci tramvaje, vedla trať od hlavního nádraží až k radnici, přičemž projížděla nikoliv Pekařskou, ale Ostružnickou. Po zastávce poblíž Herkulovy kašny se trať rozdvojovala na dvě větve. Jedna vedla Riegrovou ulicí směrem na Šibeník a do Neředína ke hřbitovu, druhá na Novou Ulici k moderním Zemským ústavům, dnešní Fakultní nemocnici Olomouc. A tato větev procházela okolo městského divadla dále právě Pavelčákovou ulicí! Takto to bylo až do roku 1954, kdy se vedení tramvajových tratí přesunulo do ulic Pekařská, Česká (dnes 8. května), náměstí Hrdinů a třída Svobody. Od tohoto roku už tramvaje z Horního náměstí i z ulic Riegrovy, Ostružnické a Pavelčákovy zmizely.
Pavelčákova na fotografii Josefa Kšíra z roku 1935 | Zdroj: Státní okresní archiv Olomouc
Pavelčákova na fotografii Josefa Kšíra z roku 1935 | Zdroj: Státní okresní archiv Olomouc
Vjezd do dvora domu č. 22 v Pavelčákově ulici. Dnes hotel Trinity, tehdy Hanácká restaurace U Hotových. Fotografie Josefa Kšíra z r. 1935 | Zdroj: Státní okresní archiv Olomouc
Kříž v průjezdu domu č. 22, fotografie Josefa Kšíra | Zdroj: Státní okresní archiv Olomouc
Dvůr domu č. 22 v Pavelčákově ulici, kde je dnes hotel Trinity. Fotografie Josefa Kšíra z r. 1935 | Zdroj: Státní okresní archiv Olomouc
