František Alexandr Zach je v encyklopediích uváděn jako významný vojenský teoretik a organizátor, historicky první generál srbské armády, propagátor slovanské vzájemnosti a přátelských kontaktů mezi Čechy a Srby.
Narodil se sice roku 1807 v převážně německé Nové Ulici u Olomouce, tehdy ještě samostatné obci, nicméně měl silné české národnostní cítění, a především se během života stal propagátorem slovanské vzájemnosti. To jej také během života přivedlo do množství revolučních a válečných událostí, v nichž stál na straně porobených národů proti jejich utlačovatelům.
Z Olomouce nejprve s rodiči odešel do Brna, kde jeho otec provozoval hostinec U Černého orla. Zajímavé je, že zcela shodně pojmenovaný hostinec býval tou dobou také na Nové Ulici, dokonce jej dva roky před Zachovým narozením svou návštěvou poctili císař František I. a car Alexandr I.
V Brně odmaturoval na německém gymnáziu, ve Vídni pak vystudoval práva. Pracoval jako úředník na různých místech na Moravě, a v roce 1830 jej přilákal boj Poláků za osvobození od ruské nadvlády. Zapojil se jako dobrovolník do Listopadového povstání.
Po porážce povstání se kvůli obavám z možných potíží ve vlasti vydal, podobně jako řada polských vlastenců, do Francie. Zde se věnoval teorii vojenství a údajně studoval na École spéciale militaire de Saint-Cyr, elitní škole, určené pro důstojníky pozemního vojska. Tuto školu mimochodem založil roku 1802 sám Napoleon. Pokus vrátit se do Rakouska nebyl úspěšný, protože cítil nepříjemný zájem rakouské policie o svou osobu. Z Francie pak Zach zamířil do Konstantinopole, kde byl opět v kontaktu s polskými revolucionáři. Odsud se pak dostal do Srbska, které se v průběhu 19. století postupně dostávalo z pozice součásti Osmanské říše přes vazalské knížectví až do role zcela samostatného státu.
Následovala krátká epizoda, kdy se vrátil do staré vlasti – v revolučním roce 1848. Byl členem delegace, která se zúčastnila Slovanského sjezdu v Praze za Čechy a Slováky. Vztah ke slovanským národům jej na chvíli postavil na stejnou stranu jako habsburská vojska – bojoval v rámci dobrovolnické výpravy proti maďarské revoluční armádě, která chtěla Uhry odtrhnout od Vídně a přitom zcela ignorovala jakékoliv nároky nemaďarského, slovanského obyvatelstva Uherského království.
V roce 1849 se vrátil do Srbska, kde si vydobyl si největší slávu. Působil jako poradce srbského knížete Milana Obrenoviče, v Bělehradě založil srbskou vojenskou akademii, na které sám dlouhou dobu působil jako pedagog. Postupně získával stále vyšší pozice v srbské armádě, až se v roce 1875 stal historicky prvním srbským generálem. Velel jedné z armád ve válce proti Turecku.
Při bojích byl ovšem v roce 1876 vážně zraněn a přišel o nohu. V roce 1882 se konečně vrátil do českých zemí a po zbytek života žil v Praze a nakonec v Brně, kde také v roce 1892 zemřel. V Brně je po něm pojmenována ulice, Olomouc o tomto rozhodně zajímavém rodákovi dnes už nic neví.
František Alexandr Zach není jediným Olomoučanem z 19. století, který prožil mimořádně dobrodružný život ve vojenských službách daleko od svého rodného města. O dalším takovém si brzy napíšeme i na našich stránkách. 
