Zimní pohádka na Pohořanech objektivem olomouckého malíře Aljo Berana

Snad každý má rád historické fotografie ze zimního období z let, kdy ještě zima bývala mnohem studenější i bělejší. Tento týden si sice zimu užíváme naplno i my, nicméně je fakt, že obvykle bývá spíš nad nulou a po sněhu ani památky. Nádherné zimní motivy nafotil během svých častých pobytů v malebné podhorské obci Pohořany olomoucký výtvarník Aljo Beran.

Malíř Aljo Beran byl sice obyvatelem Olomouce, nicméně už během války si plánoval, že by velmi rád jezdil s rodinou na nějaký letní byt mimo město, kde by mohl v prostředí přírody v klidu tvořit. Tento sen se mu splnil v roce 1946, kdy mu Národní výbor přidělil jeden z mnoha opuštěných domů ve vysídlené obci Pohořany. Během let 1945 a 1946 totiž bylo z Pohořan odsunuto 381 obyvatel německé národnosti a zkonfiskováno bylo 112 domů. Z původního obyvatelstva zbylo jen 36 osob! Zajímavé je, že zde byl odsun tak krutý, když se velká část předválečných obyvatel Pohořan (tehdy jménem Pohorsch) hlásila ke komunistické straně...

Malíře Berana pověřil národní výbor, aby se postaral o nedokončený prostorný dům v horní části obce. Podle vzpomínek Aljo Berana šlo defacto o hrubou stavbu, protože dům neměl ani omítku, ani zavedenou elektřinu. Rodina malíře Berana se pustila do práce a v roce 1949 dům odkoupila. Původním plánem bylo vytvořit zde zázemí pro uměleckou kolonii olomouckých výtvarníků. Ačkoliv sem skutečně dojížděl jak olomoucký malíř Josef Havlíček, který si na Pohořanech postavil chatu, tak třeba i Alois Kučera a sochař Jaroslav Přindiš, představa o fungující umělecké komunitě se zcela nenaplnila. Manželům Beranovým také zkomplikoval situaci národní výbor, který na základě tzv., nadměrných metrů (rodina obývala větší prostor, než na jaký měla podle socialistických norem nárok), jim do domu nastěhovala rodinu Gustava Viktorina, penzionovaného plukovníka jezdectva, který sloužil za první republiky a poté i ve vládním vojsku. Proto musel opustit město a bydlet někde na venkově. Plukovník Viktorin v domě bydlel se svou ženou a synem.

Bez ohledu na to, že se nenaplnila původní idea jakési umělecké kolonie, přesto si Beranovi Pohořany zamilovali a trávili zde velkou část volného času. Dům, který stojí kousek od jednoho z pohořanských rybníčků, ostatně dodneška patří potomkům slavného malíře, kteří sem stále dojíždějí.

Téma života v obci zachytil Aljo Beran na několika obrazech a také na množství černobílých fotografií. Vidíme zde sáňkující děti, lyžaře, lidi bruslící na zamrzlém rybníku na návsi či třeba "jen" obyčejné malebné zimní motivy, zachycující ves, když utichá pod mohutnou sněhovou přikrývkou.

Fotografie z malířova archivu mají velké kouzlo. Podívejte se na ně s námi.

Zdroj: Věra Beranová, Václav Čada: Život s vůní terpentýnu, Příběh Aljo Berana, Olomouc 2025

Fotografie z archivu malíře pochází z FB stránky Aljo Beran