Velmi zásadní změnu přinášel svátek svatého Štěpána prvomučedníka na hospodářské statky. Od tohoto dne totiž přestávali pracovat všichni nádeníci a pacholci mužského pohlaví. Práci v hospodářství částečně udělali dopředu a z větší části je musely v těchto dnech zastat děvečky. Nádeníkům totiž na Štěpána končila roční smlouva s hospodářem.
Dostali to, co bylo ve smlouvě, tedy peníze, případně naturálie, a navíc jim hospodyně připravila speciální štěpánský koláč. Šlo vlastně o vánočku, zatočenou ale dokola do tvaru věnce. Dělávala se ze tří, ale i z více pruhů těsta. Její velikost a bohatost doplňků byla dána tím, jak se dařilo danému hospodářství a jak byli hospodáři štědří. Od této chvíle měli nádeníci a pacholci volno. Mohli buďto odjet domů, nebo, pokud měli domů příliš daleko, mohli dál spávat na statku, ale už bez nároku na stravu. Dobu do Nového roku pak měli využít k tomu, aby buď se stávajícím zaměstnavatelem uzavřeli smlouvu na příští rok, nebo si našli nového hospodáře.
„Mohli jít domů, pokud tedy měli kam a za kým a pokud se tam měli jak dostat. Mohli být také zdaleka, tady u nás bývali často nádeníci třeba z Valašska. Hospodář s nimi uzavíral smlouvu vždy na rok, od 1. ledna právě do svatého Štěpána. Pak je vyplatil a oni, pokud byli spokojení, s ním mohli smlouvu obnovit, ovšem měli také právo najít si službu u jiného hospodáře. Na Štěpána dostali vyplaceno, co bylo ve smlouvě, hospodyně jim darovala výslužný štěpánský koláč, vlastně takovou kulatou vánočku, z níž si pak ukrajovali, ale dál se o ně už hospodář nemusel starat, nedával jim stravu. Ačkoliv pokud chtěli, mohli na statku dál přespávat. Pokud neodjeli do svých domovů, chodili koledovat a týden odpočívali. Po dobu jejich vánočního volna musely práci zastat děvečky,“ uvedla v rozhovoru pro Hanácký Večerník Bronislava Millá, známá a zkušená folkloristka z Velké Bystřice.
Děvečky měly pak volno od 1. dalších šest dní. Pro ně platila v podstatě stejná pravidla jako pro nádeníky, také si v tomto období mohly najít nového zaměstnavatele. Jejich termín volných dní byl oproti čeledínům posunut z praktických důvodů. Hospodářství muselo fungovat bez ohledu na to, zda je zrovna svátek nebo někomu končí služba, proto tedy měla mužská a ženská část čeledě volno v odlišném termínu.
Zatímco na Boží hod vánoční se držel v obcích klid a lidé chodili do kostela, na Štěpána mohlo začít i koledování. Jak říká znalkyně lidových tradic Bronislava Millá, prvním, kdo chodil po koledě, býval hned po ohlášení půlnoci na svatého Štěpána ponocný. Obcházel sousedy a ti se mu za jeho služby odměňovali koledou. Bylo to pro něj zajímavé přilepšení. Do koled se zapojoval také obecní pastýř. Aktivní byli právě i nádeníci, kteří už neměli obvyklou stravu u hospodáře a tak pro ně kromě štěpánského koláče byla koleda vítaným přilepšením. Toto specifické vánoční období pro ně skončilo Silvestrem, který se mimochodem na našem venkově nikterak neslavil. Na Nový rok už čeledínům začínala další dlouhá pracovní etapa až do následujícího svatého Štěpána.
