Když v hitlerovském Německu třicátých let jasně zaznívaly agresivní a expanzivní hrozby, reagovala vláda Československé republiky kromě jiného rozhodnutím o vybudování vojenského tábora v jižní části lesního komplexu Drahanské vrchoviny. Toto polesí bylo majetkem olomouckého arcibiskupství, stát ale lesy postupně vyvlastnil a již k 1. listopadu 1935 zde bylo zřízeno Velitelství výcvikového tábora v Dědicích u Vyškova, o rok později sem nastoupila také jeho první osádka. Za okupace prostor, stejně jako veškerá další vojenská zařízení a komplexy, zabral Wehrmacht.
V tomto prostoru bylo zřízeno TÜP Wischau (Truppenübungsplatz Wischau), rozsáhlý vojenský výcvikový prostor Wehrmachtu. Kvůli jeho přinejmenším dvojnásobnému rozšíření bylo v letech 1940–1945 násilně vystěhováno 33 českých obcí a více než 18 tisíc obyvatel.
Nešlo ale jen o ryze armádní záměr! Nacističtí okupanti chtěli tento krok využít ve svém dlouhodobém záměru oddělit česky hovořící obyvatelstvo Čech a Moravy propojováním německých jazykových ostrovů, a zde se nabízelo vyhnáním Čechů propojit takové německojazyčné ostrovy okolo Olomouce, Litovle, Vyškova a na Brněnsku.
Výstava připomíná křivdy obou stran
Nová výstava v Muzeu a Galerii v Prostějově představuje jedno právě nucené vystěhování českého obyvatelstva Drahanské vrchoviny. Zachycuje ale i finální fázi dramatických osudů po skončení války, kdy odsud byli pro změnu vyhnáni němečtí obyvatelé.
V letech 1940–1945 v souvislosti s rozšířením vojenského výcvikového prostoru došlo k rozsáhlému vysídlení českého obyvatelstva. Jednalo se celkem o 33 obcí z dnešních okresů Vyškov, Prostějov a Blansko. Pro následný vývoj území byl důležitý i postupný poválečný návrat obyvatel; jeho snahy o celkovou obnovu oblasti a v neposlední řadě také změny, ke kterým zde došlo po roce 1948, resp. v 50. letech 20. století v souvislosti s prováděním kolektivizace zemědělství.
Vystěhování Drahanska je důležitou etapou tzv. vnitřních nucených migrací ve 20. století. Při tom přineslo řadu společenských, hospodářských a kulturních aspektů mající významný podíl na formování kulturní identity obyvatel sledovaného reigonu ve 20. století až do současnosti.
Cílem výstavy je přiblížit dramatický příběh více než 18 500 obyvatel z Drahanské vrchoviny, kteří během války byli nuceně evakuováni ze svých domovů, z 33 obcí a popsat jednotlivé aspekty těchto přesunů.
Zničené domovy, odsun a soužití
Po ukončení bojů druhé světové války a osovobození celého vojenského cvičiště na Vyškovsku rumunskými vojáky se lidé, kteří byli násilně vystěhováni, začali postupně vracet zpět do svých domovů, pokud ještě existovaly. Zpočátku ale ještě nebylo zcela jasné, zda vojenská střelnice bude zachována ve stávajícím rozsahu. Dne 29. května 1945 bylo rozhodnuto, že Vyškovská vojenská střelnice se vrátí do rozsahu, v jakém byla před okupací v roce 1939.
Po osvobození se objevil velký problém, silně komplikující situaci vystěhovalců, kteří čtyři roky živořili mimo rodný domov. Mnozí se totiž už neměli kam vrátit. Problém byl zejména v tom, že mnohé opuštěné obce využíval pak Wehrmacht jako cvičné cíle a domy byly více či méně poničeny.
Situaci mapoval Osídlovací úřad - Fond národní obnovy, který měl dát vše do pořádku nejen na území bývalého TÜP Wischau, ale i v rámci celé republiky. Pro okres Vyškov a přilehlé oblasti byl zřízen statistický referát, který zpracovával data o výsledcích restituční a likvidační agendy pro celé území bývalého TÜP Wischau. "Dát situaci do pořádku" bylo ovšem značně komplikované. Nakonec se mnozí usadili v jiných domech po německém obyvatelstvu.
Nedílnou součástí smutné historie regionu byl totiž samozřejmě také odsun německého obyvatelstva. Ten probíhal na sledovaném místě kontinuálně s přesídlením obyvatel z tzv. vyškovské střelnice. V takzvaném vyškovském jazykovém německém ostrůvku přitom žilo v několika obcích německé obyvatelstvo kontinuálně po 400 let. Po vyhlášení Benešových dekretů byli bez ohledu na historii nuceni své domovy opustit.
Není bez zajímavosti, že právě mnozí čeští obyvatelé z Drahanska se usazovali do těchto usedlostí po vyhnaných Němcích, jakožto kompenzace za zpustošené usedlosti obcí z důvodu budování vojenského újezdu a bojů. A v mnoha případech se setkáváme i s tím, že fungovali spolu po přechodnou dobu kontinuálně obě rodiny v jedné usedlosti, přibližně v letech 1945 až 1946 či 1947. Takových případů se vyskytuje na sledovaném území mnoho.
Více informací: www.vystehovanedrahansko.eu
Donuceni odejít. Vystěhování Drahanska 1940-1945
- 22. 5. – 27. 9. 2026, hlavní budova Muzea a Galerie Prostějov, nám. T. G. Masaryka 2
Zdroje:
- Tisková zpráva Muzea a Galerie v Prostějově
- http://www.vvpdedice.net/
- www.vystehovanedrahansko.eu
- http://www.viktoria-hohe.net/
