Historie měření času a slunečních hodin

V dávných dobách lidé řídili svůj den především podle výšky slunce na nebi. Právě slunce, měsíc a hvězdy byly nezbytnou součástí životního rytmu všech známých civilizací. Za nejstarší sluneční hodiny můžeme považovat obelisky užívané k měření času ve starém Egyptě již ve 13. století př. n. l. Z Egypta se sluneční hodiny dostaly do starověkého Řecka, kde byly vyvinuty jejich další typy. Přesné měření času pomocí slunečních hodin se přičítá řeckému filozofovi Anaximandrovi, který žil v 6. století př. n. l. V raném středověku se znalost slunečních hodin šířila do Evropy také z islámských zemí i díky křižáckým výpravám. Od 13. století se začaly objevovat první mechanické hodiny a využití slunečních hodin začalo pomalu ustupovat. Novější sluneční hodiny jsou spíše výtvarně-technickým prvkem než nezbytnou pomůckou k měření času.

Sluneční hodiny na budově Konviktu v ulici Univerzitní (fotografie katalogu ASHK)

V České republice jsou sluneční hodiny nejčastěji orientovány na jih, což umožňuje co nejdelší a nejpřehlednější práci se stínem. Tomu odpovídá i podoba číselníku, který je souměrný podle polední čáry a obvykle zobrazuje čas od šesté hodiny ranní do šesté hodiny večerní. Sluneční hodiny nejsou jen strohým časoměřičem, nýbrž i specifickým uměleckým artefaktem, mnohé z nich mají vysokou historickou hodnotu. V minulosti bylo zvykem, že autor zpracoval jak astronomické vyměření hodin, tak návrh jejich uměleckého zpracování. V dnešní době se častěji o tvorbu hodin dělí odborník zpracovávající vyměření hodin a umělec, který navrhne vlastní výtvarné řešení. Nepsaným pravidlem je vzhled hodin nekopírovat. Vyzdobeny bývají náboženskými, mytologickými, historickými, světskými či zvířecími motivy. Často se používají symbolické prvky, např. v Olomouci na hodinách v Mariánské ulici je zobrazen stařec s kosou, podobný symbol je i na radničních hodinách. Součástí hodin může být i nápis, který vyjadřuje filozofickou myšlenku, biblický citát, morální ponaučení, přísloví, často jsou psány latinsky.

Sluneční hodiny v kanovnické rezidenci v ulici Wurmova | Foto: Čenda Šopek 2023

Sluneční hodiny byly umisťovány na dobře viditelných místech, jsou často k vidění na kostelech, radničních věžích a na veřejných budovách. S postupem času se začaly objevovat i v zadních dvorech a traktech soukromých domů. S urbanistickým vývojem občas docházelo k tomu, že část nebo i celé hodiny byly zastíněny novou výstavbou, stromy, elektrickým vedením apod. Nově vržený stín tedy omezil možnost čtení hodin, později byly zamalovány, zastavěny, jen vzácně jsou k vidění ve vnitřních prostorách budov.

Novodobé sluneční hodiny v Olomouci

Výskyt slunečních hodin na území České republiky eviduje katalog slunečních hodin zřízený Astronomickou společností v Hradci Králové. V červenci roku 2026 katalog obsahoval přes 4650 záznamů o jednotlivých slunečních hodinách v České republice, z toho 236 záznamů má olomoucký kraj, olomoucký okres má záznamů 97. Nejvíce jich je evidováno v Olomouci a městských částech, katalog obsahuje 29 záznamů s celkem dvaceti dochovanými slunečními hodinami. To ale pochopitelně není konečný výčet slunečních hodin, které se v Olomouci nacházely. Na štítových zdech a nárožích městských domů jich bylo během staletí bezpochyby mnohem víc. Býval to oblíbený praktický doplněk na církevních i veřejných budovách, často zdobily zdi ve dvorních traktech kanovnických a měšťanských domů. 

Vývoj stavu slunečních hodin na nároží radnice v letech 1900, 2016 a 2020

V Olomouci dnes máme z větší části sluneční hodiny novodobé, a to dvojího provedení, buď vertikální – svislé nebo horizontální – vodorovné. Jedny vodorovné jsou k vidění v Geoparku při Přírodovědecké fakultě UP na ulici 17. listopadu, další jsou v Holici na soukromém pozemku v ulici Ječmínkova. Svislých hodin máme ve městě celou řadu. Za pozornost určitě stojí ty na panelovém domě na lazecké adrese Na Letné 59, s rozměry 7,5 × 7,5 m jsou bezkonkurenčně největšími slunečními hodinami v Olomouci a širokém okolí. Další hodiny najdeme na soukromých domech v ulicích Mlčochova, Škroupova, Sudova, Teichmannova nebo Na Pažitu. Dvoje sluneční hodiny jsou na nádvoří bývalého Proboštského domu, dnes Filozofické fakulty UP v ulici Křížkovského. Ty vznikly už kolem roku 1800, do dnešní podoby byly obnoveny při významném čtyřstém výročí fakulty v roce 1973. Sluneční hodiny na Blažejském náměstí, umístěné ve vnitřním traktu domu na zdi sousedícího kapucínského kláštera, jsou z roku 1994.

Historické sluneční hodiny v Olomouci

V Olomouci se sluneční hodiny začaly objevovat patrně už na začátku 16. století, nejpozději po roce 1566, kdy do města přišli jezuité. Vzpomínané sluneční hodiny na radnici byly na této budově od nepaměti. Ty, které známe ze starých pohlednic a fotografií, vznikly v polovině 19. století, zrušeny byly po roce 1918 kvůli rakousko-uherské heraldice, která se na nich nacházela. Dalšími opravami radniční budovy postupně úplně zanikly. Až v roce 2020 byly na stejné místo vráceny akademickým malířem a restaurátorem Radomírem Surmou.

Nejedná se ovšem o přesnou kopii starých slunečních hodin, podle starých fotografií a nákresů se podařilo zrekonstruovat jen asi 30 % původní malby, na mnoha místech byla degradována neodbornými opravami a amatérskými přemalbami. Zbytek, včetně zpřesnění původního číselníku, kde byly chyby v časové posloupnosti nepravidelně i víc jak půl hodiny, zpracoval a zrekonstruoval pan Radomír Surma (více o těchto hodinách zde). Při rekonstrukci v roce 2002 byly obnoveny i skromné sluneční hodiny na zadním nádvoří bývalého jezuitského konviktu v Univerzitní ulici.

Na tzv. Předhradí (kde je Předhradí, se dočtete zde) se nachází řada starých slunečních hodin v Olomouci. Na nádvoří bývalé kanovnické rezidence v Mariánské ulici jsou na pavlači hned troje barokní hodiny. Datované jsou do roku 1790, restaurované byly v roce 2001. Prvním hodinám vlevo dominuje solární vůz tažený koňmi, vedený božskou postavou. V horní části je zobrazeno slunce s lidskou tváří, doplněné dalšími nebeskými bytostmi a symboly ze zvěrokruhu. Ve spodní části jsou dětské andělské postavy držící pásku s latinským nápisem „FERT UMBRA ET LUMINE VITUM“ – „Prchá stín a světlo života“. Druhé – prostřední hodiny zdobí dva malí andělé, kteří nesou zlatou papežskou feruli. Heraldický štít dělený do tří pruhů s hvězdou a rovnoramenným křížem spojuje symboliku nebeského světla, Kristova řádu a duchovní autority. Hodiny doplňuje latinský nápis „HIS MAGIS IRRADIOR“ – „Tyto jsou více ozařovány“. Vpravo na třetích hodinách dětský anděl s velkým mečem na nebi rozhoduje, kdy čas skončí, zatímco dole sedící stařec s lucernou a kosou čeká – náš konec není náhodný, ale jasně daný. Nahoře je latinský nápis „OMNES FERIUNT, ULTIMA NECAT“ – „Všechny (hodiny) zraňují, poslední zabíjí“. Tato trojice slunečních hodin vypráví barokní příběh času – jako daru života, nástroje smrti a cesty ke spáse.

Další sluneční hodiny jsou na nádvoří kanovnické rezidence v ulici Wurmova. Datovány jsou odhadem do roku 1730, podle specifických prvků je autorství přisuzováno Antonovi Engelbrechtovi. Ten se ale narodil až v roce 1780, spíše lze autorství připsat jeho otci Johannovi, narozenému v roce 1726. Oba Engelbrechtové patřili do známého rodu hodinářů, kteří se po generace specializovali na výrobu slunečních hodin. Ty se vyznačovaly velkou přesností, jejich ciferníky bývaly rozdělené na čtvrthodiny. Právě takové jsou i v ulici Wurmova. Ještě nutno dodat, že by už opravdu zasloužily restaurátorský zásah. Na druhé straně to jsou patrně nejpůvodnější sluneční hodiny v Olomouci.

Při sondážním průzkumu v jižním křídle hospodářského dvora Arcidiecézního muzea na Václavském náměstí, rekonstruovaného pro technické a administrativní zázemí, byly v roce 2000 objeveny staré sluneční hodiny. Ty původně pokrývaly část štítového průčelí sousední rezidence kapitulního notáře. Dochovaly se jen díky tomu, že přístavba jižního křídla nerespektovala mírně zakřivený průběh štítu rezidence se slunečními hodinami. Tím vznikla půl metru široká a až šest metrů hluboká mezera mezi obvodovým zdivem obou objektů. Hodiny jsou umístěny blíže k levému nároží štítu, kovový ukazatel, odborně zvaný „gnómon“, se nedochoval. Malbu tvoří červenožlutá síť s temporálními a zodiakálními ryskami se znameními zvěrokruhu, jejíž spodní část tvoří číselníková pasparta se zeleným lemováním a čísly od 4 po 10. Kompozice je nahoře završena motivem velkého zářícího slunce a latinským nápisem „VERVSQVE SOL ILLABERE“ („Přijď pravé slunce“), který kromě vztahu k přesnému měření času nese i obecnější symbolický význam, patrně odkazující k solární symbolice Krista, pravému slunci přicházejícímu od východu, což odpovídá jak orientaci hodin, tak jejich umístění na fasádě církevního objektu naproti vstupu do katedrály.

Sluneční hodiny v jižním křídle hospodářského dvora Arcidiecézního muzea | Foto: Čenda Šopek 2024

Po výstavbě jižní části západního křídla hospodářského dvora se tyto hodiny ocitly v jeho podkroví, pravděpodobně nedlouho po svém vzniku, neboť na nich nejsou patrné výraznější stopy poškození, eroze či přemaleb. Zaniklé hodiny, zřejmě nepostradatelné pro návštěvníky katedrály, byly brzy nahrazeny novými, umístěnými na jižním průčelí hospodářského dvora, jak dokládá mědirytina z roku 1712. Také tyto hodiny byly později nahrazeny dalšími, umístěnými na východní straně západního křídla rezidence kapitulního děkana, jejichž existenci dokládá štukový plastický rám zachycený na fotografii ze 40. let 20. století. Nalezené hodiny v podkroví hospodářského dvora byly restaurovány v roce 2001 a dnes se nacházejí na chodbě vedoucí k pracovnám kustodů Arcidiecézního muzea. Tyto hodiny významně obohacují soubor olomouckých barokních slunečních hodin a jsou mezi nimi dosud oficiálně nejstarší. Vznikly patrně na konci 17. nebo počátku 18. století, přičemž v roce 1712 máme jižní křídlo hospodářského dvora poprvé spolehlivě doloženo.

Zajímavý důkaz o slunečních hodinách v Olomouci je jejich nejstarší vyobrazení. V několika málo exemplářích se v evropských archivech dochoval dřevoryt, který je součástí liturgické příručky pro kněze „Agenda seu modus administrandi sacramenta secundum ritum Cathedralis Ecclesiae Olomucensis“. Pro olomouckou diecézi ji v letech 1584 až 1586 tiskla krakovská tiskárna Officina Lazari polského tiskaře Jana Januszowského. Dřevoryt v této knize pod názvem „Imago Divi Venceslai Martyris“ zobrazuje klečícího – kořícího se svatého Václava s biskupem a kněžími a Kristem na nebesích před olomouckou katedrálou. Ta je vzácně vyobrazena ještě v její románské podobě, tedy se dvěma západními hranolovými věžemi. V dolní části pravé věže jsou pod úzkou římsou dobře patrné sluneční hodiny i s číselníkem. Tento detail na celkovém výjevu stěží mohl být náhodný, autor musel být dobře obeznámen s původní podobou katedrály.

V různých vydáních a provedeních se v tomto výjevu sluneční hodiny opakovaně objevují. Zajímavostí je, že v době vydání příručky už katedrála s velkou pravděpodobností takto nevypadala. Na konci 16. století byla mezi opravené věže vestavěna velká středová věž, která už byla osazena věžními mechanickými hodinami. Na dobových zobrazeních olomoucké katedrály se sluneční hodiny už nikdy neobjevily. 

Ouroboros – objev nejstarších slunečních hodin v Olomouci

Při opravě domu ve Vodární ulici byly v roce 2017 pod starým nátěrem a zdivem nalezeny dobře zachované sluneční hodiny. Nález to byl překvapivý, hodiny se totiž opět nacházejí uvnitř budovy. Ta byla na tomto místě postavena až v 19. století, předtím zde byla jen zahrada patřící k domu čp. 484 v Pekařské ulici. Na vedlejším pozemku sousedního domu čp. 485 byla kdysi postavena hospodářská budova a na její zadní stěně byly tyto hodiny směrem do zahrady umístěny. Po nalezení byly odborně ošetřeny a obnoveny restaurátorem Radomírem Surmou, který stojí i za obnovou slunečních hodin na radniční budově. Právě jím byly sluneční hodiny ve Vodární ulici datovány do přelomu 16. a 17. století, čemuž odpovídá typ čísel, ikonografie a celkové zpracování. Hodiny z pozdějších dob, především ty barokní, se už vyznačovaly větší přesností, často byly doplněné o doprovodný text. Lze tedy směle tvrdit, že ve Vodární ulici jsou nejstarší dochované sluneční hodiny v Olomouci.

Dům ve Vodární ulici, ve kterém se nachází sluneční hodiny | Foto: Čenda Šopek 2026

Původně se hodiny nacházely ve zhruba třímetrové výšce. Kruhový rám o průměru 60 cm je nejvýraznějším ikonografickým motivem, je to had požírající vlastní ocas, řecky „ouroboros“. Tento starověký symbol má původ v antické a hermetické tradici a je tradičně chápán jako znamení věčnosti, cykličnosti času, nekonečného návratu a neustálého obnovování světa. V kontextu slunečních hodin symbolizuje nekonečný koloběh dnů, let a lidského času, který stále a znovu začíná s návratem slunce. V tlamě hada byl umístěn kovový ukazatel (gnómon), a i to dává prostor pro další symbolické výklady. V dolní části rámu je číselník s rozsahem od 5 do 12 hodin. K číslicím vedou červené paprsky – hodinové čáry. Uvnitř kruhu je podle výkladu restaurátora R. Surmy na nebesích božské oko jako symbol Boha, který svrhává ďábla do plamenů pekelných, znázorněných červenou barvou. Ďábel je v levé dolní části kruhu znázorněný jako fantaskní živá bytost, podobně se na tehdejších obrazech znázorňoval často, téměř stejné jsou k vidění třeba na Velkém oltáři mariazellských zázraků (1518-1522), který je uložený v rakouském Grazu. 

Detail ďábla

I přes nádherné zpracování těchto slunečních hodin je potřeba doplnit, že je vytvořil někdo, kdo nerozuměl tomu, kde přesně mají být umístěny, jak mají vypadat, a tedy i fungovat. Především je umístil na nesprávnou, špatně sluncem nasvícenou zeď. Patrně i z toho důvodu je nesprávně zakreslený číselník v dolní části hodin. Současný sluneční hodinář pan Jindřich Traugott nám vysvětlil, že gnómonicky správné vertikální sluneční hodiny mají rysku 12. hodiny vždy na svislici pod paralaktickým polem (ukazatel rovnoběžný s osou rotace Země). Tuto základní vlastnost nelze nijak ošidit, protože v poledne Slunce vrcholí, prochází místním poledníkem a následně klesá k západu. Nemůže tedy nastat situace, že by ryska 12. hodiny byla od svislice skloněná o cca 35° tak, jak to vidíme na těchto hodinách. Nikdy tedy nemohly ukazovat správný čas.

I s tímto základním nedostatkem ale tyto sluneční hodiny ve Vodární ulici bezpochyby patří k těm nejzajímavějším v Olomouci, ve světě byste těžko hledali podobné. Bohužel nejsou přístupné veřejnosti a jen díky ochotě majitele objektu pana Přemysla Nastoupila, který nechal tyto unikátní hodiny citlivě obnovit, máme jedinečnou příležitost se s nimi seznámit.

Sluneční hodiny ve Vodární ulici po restaurátorské úpravě - detail | Foto: Čenda Šopek

Závěr: hodiny a náš vztah k času

Olomoucké sluneční hodiny nejsou jen tichými svědky minulosti, ale i jemnou připomínkou vztahu člověka k času. Na rozdíl od mechanických hodin neměří minuty a vteřiny, ale spíše rytmus dne. Některé z nich jsou dnes sotva patrné, jiné byly objeveny a obnoveny teprve nedávno. Stále také vznikají sluneční hodiny nové, všechny však spojuje jedno – odvěká potřeba člověka zasadit svůj život do pevného řádu.

Město Olomouc přitom nabízí neobyčejně pestrý soubor těchto časoměřičů. Vedle novodobých realizací se zde dochovaly cenné barokní malby, unikátní nálezy ukryté po staletí ve zdech domů i nejstarší obrazové doklady jejich existence na olomoucké katedrále. Každé z těchto děl vypráví jiný příběh – o umění, víře, vědě i každodenním životě lidí, kteří se po staletí orientovali podle pohybu Slunce. Přestože dnes jejich praktickou funkci dávno převzaly přesnější přístroje, sluneční hodiny nepřestávají fascinovat. Jsou nejen technickou památkou, ale také uměleckým dílem a symbolem pomíjivosti lidského života.

Autor: Čenda Šopek (Toulky starou Olomoucí)

Zdroje:

Mlčák Leoš: Sluneční hodiny na Václavském náměstí v Olomouci (Sborník Národního památkového ústavu v Olomouci, Olomouc 2005)

Katalog slunečních hodin - Astronomická společnost v Hradci Králové – skupina Sluneční hodiny,

https://astro.troja.mff.cuni.cz/mira/sh/sh.php

Kompletní bohatou fotogalerii k tomuto textu najdete na facebookové stránce Toulky starou Olomoucí!

 Sluneční hodiny v Mlčochově ulici | Foto katalog ASHK a Čenda Šopek

Sluneční hodiny v OC Olympia, Velký Týnec | Foto: Čenda Šopek 2025

Sluneční hodiny v ulici Na Letné, Lazce | foto katalog ASHK a Čenda Šopek

Sluneční hodiny v ulici Na Pažitu, Povel | Foto: Katalog ASHK a Čenda Šopek

Sluneční hodiny v ulici Sudova | foto katalog ASHK

Sluneční hodiny v ulici Škroupova | Foto katalog ASHK a Čenda Šopek

Sluneční hodiny v ulici Teichmannova, Povel | Foto: katalog ASHK a Čenda Šopek

Sluneční hodiny v zadním traktu domu na Blažejském náměstí | Foto: katalog ASHK

Sluneční hodiny ve dvorním traktu FFUP v Křížkovského ulici | Foto: katalog ASHK

Sluneční hodiny vodorovné v Geoparku PFUP | Foto: Čenda Šopek 2023

Sluneční hodiny vodorovné v Ječmínkově ulici, Holice | Foto: katalog ASHK