Historie

Cyril s Metodějem Olomouc ovlivnili víc, než tušíme. Mučedník Jan Hus na uznání musel počkat déle

Dva červencové státní svátky za sebou jsou pro většinu obyvatel českých zemí velké zpříjemnění začátku prázdnin. Nejspíš se ale přitom nedá tvrdit, že bychom svátky dvou soluňských misionářů a jednoho mučedníka a reformátora církve nějak hluboce a niterně velkolepě prožívali. Od smrti Jana Husa uběhlo šest století, od příchodu Cyrila a Metoděje dokonce skoro dvojnásobek.

Velkomoravská říše měla v Olomouci důležité centrum i pokračovatele | Foto: Archeologické centrum Olomouc

Je to tak dávno a týká se to natolik dnešku nesrozumitelných věcí, že pro většinu lidí je těžké mít k těmto svátkům nějaký osobní vztah. Zkusme si tedy v této souvislosti připomenout, jaký vztah má k oběma svátkům historie Olomouce. Mimochodem, jeden z těchto svátků dovoluje romanticky se zasnít a spekulovat o nejdávnějších dějinách Olomouce.

Husitství a myšlenky mistra Jana Husa to v bohaté měšťanské, německé a biskupské Olomouci neměly v 15. století úspěch. V létě stejného roku 1415, kdy byl na pokyn kostnického koncilu a císaře Zikmunda upálen Jan Hus, zkoušeli v Olomouci propagovat jeho učení dva mladíci, údajně studenti. Skončili stejně jako jejich učitel – byli upáleni, přímo v Olomouci. Pražská univerzita proti tomuto krutému (i když tehdy běžnému) kroku protestovala, nic ale nezmohla. Po celé další roky, kdy se v českých zemích válčilo, stála Olomouc na straně Zikmunda Lucemburského i jeho zetě a pozdějšího markraběte Albrechta II. Habsburského. Nešlo jen o to, že v Olomouci sídlil rozhodný odpůrce kališníků biskup Jan XII. Železný, ale i samo měšťanstvo považovalo husity za lupiče a bandity. V okolí Olomouce si husité zřídili několik opěrných bodů, například obsadili město Přerov a také nedávno zbudovaný klášter kartuziánů v Dolanech, město se ale jejich atakům ubránilo.

Freska v obřadní síni olomoucké radnice zachycuje boj Olomoučanů s husity v Litovli

Traduje se dokonce legenda o neúspěšném obléhání Olomouce husitským vojevůdcem Prokopem Holým, který ukončilo až předčasné zvonění zvonů na svatováclavské katedrále. Vůči husitským polním vojskům také Olomouc držela obranný spolek s městy Litovel a Uničov. Ten se nadmíru dobře osvědčil v listopadu roku 1437, kdy Litovel nečekaným útokem obsadila silná vojenská skupina husitského hejtmana Jana Parduse. Ti chtěli z Litovle udělat svůj opevněný opěrný bod k dalším výbojům na Moravě. Jenže ještě v noci k Litovli přispěchali uničovští a olomoučtí bojovníci. Zejména ti olomoučtí se vyznamenali, když nejprve zlikvidovali hodně Pardusových bojovníků v okolí města a pak přelezli hradby a rozpoutali boj přímo v ulicích Litovle. Husitská posádka se tehdy nakonec vzdala a Pardus uprchl. Jiné to se vztahem k Husovi bylo o století později. Tehdy německy hovořící Olomoučané masově přijímali nové Lutherovo učení. A sám zakladatel protestanství Luther se o Husovi vyjadřoval vesměs pozitivně.

K cyrilometodějské tradici má Olomouc nepoměrně bližší vztah. Stačí vstoupit do Arcibiskupského paláce – jdete po slavnostním schodišti do prvního para a přímo naproti vám stojí velké sousoší dvou mužů – Cyrila a Metoděje. Nechal jej sem umístit arcibiskup František Saleský Bauer v roce 1907; tradice návaznosti Olomouce na Velkou Moravu je ale nesrovnatelně starší.

Desetiletí archeologických průzkumů prokázaly, že Olomouc měla v době velkomoravské říše v 9. století velmi důležité postavení. Byl zde velmožský dvorec, ozbrojená družina, místní šlechta, řemeslníci a také pravděpodobně několik kostelů – archeologové zatím hovoří o třech prokazatelných nálezech na Petrském a Václavském návrší. Na rozdíl od jihomoravských center kolem Uherského Hradiště se Olomouci vyhnulo i maďarské pustošení na začátku 10. století a budoucí město v té době nadále dobře fungovalo a rozvíjelo se. Průzkumy na třídě 1. máje z června roku 2017 potvrdily, že zde bylo opravdu velmi intenzivní osídlení ve velkomoravské době i v 10. století. Jestliže tedy na Moravu dorazili v roce 863 dva věhlasní soluňští bratři Cyril a Metoděj, aby zde začali upevňovat křesťanství (ne zavádět, ono tu křesťanství tou dobou bylo už dobře známo) a budovat církevní správu, dá se předpokládat, že se jejich činnost týkala i Olomouce. Když bylo později díky Metodějově diplomatické činnosti papežem zřízeno moravsko-panonské arcibiskupství, měl arcibiskup Metoděj i čtyři podřízené biskupy. Historici připouštějí, že jeden z těch čtyř biskupů sídlil po roce 898 v Olomouci.

Rok za rokem tomu nasvědčuje stále více archeologických nálezů. Olomouc byla v druhé polovině 9. a hlavně v 10.století mimořádně hustě osídlená. Žili zde řemeslníci, obchodníci i nobilita, a to pravděpodobně i část těch bohatších lidí, kteří po nájezdech Maďarů opustili jižní části Velkomoravské říše. Přítomnost biskupa by do takové situace velmi zapadala.  

Jak známo, biskupství bylo v Olomouci ustaveno knížetem Vratislavem II. v roce 1063. Problém spočívá v tom, že podle kanonického práva nemůže kníže jen tak zřizovat sám o své vůli biskupství, je to naopak složitý právní proces, z nějž rozhodně nemůže být vyjmut papež, přesto v tomto případě neprotestoval nikdo, nepočítáme-li vzteklého Vratislavova bratra a pražského biskupa Jaromíra. Podle všeho tedy nebylo biskupství roku 1063 založeno, ale obnoveno. Středověcí kronikáři označovali prvního olomouckého biskupa Jana za v pořadí třetího. A tady je právě prostor pro ony romantické spekulace. Působili předcházející moravští biskupové z „temného 10. století“ už v Olomouci, která byla v těch dobách na neklidné Moravě ostrůvkem bezpečí? V dobových pramenech jsou v 10. století zmiňováni tři moravští biskupové, měli by jimi být jistí Jan (914 – 932), Silvestr (942 – 947) a Vracen nebo Vratislav (976 – 981). Historici nejsou proti myšlence, že už tihle málo známí biskupové sídlili v Olomouci, zatím ale chybí nezvratné důkazy. Tak či onak, od středověku se v Olomouci připomínala návaznost na dílo svatého Metoděje.

Například o prvním sídle olomouckých biskupů, kostele svatého Petra na Předhradí, kam usedl roku 1063 biskup Jan, se tradovalo, že jej vysvětil už v roce 863 sám svatý Cyril (Konstantin). Dnes si to těžko ověříme, protože kostel byl přebudován a zřejmě přestěhován o pár desítek metrů už ve středověku a na konci 18. století byl zrušen a zbourán. Na jeho místě dnes stojí komplex budov filozofické fakulty a rektorátu UP. Známe jej pouze z historických vedut a obrázků, kde je jeho vysoká kuželovitá věž těžko přehlédnutelná.

Další legenda se váže k hradnímu kostelu svaté Máří Magdalény. Ten stával před dnešním Arcidiecézním muzeem, dřívějším hradem, a bývala to hlavní hradní svatyně. V 18. století zde probíhal amatérský archeologický výzkum – důvodem byla legenda, že v tomto kostele stávala už od 9. století kazatelna svatých Cyrila a Metoděje.

A do třetice se o vztahu svatého Metoděje k Olomouci občas spekulovalo i v souvislosti s třetím zaniklým kostelem svatého Blažeje. Ten stával na Blažejském náměstí. Podle různých starších hypotéz mohl tento neobvykle koncipovaný kostel být původně opevněný dům strážců obchodní cesty, prastarý pohanský chrám, nebo dokonce první olomoucká synagoga.

Dvě červencová výročí lze tedy nahlížet z různých úhlů pohledu. Ten olomoucký je neméně zajímavý než to, co nám tradičně servírují celostátní média. Dějiny Olomouce jsou prostě mimořádně atraktivní a značně unikátní látkou…

Husův sbor byl v Olomouci postaven v roce 1926

Na litografii z roku 1724 je vlevo katedrála a kousek od ní s číslem 5 i kostel svatého Petra.

I svatí Cyril a Metoděj mají v Olomouci svůj chrám. | Foto: Michal Maňas


INZERCE
Mamma Centrum Mamma Centrum

NÁZORY K ČLÁNKU

Redakce Rej.cz není odpovědná za obsah diskuze. Každý přispěvatel nese právní odpovědnost za své zveřejněné názory.



INZERCE
Štěpánov hody
INZERCE
TV Morava