Vlastenci dobře věděli, že ti, kdo bojovali s esesáky a gestapáky svůj poslední boj nejdřív v kostele, a poté v jeho kryptě, byli hrdinové. Věděli, že jsou mezi nimi úspěšní atentátníci Jan Kubiš a Jozef Gabčík, kteří sprovodili ze světa obávaného zastupujícího protektora Reinharda Heydricha. Naopak nejspíš nevěděli, že v kostele byli společně ukrytí parašutisté z celkem pěti výsadků, a to Anthropoid, Silver A, Out Distance, Bioscop a Tin. Hned den po boji v pravoslavném kostele svatého Cyrila a Metoděje se mohli i olomoučtí čtenáři denního tisku dozvědět, jak se "vrahové SS-Obegruppenführera Heydricha! jmenovali i jak vypadali. To bylo ale asi to jediné, co v novinách bylo tehdy pravdivě popsáno.
V Moravském Večerníku byl popsán průběh boje, ale i jména duchovních, kteří parašutistům poskytli azyl, a hlavně zde byly komentáře šéfredaktora Františka Komůrky a kompletní přepis projevu ministra národní osvěty Emanuela Moravce. Z těchto rozsáhlých textů se čtenář dozvěděl, že místo Čechů je výhradě v Říši a v poslušnosti k Vůdci, že zkrachovalí bývalí představitelé bývalé Československé republiky jsou nepřáteli národa, který balamutí a štvou do nesmyslného odporu, a že slouží výhradně zájmům plutokratické Anglie, která se snaží zneužít malých národů proti vítězícím silám Třetí říše. Aktivistický kolaborant Komůrka, který byl šéfredaktorem Moravského Večerníku až do konce války a poté stanul před soudem, zdůrazňoval, že naprostá většina Čechů je dobrého smýšlení a má k Říši přátelský poměr, protože ví, že jiná cesta před naším národem ani není. Opakoval tím tezi, kterou jako první veřejně užil státní prezident Emil Hácha, že se český národ v době protektorátu dělí na dobré a špatné Čechy, a že emigrantským kruhům v Londýně slouží či podléhají jen ti špatní a morálně slabí Češi.
Většina zpráv v Moravském Večerníku s výjimkou již zmíněných komentářů šéfredaktora a projevu ministra Moravce byla stejná jako v jiných českých novinách té doby. Všechny povolené české noviny totiž byly povinny zveřejňovat zprávy, které pro celý protektorát vydával Tiskový odbor Předsednictva ministerské rady, německý Tiskový odbor při kulturně politickém oddělení Úřadu říšského protektora a pak nově zřízený Generalreferatepresse. Šéfredaktoři každého listu museli absolvovat pravidelná setkání se strážci obsahu periodik. Mohlo to být buď přímo v Praze se šéfem německého tiskového odboru a zakladatelem Generalreferatepresse Wolfgangem Wolframem von Wolmar, nebo na pobočkách této organizace v Brně, Plzni, Ostravě či právě v Olomouci.
A tak stejný popis průběhu zadržení atentátníků i jejich boje s německou tajnou policií a jednotkami SS četli čtenáři v Olomouci, stejně jako v Plzni, Ostravě či kdekoliv jinde v protektorátu. A vedle toho pak nechybělo ani to úplně nejhorší z tehdejších novin - seznamy popravených a k smrti odsouzených vlastenců. V novinách z 19. června 1942 jim byla "věnována" plná jedna strana!
Zdroj novinových textů: Vědecká knihovna v Olomouci
Moravský Večerník, olomoucký list, a jeho reakce na dopadení československých parašutistů | Zdroj: Vědecká knihovna v Olomouci
