Historie

Hier ist Radio Schnobolin! Tady rádio Slavonín! Ilegální olomouckou stanici provozoval švec

Od roku 1923 byl každodenní součástí života v Československu i rozhlas. Po několika letech zkoumání, pokusů a sbírání zkušeností začalo toho roku vysílání Radiožurnálu. Stát si hlídal, aby měl nad touto technickou novinkou kontrolu. Zákon č. 60 o telegrafech z 23. března 1923 stanovil, že provozování radiofonie je státním monopolem. Soukromé společnosti mohly vysílat jen po získání státní koncese. A právě na tu se nechtělo čekat jednomu nadšenci z Olomouce. Poté, co koncesi nezískal, zahájil tajně ilegální vysílání.

Rádio a rozhlasové vysílání bylo za první republiky lákavým fenoménem. | Ilustrační foto: www.alfaelektronky.c

Na jaře roku 1935 si v Olomouci, zvláště ve Slavoníně, stěžovali opakovaně někteří majitelé rozhlasového přijímače, že jim někdo ruší příjem Československého rozhlasu na krátkých vlnách. Z éteru se občas ozvalo ženským či mužským hlasem „Halo, halo, hier spricht Radio Schnobolin“, případně česky Tady rádio Slavonín. Jinak na této frekvenci zněla hudba a někdy jen značky Morseovy abecedy či krátké promluvy. Vysílání ovšem zachytil dle doloženého svědectví například také radioamatér z dalekého Sedlece u Kutné Hory a další z vesnice u Lipníku nad Bečvou. Protože vstupovat do éteru nemohl kdekdo, po autorovi pirátského vysílání pátrala policie. V létě spadla klec a policie podnikavého radioamatéra odhalila.

Ukázalo se, že autorem vysílání je mladík, občanským povoláním ševcovský neboli svrškařský pomocník, šestadvacetiletý Antonín Tomek. S ním se na zábavné, leč nelegální činnosti podílela jeho sestra, dvaadvacetiletá Hedvika Tomková, povoláním služebná, třicetiletý Alois Krätschmer a čtyřiadvacetiletý František Nemluvil.

Antonín Tomek opakovaně zkoušel získat vysílací licenci. Jelikož se mu to nedařilo (aniž bychom se dozvěděli důvody odmítnutí), rozhodl se, že si stanici zřídí bez ohledu na státní monopol. Vysílačku umístil ve svém bydlišti, s kolegou Nemluvilem si zařídil rovněž svépomocí a bez státního svolení telefonické spojení. Vysílání jejich slavonínského rádia bylo nepravidelné, nejčastější obsah stanice představovala hudba z gramofonových desek. Jak později konstatoval soud, nešlo o nic závadného, jádro prohřešku spočívalo především v principu – nadšenec Tomek vysílal, aniž by vyčkal úspěšného koncesního řízení. I svědkové, kteří ilegální vysílání opakovaně poslouchali, potvrdili, že nešlo o nic závadného.

Na začátku následujícího roku 1936 pak proběhl v Olomouci soud, při kterém soudce rozdal vesměs velmi mírné tresty. Autor a „šéfredaktor“ stanice Slavonín Tomek se hájil tím, že věřil, že koncesi nakonec získá, a tak si všechnu techniku pořídil dopředu. To byla obhajoba dost vachrlatá. Tomek nakonec dostal trest čtrnáct dní, kolega František Nemluvil deset dní a Tomkova sestra plus pan Krätschmer týden žaláře. Všichni s podmíněným odkladem. Důvodem k mírným trestům bylo konstatování, že svým vysíláním naštěstí nijak nepoškodili stát. Jak napsal jeden z novinářů, pro Tomka bylo rozhodně větším trestem, že už tímto ztratil naději získat někdy v budoucnu kýženou licenci.

Každopádně rozhlas se touto dobou stával významným prostředkem propagandy a politického boje, včetně mezinárodní roviny. Ve stejné době se například pátralo po nelegální, německy hovořící stanici, která vysílala odněkud z Moravy a měla ostře protinacistický program. V Německu samozřejmě takový incident přišel tamnímu agresivnímu režimu vhod jako záminka k dalším útokům na sousední Československo.

Dodejme ještě, že i když byl Antonín Tomek odsouzen a jeho domácká stanice zrušena, byl vlastně pravděpodobně prvním, kdo v Olomouci pravidelně vysílal. Pravidelné rozhlasové vysílání v Československu, určené veřejnosti, bylo sice u nás zahájeno už 18. května 1923 ve Kbelích u Prahy, stálé studio Československého rozhlasu Olomouc ale vzniklo až po druhé světové válce. A je jen zajímavá shoda okolností, že zrovna v roce 12936, kdy byli odsouzeni Tomek & spol., podala Rada hlavního města Olomouce oficiální žádost o zřízení studia československého rozhlasu v Olomouci. Žádost byla tehdy zamítnuta. 

Zdroje:

  • Moravský večerník, ročník 1936
  • Pozor, ročník 1936
  • Média v období první republiky, Národní muzeum

Program Československého rozhlasu ze 3. ledna 1936


INZERCE
Radio Haná Benzín zdarma Radio Haná Benzín zdarma

NÁZORY K ČLÁNKU

Redakce Rej.cz není odpovědná za obsah diskuze. Každý přispěvatel nese právní odpovědnost za své zveřejněné názory.



INZERCE
Radio Haná
INZERCE
TV Morava