Je třeba se držet skutečnosti, že dospělý hrabáč v přírodě přes den spí v hluboké noře, současně musíme respektovat hrabáčí matku, která ne vždy ve dne spí, a ne vždy je ochotna mládě nakojit.
Co všechno musí chovatelé zajistit? „V prvním období života mládě potřebuje v prostoru teplotu kolem 33 stupňů Celsia, čehož v hrabáčí noře nejsme schopni dosáhnout. Hrabáčí matka je současně poněkud nepozorná a ve svých projevech péče o mládě dosti neopatrná, takže by mohla nechtěně mláděti ublížit. Proto musí být mládě ve vyhřívané bedně a k matce se několikrát za den přikládá k nakojení pod dozorem ošetřovatele. Ošetřovatel však musí nadojit i mléko do zásoby pro čas, kdy je matka aktivní a tuto funkci nezastane, tedy velmi brzy ráno a z kraje noci. Při kojení samice mládě olíže a vyprovokuje tak jeho vyprázdnění, ošetřovatel pak musí malému hrabáčovi ošetřit kůži a jednou denně ho zvážit, abychom věděli, zda prospívá,“ popisuje náročnou péči zooložka Ing. Eliška Veselá.
Malý hrabáč tedy skutečně vyžaduje velkou péči a neustálou pozornost až do doby, kdy jeho hmotnost z počátečních 1550 gramů naroste až na 5 kilogramů. Tehdy už nehrozí prochladnutí ani zalehnutí a může být s matkou nepřetržitě. Olomoucká zoo chová hrabáče od roku 2017. První mládě se narodilo 26. března 2020. Prozatím se podařilo odchovat dvě mláďata.
VZÁCNĚ CHOVANÝ DRUH
Hrabáč patří mezi velmi vzácně chované druhy. Chová jej přibližně 25 evropských zoo, přičemž odchovává jen sedm zahrad. Když se podaří odchovat mládě, je to malý zázrak. Matka jej může zavrhnout, mládě nemusí být životaschopné, nesaje od matky, důvodů nezdaru může být hned několik. V České republice se s hrabáči můžeme setkat jen v Praze, Plzni, Dvoře Králové a v Olomouci.
Foto: Zoo Olomouc
Foto: Zoo Olomouc
Foto: Zoo Olomouc
