Olomouc měla na Moravě od raného středověku velmi specifické postavení. Zatímco jihomoravská centra Velkomoravské říše po vpádu Maďarů zanikla nebo živořila, Olomouc v 10. století zažívala rozvoj. Když pak Moravu připojili první Přemyslovci k českému státu, logicky brali jako její přirozené centrum právě olomouckou aglomeraci a olomoucké hradiště.

Začal s tím slavný kníže Břetislav

Syn knížete Oldřicha Břetislav (na snímku vlevo jeho hrobka v katedrále sv. Víta v Praze), který do dějin vstoupil už legendárním únosem budoucí manželky Jitky z kláštera ve Schweinfurtu, také se svou vyvolenou utekl právě na hrad do Olomouce. Zde také začínal nabírat vladařské zkušenosti. Když se pak stal českým knížetem (1034-1055), konsolidoval knížectví, ohrožené předchozími dekádami nesvárů ve vládnoucím rodu, a rozhodl o novém zřízení v zemi. V jím zavedeném systému seniorátu bylo stanoveno, že v Praze vládne vždy nejstarší Přemyslovec, a jeho mladší příbuzní dostanou úděly na Moravě. Z nich první velikostí i významem byl úděl olomoucký, menší byl brněnsko-znojemský úděl (někdy ještě rozdělený na dva).

Postavení olomouckého údělného knížectví a Olomouce velmi posílilo obnovení moravského biskupství v Olomouci v roce 1063. Olomouc byla jednoznačně nejvýznamnějším centrem Moravy.

V následujících staletích se systém správy země proměňoval, například vymřením moravských větví přemyslovského rodu na začátku 13. století, kdy si tehdejší král Přemysl Otakar I. ponechal Olomouc a celý tento úděl jako zvláštní vévodství, podřízené přímo králi, a menší moravský úděl ponechal svému mladšímu bratrovi, kterého jmenoval markrabětem. Později, kdy vznikly takzvané zemské desky, byly vedeny ve dvou řadách, v olomoucké a brněnské. Nicméně přes veškeré změny byla Olomouc vždy brána a titulována jako hlavní město Moravy.

I Marie Terezie Olomouci titul potvrdila

Během staletí bylo toto privilegium opakovaně potvrzováno různými panovníky, například králem Janem Lucemburským, markrabětem Joštem a naposledy ještě roku 1762 i císařovnou Marií Terezií. V té době přitom už více než sto let Olomouc fakticky v roli hlavního města nebyla – po osmileté švédské okupaci z let 1642 – 1650 bylo město fatálně poničené a zemské desky i úřady a s nimi i většina důležitých panských rodů už sídlila v Brně. To vyhovovalo vídeňskému dvoru, už z toho prostého důvodu, že do Brna je to z Vídně o dost blíž. Ovšem titul hlavního města Olomouci zůstal. Marie Terezie toto privilegium roku 1762 ráda potvrdila, protože Olomouci byla vděčná za chrabrou obranu před pruským vpádem o čtyři roky dříve… Tato panovnice ostatně měla k Olomouci blízký vztah a Olomoučané jí to vraceli mnoha způsoby.

Metropolis Moraviae, tedy hlavní město Moravy - detail z plátna, oslavujícího obranu Olomouce před Prušáky v roce 1758.

Označení hlavní město pak Olomouc velmi zásadově užívala nejen v 19. století a až do zániku monarchie v roce 1918, ale i po vzniku republiky. Z titulu tehdy pouze vypadlo slovíčko „královské“. Když v dubnu 1919 vyšel československý zákon o vzniku Velkého Olomouce (sloučením s předměstskými obcemi), i zákonodárci nového státu titulují Olomouc jako „hlavní město“. Sídlem země moravskoslezské, která byla součástí Československé republiky, přitom bylo fakticky opět Brno.

S označením „hlavní město Olomouc“ se ale zcela běžně setkáváme v oficiálních prvorepublikových dokumentech, v reklamách, v literatuře a třeba i na pohlednicích. I populární prvorepublikový starosta Richard Fischer, plodný také literárně, ve svých knihách používal označení hl. město Olomouc. Titul hlavní město je za první republiky také součástí označení funkce členů městské rady. 

Legitimace člena městské rady hlavního města Olomouce z března roku 1038. | Zdroj: Aukro

Zajímavé je, že pohledem dnešního právníka zákon č. 214 o Velkém Olomouci z roku 1919 platí, nikdy nebyl zrušen. Tento zákon vymezil po tisíci letech přirozeného organického výboje středověké Olomouce základní obrysy moderního města, když k středověkému jádru připojil jedenáct dosud samostatných vesnic a dvě města, Hodolany a Novou Ulici. Olomouc se rozšiřovala o další dříve samostatné obce i v druhé polovině minulého století, ale ono rozšíření z roku 1919 bylo a dosud je pro město zásadní.

„Zákon 214/1919 stále platí,“ potvrzuje olomoucký právník Matouš Pelikán a dodává, že zákon měl být zrušen v roce 1945 „Dekret presidenta republiky o územní organisaci správy, vykonávané národními výbory“, ale nestalo se tak. Prezidentský dekret tehdy nakonec zrušil pouze nevýznamný paragraf 11 a jinak je tedy zákon 214/1919 stále platný. Označení obce „hlavní město Olomouc“ je proto stále právně možné, byť to samozřejmě v reálném světě nic nenárokuje ani nevypovídá nic o systému veřejné správy na Moravě.

Náborový podnik hlavního města Olomouce

Termín se vyskytoval ve všech možných úředních dokumentech a materiálech, týkajících se různých organizací a městských firem tehdejší Olomouce. To platilo za první republiky a navázali na to čeští politici a úředníci také po válce, byť v tomto případě to mělo už jen krátkého trvání. Za komunistického režimu už totiž nebylo součástí veřejné správy zemské zřízení a už vůbec nebylo vhodné a možné používat nějaké čestné tituly, připomínající cosi významného z dávné historie. 

Po válce v rámci olomouckého magistrátu existoval jakýsi propagační útvar či odbor radnice, vystupující pod označením Náborový podnik hlavního města Olomouce, komunální podnik. Ten vydával různé propagační materiály, plakáty a také turistické pohlednice, které se dochovaly v mnoha sbírkách filokartistů. Pohlednice jsou ostatně nejmladším nosičem, kde se čestný titul Olomouce objevuje. Po druhé světové válce (!) vycházela i dnes celkem známá série pohlednic s mottem „Olomouc na Moravě nejpamátnější“. A stačí pohlednici otočit, abychom zjistili, že ji vydal „Náborový podnik hlavního města Olomouce, komunální podnik“.

Na snímku z roku 1930 vidíme Plynárny a vodárny hlavního města Olomouce na třídě Svobody | Zdroj: Toulky starou Olomoucí

A pozornému chodci při procházkách Olomoucí ani dnes jistě neujdou jiné stopy této dávné olomoucké chlouby – nivelační tabulky na zdech některých domů či kryty rozvodových skříní nesou dodnes tentýž nápis – Nivelace hlavního města Olomouce, respektive Elektrické podniky hlavního města Olomouce…. V říjnu 2021 se na radnici vrátila i obnovená pamětní deska TGM z počátku republiky, na níž je opět uveden titul zastupitelstvo "hlavního města Olomouce". Hrdost našich předků na tento titul tak z Olomouce dosud ještě úplně nezmizela.

A když do Olomouce v roce 2021 přijel zahájit svou výstavu obrazů slavný slovenský režisér Juraj Jakubisko, do pamětní knihy na radnici napsal věnování "hlavnímu městu Moravy". 

Elektrické podniky hlavního města Olomouce, dnešní stopa

Elektrické podniky hlavního města Olomouce, snímek z Knihy Olomouc, Město i okres z roku 1931. 

Pohlednici vydal "Náborový podnik hlavního města Olomouce" po 2. světové válce. 

Kniha dlouholetého prvorepublikového starosty "hlavního města Olomouce" Richarda Fischera

Nivelace hlavního města Olomouce

Dějiny hlavního města a hraniční pevnosti Olomouce, tisk z roku 1808.

Poděkování "hlavnému městu Moravy" od Juraje Jakubiska... | Foto: Rej.cz

Publikace o Olomouci z roku 1931

Spořitelna hlavního města Olomouce měla krásně viditelný nápis na Salmově paláci na Horním náměstí