Olomoucká média si samozřejmě jaderného výbuchu povšimla a referovala o něm s různou mírou aktuálnosti na prvních stranách. V rychlosti reakce na tuto událost si držely prim stranické deníky Stráž lidu, vydávaná v Olomouci Komunistickou stranou Československa, a deník Československé strany lidové Osvobozený Našinec. Oproti tomu týdeník Československé sociální demokracie referoval až se zpožděním o kapitulaci Japonska a v rámci toho také o výbuchu nad Hirošimou.
Osvobozený Našinec, 8. srpna 1945 | Zdroj: Vědecká knihovna v Olomouci
Pokud jde o Osvobozeného Našince a Stráž lidu, ještě v úterý 7. srpna oba listy sice informovaly čtenáře o chystané obrovské ofenzivě proti Japonsku, ale zatím bez zprávy o jaderné zbrani. Ale už ve středu 8. srpna v obou listech vychází na titulních stranách první zprávy o atomové bombě. A v obou případech je zřejmé, že jsou jak redakce, tak i jejich čtenáři novou zbraní fascinováni.
"Úplná revoluce ve válečnictví! Nejstrašlivější zbraň světa: atomová bomba". "Bude mohutným nástrojem k udržení světového míru!" "Uvolněná sluneční energie ve službách války". "Sensační objev světa!" Už tyto titulky ukazují, že dojem z nové zbraně i očekávání od ní byly velké. V dalších dnech pak rozebírají novináři, jak se ve Spojených státech atomová zbraň připravovala, kdo všechno se na jejím vývoji podílel, jak se o podobnou zbraň neúspěšně snažilo nacistické Německo a co všechno tento mocný nástroj bude znamenat pro válečnictví příští epochy. "Síla, z nějž čerpá slunce svoji moc, byla nyní uvolněna," cituje Stráž lidu amerického prezidenta Harryho Trumana.
Stráž lidu, 8. srpna 1945 | Zdroj: Vědecká knihovna v Olomouci
Oproti dnešku, kdy existují poměrně výrazní odpůrci práva spojenců použít jadernou zbraň na nepřátelská města, tehdy nikdo nepochyboval, že se tak stát mělo. Japonské oběti nikdo nelituje a Američané jsou za úder chváleni. V tomto ohledu se v srpnu před osmdesáti lety shodují jak lidovci, tak i komunisti, kteří pak ale během desítek let své vlády v Československu americkou armádu za jaderné bombardování pokrytecky kritizovali. V létě roku 1945, kdy u nás byly stopy války ještě patrné na každém kroku a v Tichomoří se dosud válčilo, takové myšlenky nikdo nepublikoval. Ostatně, konvenční bombardování mělo v Japonsku horší důsledky než výbuchy atomových bomb nad Hirošimou a Nagasaki - vždyť jen v Tokiu během největšího klasického náletu, který se odehrál 10. března 1945, tedy několik měsíců před Hirošimou, zahynulo odhadem sto tisíc lidí, tedy více než později vlivem atomových pum. Japonci byli tehdy vnímání stejně jako Němci - jako nepřátelé a hlavně jako viníci strašlivé války. Bylo zřejmé, že hodlají bojovat až do hořkého konce, což by ovšem stálo nejen americkou armádu, ale i obyvatele okupovaných zemí, Rudoarmějce (SSSR se do války proti Japonsku zapojil 9. srpna 1945) a samozřejmě také samotné Japonce mnohem více životů.
Když pak tedy 15. srpna 1945 císař Hirohito oznámil, že Japonsko přijímá všechny podmínky, formulované Spojenci v Postupimi, a kapituluje, panovalo i u nás přesvědčení, že svržení jaderných bomb bylo nepochybně správné. Byť komunistický tisk samozřejmě neopomněl zdůraznit, že ještě více než účinek dvou atomových bomb zapůsobil na japonské velení vstup Sovětského svazu do války.
A jako perlička je tu otázka lidoveckého tisku, jakou roli bude mít v novém světě Československo se svými strategickými zásobami uranu. Tehdy ještě nikdo z novinářů netušil, že náš uran budou za pár let těžit političtí vězni a stát jej pak odevzdá Sovětskému svazu pro jeho vojenské i průmyslové potřeby...
Stráž lidu, 9. srpna 1945 | Zdroj: Vědecká knihovna v Olomouci
Osvobozený Našinec, 9. srpna 1945 | Zdroj: Vědecká knihovna v Olomouci
