Mezi olomouckými vodními mlýny patřil k nejvýznamnějším. Měl sedm složení, tedy sedm mlynářských mechanismů a sedm kol. Téměř zcela zničen byl v době měsíc trvajícího obléhání a bombardování Olomouce v roce 1758. Po osvobození města a odtažení pruské armády byly zbytky mlýna prodány novému mlynáři Janu Jindřichu Freimentovi s pokynem, aby nový mlýn vystavěl jako kamennou budovu na levém břehu mlýnského náhonu.
Právě z tohoto období nové výstavby, z let 1759 až 1760 je i mlýnice, do které se během Olomoucké muzejní noci podívaly desítky zájemců. Po sestoupení po schodech se návštěvníci ocitli v prostoru mýnice asi dva metry pod úrovní okolních komunikací. Tímto pro většinu lidí nikdy neviděným prostorem je zasvěceně prováděla Michaela Bučková, autorka knihy Kamenný Passingerův mlýn v Olomouci. V mlýnici, kterou čeká rekonstrukce, by chtěli prý majitelé budovy vytvořit galerii s kavárnou.
HISTORIE A ZÁNIK KAMENNÉHO MLÝNA
První písemná zmínka pochází z listiny z roku 1321. Původně ležel na vnějším břehu mlýnského náhonu, ale jen do výstavby tereziánské pevnosti, kdy byly jeho zbytky rozebrány a přeneseny na druhý břeh, kde mlýn kopíroval linii městských hradeb. Ze 14. století (1355) se dochoval zápis o trestu pro tehdejšího mlynáře Peczolda, který šidil své zákazníky a používal nesprávné míry.
Odjakživa Kamenný, od roku 1875 po novém významném majiteli Passingerův. Jako první začal městu dodávat elektřinu. V 80. letech 19. století totiž byla vodní kola vyměněna za vodní turbíny typu Knap s výkonem 59 HP a turbíny pak byly využívány k mletí a výrobě elektřiny, mimo jiné pro městské divadlo. Po staletích byl pak tento vodní mlýn upraven na parní.
Postupný zánik mlýna se váže k období let 1938 až 1952. Už roku 1938 město vyvlastnilo mlynáři Passingerovi vodní právo. V roce 1941 protektorátní správa v rámci arizace předala mlýn jinému majitel, po válce byl pak v rámci Benešova dekretu o zrádcích a kolaborantech mlýn zabaven zase jemu a předán podniku Severomoravské mlýny. V roce 1952 definitivně skončila funkce vodního mlýna, protože bylo zasypáno celé koryto mlýnského náhonu zvaného Malá Morava, tím pádem mlýn ztratil zdroj energie a zanikl. Nadále objekt patřil socialistickým mlýnům či pekárnám jako skladiště a administrativní objekt.
Až do 90. let tedy sloužil jako sklady a jako sídlo administrativních kanceláří, v devadesátých letech ještě objekt patřil Pekárnám Hanka, mnoho Olomoučanů si určit pamatuje i nápis Pekárny na nároží mlýna. Dnes celý tento památkově chráněný objekt vlastní majitelé sousední dikotéky. V čelní části přízemí ze strany od Lafayettovy ulice byla zřízena restaurace s příznačným názvem "Kamenný mlýn".
Zdroj historických informací: vodnimlyny.cz
Passingerův mlýn v roce 1895. Světlá nižší budova v popředí skrývá vodní turbíny. | Zdroj: Toulky starou Olomoucí
Rok 1925 | Zdroj: Toulky starou Olomoucí
Prohlídka v rámci Olomoucké muzejní noci 2022 s autorkou knihy Michaelou Bučkovou
Prohlídka bývalé mlýnice
Krásné zdivo z přestavby v letech 1759 - 1760.
