Historie

Hořící kostely, zbourané domy, stovky mrtvých. Takový byl konec války v Olomouci

V úterý 8. května 1945 se Olomoučané probouzejí do posledního dne, kdy městu vládne německá moc. Není to už německá samospráva, protože starosta Julius Schreitter s kolegy i s rodinou z města uprchnul už v neděli 6. května. Olomouci v těchto hodinách vládne německá armáda. Během těchto dní ve městě zemře několik stovek lidí. Čechů, Rusů, Ukrajinců i Němců....

Most přes Moravu u Bristolu domácí odboj zachránil, rudoarmějci tudy mohli postupovat do města. / Foto: Státní okresní archiv v Olomouci

To probouzení asi nebylo ani příliš doslovné – většina lidí se nejspíš moc nevyspala, protože noc místo v ložnicích trávili ve sklepeních, bunkrech a v dalších provizorních úkrytech. Ve stejný den odpoledne už byla většina Olomouce svobodná. Hrůzu z posledních dní vystřídala obrovská úleva.

Skutečné boje o Olomouc začaly v neděli 6. května, tomu ale předcházely dlouhé přípravy. Němci a jimi nahnaní čeští studenti a další lidé stavěli v dubnu kolem města pásy příkopů a zátarasů, ve městě pak vznikaly barikády a další zátarasy, aby se znemožnil nebo zpomalil průchod jednotek Rudé armády. Rudoarmějci se zase připravovali bombardováním města.

Z přicházejících Rusů měli Němci opravdu strach, nacistická propaganda je dlouhodobě připravovala na nejhorší a líčila jim, jak krutě s nimi po porážce ruští vojáci naloží. V tom ostatně nacističtí propagandisté nijak nepřeháněli. I proto už na začátku roku 1945 z Olomouce odjela značná část německých žen a dětí. Počet Němců ve městě byl ale na rozdíl od předválečných časů velmi nestálý, protože v Olomouci na nějakou dobu našli domov jiní Němci, kteří před rudoarmějci utíkali z již dobytých východních území.

Útoku na Olomouc, provedeného 4. Ukrajinským frontem pod vedením generála Andreje Ivanoviče Jeremenka, předcházelo letecké i dělostřelecké bombardování. Boj ve městě začal v neděli 6. května. Útočící jednotky přicházely od severu a východu, tedy od Dolan a od Svatého Kopečka. S tím souvisí to, že nejtěžší hmotné i lidské ztráty v Olomouci byly v předměstích Hodolany, Týneček, Chválkovice a dalších, tedy na této severovýchodní straně města. V poslední den války, tedy v úterý 8. května ráno, už byly sovětské jednotky na úrovni hlavního nádraží a za pomoci českých odbojářů a dobrovolníků hledaly cestu do středu města.

Nacisté se snažili jejich postup zpomalit již zmíněnými zátarasy, využitím barokního bastionového opevnění, malých bunkrů v ulicích a parcích a také ničením mostů. Právě ony demolice se jim ovšem povedly jen částečně. Například železniční most v Hodolanech nebo silniční most v Komenského ulici zůstaly více méně v pořádku, i díky snaze českých odbojářů. I tak ale znamenalo zničení velké části mostů spolu se zvýšenou hladinou řeky Moravy pro osvoboditele potíže. Sami Olomoučané je proto naváděli na brody a dodávali jim cenné informace o obranných postaveních německé armády. Češi také už od rána zkoušeli rozebrat zátarasy, aby Rusové mohli projet dál do centra. V oknech v Komenského, Masarykově a dalších ulicích v této části Olomouce se už objevovaly československé vlajky.

Zbytečné vraždění v poslední den války, zbořené domy a poničené kostely

Na různých místech ve městě zůstávali němečtí vojáci či příslušníci Volkssturm, tedy domobrany, aby postup nepřítele za každou brzdili. Například jen při snaze obsadit Mayovu vilu v Hejčíně zemřelo osmnáct vojáků Rudé armády. Odpor Němců byl silný, byť se jednalo spíše o solitérní hnízda odporu než o soustředěnou a centrálně řízenou obranu. Po poledni už postupovali pěší vojáci i těžká technika do centra Olomouce. I při tom nadále probíhaly boje, například dobový tisk z května 1945 popisuje detonaci u kostela Panny Marie Sněžné, včetně domněnky, že kostel byl Němci podminován a měl být vyhozen do povětší. To se později nepotvrdilo, pravděpodobně tedy šlo jen o náhodnou explozi nějakého granátu.

Poškozený pouličními boji byl také další barokní skvost, kostel svatého Michala. Olomoučanům dostatečně známé jsou i záběry na poutní baziliku na Svatém Kopečku, kterou zachvátil požár, a přišla o jednu z věží. Hořel i kostel ve Chválkovicích (na snímku vlevo). Granáty od obou bojujících stran zasáhly také různé činžovní domy.

Pamětníci popisovali, že už okolo druhé hodiny odpoledne vstoupili čeští dobrovolníci s ruskými vojáky do budovy radnice. Ihned vynesli ven bustu vůdce Adolfa Hitlera a další nenáviděnou nacistickou symboliku, a na dlažbě náměstí nechali vše přejet a rozdrtit tankem či obrněným vozem. I nadále ale osvoboditele čekaly boje. Střílelo se třeba v sousední Riegrově ulici, kde byla jedna z mnoha německých barikád, Menší uličky pročišťovali pěšáci, ve větších projížděla obrněná technika.

V některých částech Olomouce se sice střílelo ještě i v dalších hodinách, například na Nových Sadech či na Nové Ulici padaly výstřely ještě v noci 8. 5., nicméně následující 9. květen už bylo možné opravdu považovat za regulérní první den míru se vším všudy.

Pokud jde o Němce, ti se snažili v posledních dnech bojů ustupovat či prchat z Olomouce přes Holici směrem k Novým Sadům. Chtěli se dostat dál směrem k Litovli nebo k obci Kožušany, většina cest k vytoužené západní frontě už pro ně ale nebyla průchozí. Prchající německé jednotky navíc vytrvale ostřelovala Rudá armáda. To už ale obyvatelstvo Olomouce nemuselo zajímat. Měli před sebou mír a obnovu města i svých poznamenaných životů.

Mrtví na mostě: mezi poslední oběti války patřila i maminka dvojčat




Navzdory snaze a oběti pěti českých vlastenců byl most na Masarykově třídě vyhozen do povětří. / Foto: Státní okresní archiv Olomouc.

Snaha českého obyvatelstva zmenšit škody po ustupujícím wehrmachtu a usnadnit cestu osvoboditelům napsala jednu smutnou kapitolu v případě mostu přes Moravu na Masarykově třídě. Když se už ráno 8. května ruské jednotky pohybovaly na úrovni hlavního nádraží, vydala se skupina Čechů z blízkých domů rozebírat holýma rukama zátarasy u mostu, aby tak usnadnili rudoarmějcům průchod do centra. Do skupiny Čechů ale někdo vypálil z děla či tanku. Na místě bylo pět mrtvých, včetně paní Viktorie Vavrdové, maminky dvojčátek. Spolu s ní zde zemřeli ještě Jaroslav Přibyl, Antonín Lisoněk, Stanislav Mandrholc a František Štula.

„Byli to obyvatelé blízko stojících domů, kteří v prvních minutách osvobození po ránu prvního dne svobody chtěli holýma rukama rozebrat německou palisádu bránící postupu bojových vozidel Rudé armády od nádraží. Německé dělo – patrně dobře zastřílené na strategicky důležité předmostí - zmařilo jediným výstřelem nejen jejich snahu, ale i pět lidských životů. Teprve potom vyletěl do povětří ocelový obloukový most přes řeku. Sousedé a přátelé zabitých spoluobčanů pod patronací organizace odbojářů jim pak ze svých skromných prostředků pořídili zhruba po deseti letech stejně skromný památník.“ Tak popisuje příběh historik Milan Tichák v knize Příběhy olomouckých pomníků.

Most tedy 8. května navzdory obětem českých vlastenců explodoval, roztrhl se v polovině a jeho mostovka klesla do koryta řeky. Po skončení války na tomto místě československá armáda rychle vybudovala nový, provizorní dřevěný most. Po této dřevěné stavbě dokonce jezdily i tramvaje. Už v roce 1946 zde postavili nový betonový most. Olomoučané na něj byli tehdy pyšní, tvrdili, že jde o nejširší most na celé Moravě.

Rány po hrozné válce se tak postupně hojily.

Ztráty

Rudá armáda: Na území města padlo v boji nebo zemřelo na následky zranění 156 vojáků Rudé armády. Těžké boje sváděla Rudá armáda na Šternbersku, kde padlo 346 vojáků. Na ústřední hřbitov v Olomouci bylo po válce svezeno z celé střední a severozápadní Moravy 1435 padlých sovětských vojáků.

Češi: V květnu 1945 padla přibližně stovka českých obyvatel Olomouce, nejvíce obětí bylo v Týnečku, Hodolanech a Chválkovicích… V průběhu války přišlo o život ve věznicích, na následky válečných útrap nebo na frontě přibližně tisíc Olomoučanů.

Židé: Tato kapitola sice není přímou součástí dění v posledních dnech okupace, ale chybět logicky nemůže. Jednoznačně nejtěžší lidské ztráty během války totiž zaznamenala židovská populace Olomouce. Z původního počtu dvou a půl tisíce osob se osvobození dožilo jen 288 lidí.

Němci: Přesné vojenské ztráty Němců v květnu 1945 nejsou známy. Ví se ale, jak rychle se změnil počet německého obyvatelstva Olomouce. Zatímco v roce 1944 žilo v Olomouci z celkového počtu 74 tisíc obyvatel necelých 20 tisíc Němců, na konci roku 1946 jich zůstaly sotva 2 tisíce. V Olomouci hned v květnu 1945 vzniklo několik sběrných táborů pro Němce, největší byl nechvalně proslulý tábor v Nových Hodolanech. V něm zemřelo zhruba pět stovek olomouckých Němců

Nemovitosti: Podle statistik, pořízených po osvobození, bylo v Olomouci úplně zničeno asi sedmdesát pět domů, kolem pěti stovek budov utrpělo těžké a asi 1,5 tisíce domů lehčí škody.

Následky bojů v Olomouci v květnu 1945 / Zdroj: Státní okresní archiv Olomouc

Následky bojů v Olomouci v květnu 1945 / Zdroj: Státní okresní archiv Olomouc

Následky bojů v Olomouci v květnu 1945 / Zdroj: Státní okresní archiv Olomouc

Německý stíhač tanků Jagdpanzer v Komenského ulici v Olomouci v květnu 1945 / Zdroj: Státní okresní archiv Olomouc

Rudoarmějci v Olomouci v květnu 1945 / Zdroj: Státní okresní archiv Olomouc

Rudoarmějci v Olomouci v květnu 1945 / Zdroj: Státní okresní archiv Olomouc


INZERCE

NÁZORY K ČLÁNKU

Redakce Rej.cz není odpovědná za obsah diskuze. Každý přispěvatel nese právní odpovědnost za své zveřejněné názory.



INZERCE
Radio Haná
INZERCE
TV Morava