V první řadě si řekněme, že podle historiků má za sebou více než dvě století bohaté historie. Během své existence sloužil nejprve jako ochranný vodní prvek předsunuté olomoucké pevnůstky Vorwerk 38 a využíval jej mlýn, který po staletí stával pár metrů odsud. Jako památku na mlýn dnes máme vedlejší rameno Mlýnského potoka, které obtéká Galerii Šantovka kolem ulice Domovina.
Při bombardování za druhé světové války byl jez zasažen a poškozen, nikoliv však protržen. Velký nápor ně něj znamenaly obrovské povodně v červenci roku 1997. I tehdy ale ještě zůstal víceméně kompaktní. Definitivně protržen byl až při mohutném náporu vody v roce 2010, kdy se během tání v řece nahromadily ledové kry.
Pevnostní systém na řece
Historici říkají, že jez vznikl někdy v polovině 18. století, když se Olomouc přetvářela na bastionovou pevnost. Na ostrůvku, který díky jezu v řece Moravě stále existuje, stála zhruba od roku 1750 takzvaná Přední pevnůstka, v historických plánech označovaná číslem 38 jako Vorwerk. Hlavním účelem jezu tehdy byla ochrana této vojenské pevnůstky, potažmo celé skupiny fortifikačních staveb, jimž vévodila o něco vzdálenější Salzerova reduta. V této části jižně od městských hradeb stály podél břehů řeky a mezi jednotlivými rameny tyto pevnostní prvky: vodní pevnůstka Salzerova reduta I, Salzerova reduta II, Salzerova reduta III a Přední pevnůstka (Vorwerk) číslo 38.
Při průzkumu, který předcházel výstavbě galerie Šantovka, zde archeologové z olomoucké společnosti Archaia objevili řadu předmětů vojenské provenience, které připomínaly někdejší vojenskou stránku života této části předměstí.
Mlýny a ekonomické využití řeky
Jez měl také zásadní význam pro mlýn, který u něj dříve stával. I dnes jez rozděluje tok Moravy, zde nazývaný Mlýnský potok, na dvě části. Jednou z nich je bývalý mlýnský náhon, který kdysi sloužil dnes již neexistujícímu Novému mlýnu, později známému jako Kadlecův mlýn.
"Oproti dnešku jez býval také mnohem delší, či chcete-li při pohledu z mostu širší. A to až dvojnásobně ve srovnání s nynějším stavem. Je to skutečně místo s pestrou minulostí," uvedl v článku Michala Poláčka před lety významný znalec olomoucké historie Milan Tichák.
Kadlecův mlýn | Zdroj: Toulky starou Olomoucí
Rovněž základy Kadlecova mlýna objevili v roce 2012 archeologové ze společnosti Archaia během záchranného průzkumu, který předcházel stavbě Galerie Šantovka.
Kadlecův mlýn nebyl jediný, který tady stával. O několik stovek metrů dál bychom už ve středověku, snad už ve 13. století, našli tzv. Starý, později Salzerův mlýn, Tehdy byl součástí malé vesnice s názvem Dědinka / Salzergut. Mlýn patřil ke statku olomouckých městských fojtů, takže se mu říkávalo i mlýn Fojtský. V roce 1436 ho koupila šlechtická měšťanská rodina Salzerů, v té době držitelů dědičného titulu fojtů, a pro mlýn se tak vžil název Salzerův. Po několikerém zbourání a novém vystavění přišel konec v 18. století. V jeho polovině jej od dědiců Salzerovy rodiny vykoupila vojenská správa a zdemolovala, stejně tak zanikla i osada Dědinka či Salzergut, jejíž obyvatelé se při výstavbě bastionové pevnosti museli posunout dál na jih od města, kde pak vytvořili budoucí čtvrť Nový svět.
Zdroj: Toulky starou Olomoucí
Nový mlýn (Neumühle), později také Raabův a Kadlecův (podle stránky Toulky starou Olomoucí)
První zmínka o Novém mlýnu pochází z roku 1456, i když nelze vyloučit, že byl vybudován daleko dříve. V r. 1314 totiž město Olomouc povolilo kolonizovat půdu jižně od města, založit zde Nový dvůr (Newsdorf, později Nové Sady) a postavit zde i mlýn. O vybudování tohoto mlýna ale nemáme žádnou další zprávu, můžeme se pouze domnívat, že byl předchůdcem Nového mlýna. Původ jeho názvu můžeme vyvozovat z názvu vesnice u které ležel, mluvilo se o něm jako o mlýnu "jak se jde na Novosady" a pojmenování "Nový" si udržel až do 19. století. Stával za městskými hradbami před Kateřinskou branou v blízkosti jezu, od kterého vytékal mlýnský náhon pro tento mlýn. Vedle něj na tomto vodním náhonu fungovala i vodní pila, brusírna nebo vodní soukenická a jirchářská valcha.
Roku 1886 mlýn koupil Rudolf Raab se ženou Marií a mlýnu se začalo začalo říkat "Raabův". Až v r. 1920 rod Raabů celý komplex prodal Karlu Kadlecovi. Firma byla vedena pod názvem "Karel Kadlec, obchodní mlynářství, Olomouc", mlýnu se začalo říkat "Kadlecův". Od manželů Kadlecových mlýn získala v r. 1937 firma "Hanácké mlýny, akciová společnost v Olomouci". Společnost Hanácké mlýny nechala v letech 1938-39 k objektu přistavit obilné silo. Autorem souboru, do kterého zahrnul také čtyřpatrový obytný dům s deseti byty, se stal architekt Jan Tymich. Strojovnu sila vyřešil jako nástavbu plně prosklenou různobarevnými skly, s přečnívající střechou a válcovou vížkou, rovněž barevně prosklenou a osvětlenou. Firma už pod názvem "Hanna-Mühlen A. G." držela mlýn až do r. 1945. Výměrem ministerstva výživy ČSR z 1.3.1948 se mlýn dostal pod národní správu a vlastníkem se staly "Severomoravské mlýny, n.p. v Olomouci" se sídlem v Mlýnské ulici.
Zdroj: Toulky starou Olomoucí
Objekt mlýna byl pro špatný stav stržen v 60. letech 20. století a už nebyl nikdy vystavěn. Památkou na něj je nejen mlýnský náhon za Šantovkou, ale i bytový dům a věž bývalého obilního sila.
Pozemky nedaleko jezu koupil snad roku 1896 podnikatel Salomon Heikorn, jehož rodina zde postupně vybudoval ohromný průmyslový areál na výrobu jedlých i technických olejů, margarinu, mýdla a řady dalších produktů. Z tohoto podniku vzniklo za války takzvanou arizací židovského majetku Milo, výrobce kosmetiky a různých chemických produktů, a od roku 2013 zde stojí Galerie Šantovka.
Kluziště, velodrom a výletní restaurant
Ještě si řekněme, že okolí jezu mělo pro Olomoučany zvláště v 19. a první čtvrtině 20. století významný rekreační význam. Stávala zde velmi oblíbená výletní restaurace Zum Wanderer, což ukazují krásné dobové pohlednice s motivem Partie beim Wanderer. Později, od 90. let 19. století, tady vybudoval provizorní bruslařský stadion i letní cyklistický ovál neboli velodrom Eislaufverein, tedy jeden z olomouckých německých sportovních spolků. A ještě perlička – k Mlýnskému potoku a jezu chodíval na ryby například i významný prvorepublikový novinář a politik Josef Šanta, který bydlel v sousedící Hanácké, dnes Šantově ulici č. p. 2.
Pokud se tedy kanoistům nyní podaří přesvědčit olomouckou městskou radu, aby tady opravdu vznikl vodácký kanál, bude to jen zcela přirozené pokračování staré tradice rekreačního a sportovního využití této lokality. Stejně tak by prospělo i plánované zpřístupnění nábřeží Mlýnského potoka formou náplavky, které teď plánuje investor projektu Šantovka District. Držíme palce, starobylý jez i tato část Mlýnského potoka si oživení zaslouží.
Vodáci, zřejmě skauti, u Salzerovy reduty | Zdroj: Toulky starou Olomoucí
