Tyto chodby, jejichž systém vede Bezručových sadů a tržnice až po Čechovy sady a z velké části je stále funkční, vznikly v polovině 18. století při budování bastionové pevnosti. V předpolí hradeb, v místech tzv. glacis neboli koliště, bylo třeba vybudovat minérské a naslouchací chodby, které pomáhaly obráncům a zvyšovaly jejich šance na úspěšnou obranu. Chodby byly budovány před pruským obléháním v roce 1578 v celém západním předpolí bastionového opevnění. Minérské chodby a naslouchací chodby měly dvě hlavní funkce. Poslouchat, zda obléhatel nehloubí chodby, aby mohl zbořit část opevnění, respektive poslouchat, co se mahoře odehrává, a případně umístit pod nepřátelské ležení nálože a pak je vyhodit během útoku do povětří.
Jednoduché, dřevem vyložené chodby, pak po úspěšné obraně přes Prusy nechalo velitelství pevnosti zdokonalit. Vyzděné zaklenuté chodby různých šířek a výšek měřily stovky a stovky metrů. Vznikl spletitý systém, kde hlavní komunikační páteří je průjezdní chodba, široká 2.4 metry a vysoká 2 metry, z níž vychází užší spojovací chodby. V pravidelných úsecích se nacházejí minové komory, určené pro případ podminování nepřátelského ležení. Dalším typem komunikací jsou naslouchací chodby, které v délce asi 30 metrů vybíhají do stran. Zakončeny jsou malými místnůstkami pro vojíny „naslouchače“, kteří zde měli bedlivě naslouchat, zda se k hradbám neprokopává nepřítel.
Pevnost jako taková byla po polovině 19. století vývojem zbraní a válečných strategií překonána. Zrušena byla tedy císařem Františkem Josefem I. v roce 1876. Poté, co císařský dekret vešel v platnost, začalo se poměrně rychle s bouráním ohromných hradebních celků, načež se na uvolněných prostorách rozmohl velký stavební boom. V místě části hradeb tak dnes stojí nádherné historizující vily v ulicích Vídeňská a Spojenců. A při bourání hradeb se jaksi zapomnělo řešit, co s podzemními chodbami. Dnes proto právě ze zahrad některých vil vedou vstupy přímo do tohoto podzemí.
Až když v roce 1940 kopali dělníci výkop pro kanalizaci v Tylově ulici, narazili nečekaně na jednu z těchto starých zapomenutých podzemních prostor. Německá protektorátní správa zbystřila a část podzemních chodeb rychle využila – přebudovala je na protiletecké kryty, respektive ke starým chodbám doplnila nové vstupy. Po válce se ale otázka podzemních chodeb opět odložila na neurčito, až před několika lety se začala znovu přetřásat v souvislosti s otázkou nakolik je bezpečné běhat ve Smetanových sadech po trávníku, když se zde můžete propadnout do podzemí, jak se to stalo jisté malé dívence.
Už několik let se řeší, zda by bylo možné chodby trvale zpřístupnit. Doposud se to nepovedlo. Chybí elektroinstalace, osvětlení, a statické zabezpečení. Přesto se teď podařilo aspoň na týden několik stovek metrů otevřít. Byť organizátoři varují, že vstup je na vlastní nebezpečí, a že bez průvodce sem nikdo nesmí.
Pokud se vám poštěstí zajistit si registraci, rozhodně neváhejte. Barokní podzemní labyrint je dosud skrytou a málo známou perlou Olomouce…
Popis podzemních chodeb perem odborníka - z Památkového katalogu Národního památkového ústavu
Minérské (minové) chodby ve Smetanových a Čechových sadech (NPÚ)
Původně systém minových (naslouchacích) podzemních chodeb v předpolí JZ fronty bastionového opevnění pevnosti Olomouc. Dochovány některé úseky chodeb, víceméně náhodně dokumentované při zemních pracích.
POPIS
Minové (naslouchací) chodby jsou vybudovány podle jednotného schematu v předpolí JZ fronty bastionového opevnění. Jsou vedeny pod povrchem plochy koliště (glacis) s větvenou strukturou, vstupy jsou z kryté chodby (střelecké galerie) kontreskarpy. Dochovány jsou některé úseky zděné kryté chodby (střelecké galerie) a na ně navazující naslouchací a minové chodby. Dosud byly přesně identifikovány 2 dochované úseky kryté chodby (střelecké galerie) kontreskarpy před ravelinem č. 29 (minové chodby 32 - 38) a ravelinem č. 30 (minové chodby 54 - 72) i s navazujícími minovými chodbami, včetně naslouchacích komor, prachárnami a výstupy do kontreskarpy. Rovněž bylo dokumentováno několik výlezů na povrch a do budov, zřízené mezi lety 1944 a 1945 pro účely využití podzemních prostor jako protiletecké kryty.
POPIS PAMÁTKOVÉ HODNOTY
Příklad kvalitního vojenského stavitelství z konce 18. a začátku 19. století, dochovaný v torzech. Součást původního bastionového opevnění pevnosti Olomouc.
Zdroje:
Gračka, Vladimír: Do podzemí olomouckých sadů přichází světlo, in: KROK
Gračka, Vladimír a kol.: Olomoucké podzemí
Památkový katalog Národního památkového ústavu
Část zmapovaných chodeb v OLomouci | Zdroj: Slavomíra Kašpárková a Vladimír Gračka
Starší návrh zpřístupnění části chodeb
Betonový vchod do podzemí vznikl za druhé světové války | Foto: Rej.cz
Některé chodby chtějí trochu odvahy
