Na tomto místě stojí měšťanský dům už od středověké parcelizace královského města. Ulice se po celá staletí jmenovala Litovelská, protože na jejím konci směrem k dnešnímu náměstí Hrdinů stávala v hradbách městská brána a za ní cesta na Litovel. Dnešní název po vlasteneckém politikovi Ladislavu Riegrovi dostala teprve po roce 1918. O stáří domu s orientačním číslem 5 svědčí jeho gotické sklepení a základy ze 14. století. V přízemí a částečně i v prvním patře jsou renesanční prvky a místnosti s klenutými stropy, s tzv. valenou klenbou (16. století). Dnešní podoba domu je barokní a uliční fasáda prošla výraznými úpravami ještě v první třetině 19. století v období klasicismu.
Neobvyklé věžičky
Portál, kterým z ulice vstupujeme do domu, je také klasicistní, z první poloviny 19. století. Zajímavé na uliční fasádě jsou dvě poloválcové věžičky v horním patře. Díky nim působí horní část fasády tak trochu jako nějaká pevnost.
Za hlavní budovou leží dvůr a za ním objekt postavený roku 1887, dosahující až k Lidické ulici. Při pravé straně průčelní budovy vede do dvora průjezd zaklenutý pěti poli značně vysoké křížové klenby. Při dvoře je klenba poněkud nižší. Z průjezdu směrem vlevo za průčelními místnostmi vystupuje do dvora dvojramenné schodiště. Místnosti při průčelí do ulice jsou plochostropé, uprostřed dispozice vlevo dvojice valených kleneb, zadní trakt má stropy rovné.
Do sklepa, v němž rozeznáme gotické klenby a gotické středověké zdivo, je vstup ze dvora, původně se do něj ale vstupovalo i přímo z ulice. Sklep je doposud zaklenutý plnou valenou kamennou a místy po vysprávkách cihlovou klenbou, vpravo připojený sklep je zaklenutý rovněž valeně, ale je zděný z nízkých cihel.
Padebornský dům
Dům byl od středověku vinárenský, to znamená, že jeho majitel měl právo prodávat a nalévat víno. Pro majitele takových domů šlo o dost významné privilegium, vinárenské domy patřily obvykle nejbohatším měšťanům.
První zaznamenaný majitel domu je dle knihy Wilhelma Nathera v roce 1566 Jiří Mrakeš, po něm se vystřídali měšťané Matyáš Altmann, Eliška Jennichová, Ondřej Janich, Bedřich Schäffer a pak jeho bratr Adam Schäffer. Tn patřil k protestantům a tak po Bílé Hoře utekl ze země a dům byl konfiskován.
Od 17. století se domu mezi Olomoučany říkávalo Badebornský, Padebornský nebo Paderbornský. To zní dost zvláštně, má to ale prozaické vysvětlení. V časech třicetileté války, přesněji od roku 1626, dům vlastnil Jan Jakub Waderborn z Dundey na Drahanovicích, moravský protomedik a doktor medicíny. Titul protomedik znamená, že byl hlavním zemským lékařem na Moravě. Od té doby se pro dům používaly zkomolené názvy podle jména jeho majitele, tedy Waderborn – Baderborn – Paderborn – Padeborn.
Velbloudi, provazochodec a vzácní hosté
Po válce v rámci konsolidace silně poničeného města zakoupila roku 1667 městská rada dům od dědiců Jana Jakuba Waderborna. Stal se z něho obecní dům, který byl nabízen k ubytování významných návštěv města.
Jako první zde po této změně bydlel od roku 1670 císařský plukovník baron Rabatta, dále v roce 1676 krajský hejtman. Roku 1679 zde bydlela část moskevského poselstva, v domě byl uložen velký proviant ruské delegace. Pak zde bydlel podplukovník hrabě Veterani, roku 1680 dům poskytl útočiště císařskému generálu hraběti von Starhemberg. O čtyři roky se v domě ubytoval plukovník Merzi, jemuž městská rada poskytla krmení pro jeho tři muly a tři velbloudy! Dům tedy tenkrát hostil kromě vojenského panstva i exotické velbloudy… Později byly v přízemí umístěny tzv. lavice k pocení (schwitzbänke) pro přestupce zákona, známé jinak z vězení. V roce 1707 bylo podkroví využito k uvěznění zajatých proticísařských rebelů. V roce 1709 hostil dům veřejná představení tzv Polichinellových her, ve stejném roce zde žil a předváděl ve dvoře své umění holandský provazochodec Adolf de Grassa. Po ničivém požáru města v roce 1709 zde byla dočasně umístěna pošta.
Obecní éra domu, plná pestrých návštěv, skončila roku 1711, kdy dům od města odkoupil radní a královský rychtář František Alois Weltzl. Od té doby objekt vlastnili většinou obchodníci s vínem, které se zde také prodávalo, našli bychom tu ale i přádelnu nebo dokonce knihtiskárnu Vlastenecko-hospodářské soukromé společnosti (1786 – 88). V 19. století se v Padebornském domě na čas obnovila i jeho veřejná zábavní funkce, kdy tady roku 1807 obchodník s vínem Jan Handwerk zřídil sál pro konání maškarních redut neboli tanečních zábav. V roce 1886 přešel starobylý dům do držení olomoucké spořitelny.
Ve 20. století zde bývala mnoho let prodejna pánských oděvů, později byla v budově otevřena prodejna hraček a papírnických potřeb. Znalci vědí, že sem chodívali i milovníci biliáru, protože tady v prvním patře fungoval Billard club pro vyznavače tohoto sportu. Dnes je majitelem objektu společnost Moravel.
Průchod z ulice na dvůr slouží dnes i jako galerie | Foto: Rej.cz
Průchod z ulice na dvůr slouží dnes i jako galerie | Foto: Rej.cz
Na dvoře si můžete dát pivo, makrely nebo zažít koncert | Foto: Rej.cz
