Devět pachatelů zastřeleno, další ve vazbě a vysoké školy uzavřeny! Rok 1939 v olomouckém tisku

Dnešní den je nejen výročím počátku listopadových změn z roku 1989, ale i tragických událostí z podzimu 1939, které vyvrcholily popravami studentů, uzavřením vysokých škol a nacistickým terorem. Jak to popisuje dobový olomoucký tisk?

Pohřeb studenta Jana Opletala na hřbitově v Nákle dne 16. listopadu 1939

Nejprve si připomeňme, že od 15. března 1939 byly české země okupovány a jejich obyvatelé včetně Olomoučanů se stali druhořadými poddanými Třetí říše v rámci Protektorátu Čechy a Morava. Od začátku září pak probíhaly i první fáze druhé světové války - napadení Polska a jeho krvavá likvidace Německem (plus od 17. září také z východu Sovětským svazem). V protektorátu se žilo ve strachu, lidé si už zase zvykali na přídělové hospodářství a nákupy na potravinové lístky a hlavně netušili, jak moc si budou moci dovolit vzdorovat okupační moci. Ukázalo se, že nacističtí okupanti byli nesrovnatelně brutálnější než třeba rakouská policie za první světové války. 

Ukázalo se to už ve výročí vzniku republiky 28. října. Tehdy v Praze i jinde demonstrovalo okolo sta tisíc lidí. V Praze došlo v ulicích k násilným střetům, jejichž výsledkem byli zranění, na místě mrtvý dělník Václav Sedláček a dalších patnáct těžce raněných, z nichž medik Jan Opletal z Nákla posléze zraněním podlehl. Demonstrace pokračovaly i 29. října. Hitler zuřil a vyhrožoval zrušením jakékoliv autonomie zbytku českých zemí a vysláním tankové divize proti Praze. V olomouckém tisku ale novináři o událostech mlčeli.

Teprve 31. října vyšla krátká zpráva o tom, že "poštvaní mladíci a mladistvé živly se pokusily narušit klid tím, že popuzovaly ke shlukům. Tyto pokusy, které vedly hlavně v poledních a odpoledních hodinách ke chvilkovým shlukům a  menším rvačkám ... bylo možno potlačiti všude čekou policií v klidu, bez použití násilných prostředků..." Jazyk této zprávy mimochodem velmi důvěrně připomíná dikci zpráv Rudého práva z konce 80. let o protikomunistických demonstracích v Praze. Ve skutečnosti byly události v Praze a několika dalších městech velmi bouřlivé a měly již zmíněné oběti na životech. Protektorátní vláda pak pod tlakem okupantů vydala varování, že je "co nejpřísněji zakázáno nosit" jakékoliv odznaky, připomínající původní československou vlajku, trikolory nebo specifické "masarykovské" čapky. Jediné povolené odznaky byly se znakem Národního souručenství. Pokud jde o vlajku, ta původní byla přísně zakázána, a vládní nařízení z 19. září 1939 č. 222 zavádělo novou státní vlajku, sestávající "z vrchního pruhu bílého, středního červeného a a spodního modrého".     

Další demonstrace se odehrála v rámci pohřbu Jana Opelatala 15. listopadu. O té už v olomouckém tisku Našinec informovali, ovšem teprve v souvislosti s jejími důsledky. "Po jistou dobu se pokouší skupina českých intelektuálů v součinnosti s uprchlým expresidentem Benešem menšími nebo většími akty odporu rušiti klid a pořádek v Protektorátu Čechy a Morava. Bylo při tom zjištěno, že osnovatelé těchto aktů odporu jsou zejména na českých vysokých školách. Protože se 28. října a 15. listopadu daly tyto živly strhnouti, aby násilně postupovaly proti jednotlivým Němcům, byly české vysoké školy zavřeny na tři roky a devět pachatelů bylo zastřeleno a větší počet účastníků byl vzat do vazby." Konec zprávy ČTK. Strohý styl skrývá strašlivý obsah - zavřené vysoké školy, tedy konec české inteligence, devět zavražděných studentů a 1200 dalších na cestě do koncentračních táborů.

Dne 19. listopadu pak vyšel na titulní straně novin Našinec naléhavý proslov prezidenta Emila Háchy"Nerozvážnost jednotlivců poškozuje celý národ. Nejvyšší příkaz zachovat klid a pořádek." Dále státní president vysvětluje, že se vlastně Češi mají v protektorátu lépe než za pvní světové války, protože mají jen pracovat, ale nemusí na frontu, zatímco "národ německý vede těžký boj a četní jeho synové krvácejí". Každý další odpor a veřejná akce bude "bezhledně potlačena veřejnou mocí Protektorátu a veřejnou mocí Říše. Padly by další oběti, které pro věc českého národa nemají smyslu." Výzvy ke klidu a pořádku se opakovaly. Mimochodem úplně stejná slova padala v tiskovinách i po 21. srpnu 1968 při sovětské okupaci - "hlavně zachovat klid a pořádek".

To, že se nešťastný "státní president" Emil Hácha osobně zasadil o propuštění alespoň části zatčených studentů, už na věci nic neměnilo. Na veřejnost padla hrůza, všichni pochopili, že proti nacistické okupaci se rozhodně nedá demonstrovat tak klidně jako kdysi proti habsburskému císaři... 

Ve stejných dnech si pak lidé v tisku mohli přečíst třeba to, že olomoučtí městští strážníci přecházejí do státní služby a budou nadále poslušni výhradně protektorátní a okupační správy, nikoliv už městské rady, nebo varování, aby nikdo ani v dušičkovém období na hřbitovech nerozsvěcoval svíčky, protože platí "zatemňovací opatření". Nejtěžší a nejtemnější roky 20. století naplno propukly. 

Strohá, ale hrozná zpráva... 




INZERCE

Názory k článku

Redakce Rej.cz není odpovědná za obsah diskuze. Každý přispěvatel nese právní odpovědnost za své zveřejněné názory.



INZERCE
Radio Haná
INZERCE
TV Morava