Asi právě proto, že jde o budovu s docela krátkou historií a navíc spojenou s německým obyvatelstvem Olomouce, neměla to stavba v poválečném Československu moc dobré. Už v květnu 1945 se začaly ozývat hlasy, že by se kostel mohl zbourat, prý jako odplata za zničení olomoucké synagogy, a na jeho místě postavit památník Rudé armádě. To se nakonec neuskutečnilo, památník stojí v Havlíčkově ulici na začátku Čechových sadů. Pak ale přišla mnohem sofistikovanější idea, v jejímž rámci měl kostel také zmizet.

Hned po válce byl kostel odebrán německým evangelíkům a předán jejich českým souvěrcům. Ani ti si ho však moc dlouho neužili. V 50. letech ho vzali i jim a předali Státní vědecké knihovně Olomouc, která se potýkala se zoufalým nedostatkem skladových prostor. Kostel měl být provizorním skladem. V polovině 70. let pak renomovaný architekt na penzi Lubomír Šlapeta nastoupil do pracovního vztahu v knihovně, aby zevnitř poznal její fungování a potřeby anavrhl řešení. Po čase tedy vypracoval mimořádně ambiciózní projekt. Na tehdejší Leninově třídě měl vyrůst ohromný komplex pro studijní i skladové potřeby knihovny. Počítalo se s podzemními parkovišti, vysokou stavbou směrem do Leninovy třídy (dnes třída Svobody) a dalším zázemím, na obou koncích Bezručovy ulice měl být propojen se současnou historickou budovou vědecké knihovny. Centrální objekt měl o deset metrů převyšovat výšku dnešní hlavní budovy knihovny.

Komplex by zabral místo červeného kostela, fary a také obytných domů za nimi. Všechny budovy by čekala demolice. Bezručova ulice by se vlastně změnila díky uzavření na obou stranách ve velké nádvoří nového knihovnického komplexu.

Projekt z roku 1976 byl velkorysý a ambiciózní, což je právě možná ten hlavní důvod, proč se neuskutečnil. Olomouc, tou dobou už pokořená a degradovaná z krajského na okresní město, byla chudá a velké nákladné projekty si nemohla dovolit. Krajský národní výbor v Ostravě, který by takovou akci tehdy měl financovat, prý pak po požáru ostravského divadla Jiřího Myrona, k němuž došlo v prosinci 1976, investoval připravené prostředky raději do obnovy tohoto divadla.

Na Šlapetův projekt tak padal prach a zapomnění a Červený kostel dál tiše čekal na svou lepší budoucnost.

Zdroj: Korhoň Miloš: Nenaplněná vize věhlasného architekta, in: KROK č. 1, 2016

Dnešní stav | Foto: Rej.cz

Položení základního kamene kostela 16. května 1901