Generál policie, šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA) a Bezpečnostní služby (SD) a zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich byl v protektorátu nenáviděnou postavou. S jeho jménem se pojí dvě vlny teroru. Tzv. první heydrichiáda neboli první stanné právo vypuklo po jeho příchodu do Prahy v září 1941, kdy vystřídal nepříliš důsledného protektora Konstantina von Neurath, druhá heydrichiáda je pak spojena s brutální nacistickou odplatou za jeho smrt. Za svého působení v Praze Heydrich nechal popravit stovky odbojářů a důsledným pronásledováním silně ochromil český protinacistický odboj. Během druhého stanného práva po atentátu se odehrály světově známé masakry v Lidicích a Ležákách a popravovány byly desítky Čechů denně. V českých zemích se tak Heydrich fatálně podepsal na osudech mnoha tisíců Čechů mrtvých nebo zavlečených do koncentráků. Se svým chladným, ale vysokým intelektem se Reinhard Heydrich chlubil, jak rozumně v protektorátu postupuje – nechával popravit především elitní představitele národa, potenciální vůdce, aby bylo pak snadnější Čechy odnárodnit, poněmčit a případně ty neposlušné odsunout z historických českých zemí. Mimochodem, jedním ze zatčených za první a popravených za druhé heydrichiády byl i dosavadní předseda vlády, generál Alois Eliáš.
Přes všechna tato fakta se v olomouckém obdeníku Moravský večerník, což byl od roku 1941, kdy bylo zastaveno vydávání Našince, jediný český list v Olomouci, psalo o Heydrichovi jako vynikajícím člověku mimořádného charakteru, který to s českým národem myslel dobře, byť se někdy „jako voják vyjadřoval stroze a přísně“. Heydrich byl líčen jako člověk, který chtěl pro český národ vytvořit dobrou pozici v zázemí nacistické Třetí říše, jen když budou Češi potichu a pilně pracovat pro blaho státu a podporu válečného úsilí. List Moravský večerník také pravidelně informoval o tom, že tolik a tolik českých dělníků a dělnic vyrazilo na závodní rekreaci do lázní, například do Luhačovic, což byl prý výsledek osvícené politiky protektora Heydricha. Je fakt, že Heydrich se snažil podpořit a získat pro německou věc dělnické vrstvy, protože nutně potřeboval dobře fungující hospodářství bez sabotáží a výpadků. Kolaborující šéfredaktor Moravského večerníku František Komůrka neopomněl jedovatě zdůraznit, že dělnictvo v lázních nahradilo dosavadní „povaleče a vyžírky“, kteří za starých časů obvykle tvořili hlavní část lázeňské klientely. Zlepšení sociálního postavení dělnictva je prostě skvělým výsledkem činnosti Reinharda Heydricha…
V Moravském večerníku jsou v období po atentátu rovněž zdůrazňovány veřejné manifestace oajality českého lidu ve prospěch protektorátní vlády a nacistické říše, ať už ta ze Staroměstského náměstí 2. června, nebo jiná shromáždění pracujícího lidu například v Brně.
Atentátníci, o jejichž obrovské odvaze provést takový čin uprostřed nepřátelského území dnes nikdo normální nemůže pochybovat, jsou naopak líčeni jako podlí zbabělí teroristé, jejichž zločin „proti českému národu“ naplánovala „perfidní“ londýnská vláda a „prohnilá česká emigrace“ v čele s „nepřítelem a zrádcem národa doktorem Edvardem Benešem“. Atentátníci a všichni jejich pomahači jsou prý „slepými nástroji zanikajícího plutokraticko-židovského světa“. V novinách jsou celé stránky věnovány popisu pachatelů, jsou zveřejňovány fotografie jízdního kola a aktovek, které nacistické bezpečnostní složky na místě atentátu v pražských Kobylisích našly.
A v každém vydání novin je na prvních dvou stranách uveden seznam toho dne odsouzených a popravených Čechů. Jelikož si okupační správa dávala záležet na přesnosti, jsou uvedena vždy celá jména, u provdaných žen i jméno za svobodna, adresy a profese. Víme tedy, že se jednalo velmi často opravdu o elitu – jen během jediného dne 1. června byl odsouzen a popraven spisovatel Vladislav Vančura, několik vysokoškolských profesorů, dva ministerští radové, major četnictva, ředitel Kooperativy, vrchní ředitel státní firmy a další osobnosti. Seznam zavražděných je doprovozen textem „Odsouzené osoby číslo 1 až 8 poskytovaly útočiště agentům, odsouzené osoby, uvedené pod číslem 9 až 18, schvalovaly atentát na SS-obergruppenführera Heydricha a vyzývaly k podporování pachatelů“. Jen prvního června je uvedeno osmnáct popravených v Praze a dalších devět v Brně. Dne 19. června byl popraven také Čeněk Beran, významný olomoucký knihkupec, podporovatel umění a bratr vynikající malíře Aljo Berana.
Vedle těchto příšerných, leč pravidelných seznamů popravených jsou pak uváděny články o potřebě loajality k říši a zdůrazňován negativní dopad činnosti londýnské a moskevské emigrace na osudy národa. Dne 2. června je představen olomouckým čtenářům nový zastupující říšský protektor Kurt Daluege.
O smrti Heydricha, který na následky zranění umírá dopoledne 4. června, pak referuje Moravský večerník černě orámovanou titulní stranou v sobotu 6. června. V dalších vydáních se opakují devótně podané popisy smutečních průvodů, smuteční čestné stráže, převozu Heydrichova těla do Berlína a podobně. Píše se znovu o různých projevech loajality Čechů vůči Říši v Praze i o chystané manifestaci olomouckých obchodníků a průmyslníků. Ta se odehrála 23. června v Redutě a zúčastnilo se jí kolem tří tisíc lidí!
V každých novinách jsou ale na dalších stránkách i docela běžné pozvánky do kina, do divadla, na fotbal či na procházky rozkvetlými olomouckými městskými sady. Plus nové a nové seznamy popravených…
Zdroj: Vědecká knihovna Olomouc
Zdroj: Vědecká knihovna Olomouc
Zdroj: Vědecká knihovna Olomouc
Zdroj: Vědecká knihovna Olomouc
Zdroj: Vědecká knihovna Olomouc
Seznam popravených ze dne 23. 6. 1942 | Zdroj: Vědecká knihovna Olomouc
