Součástí kapucínských klášterů byly i krypty. Chudí bratři žebravého řádu menších bratří svatého Františka měli specifický způsob pohřbívání. Nevytvářeli žádné honosné hrobky, vždyť se jednalo o komunitu, která se zavázala k chudobě a životu z milodarů. V kryptě byla uložena jejich těla prostým způsobem a bez rakví jedno vedle druhého na holé zemi. Zajímavé je, že byla zvláštním způsobem mumifikována.
„Zemřelý bratr byl uložený ve společně používané rakvi, která měla vysouvací spodní víko. Po obřadu v kostele odnesli bratři rakev do krypty, položili ji na vybrané místo a vysunuli spodní desku, takže tělo zůstalo na zemi, načež pak prázdnou rakev odnesli. Hlava nebožtíka spočívala na podložené cihle,“ vysvětluje podobu řádového pohřebního obřadu bratr Radek Navrátil. Specificky vyřešený systém, odvětrávání i stálá teplota a vlhkost v kryptě pak spolehlivě vedla k tomu, že se tělo nebožtíka nerozpadlo, ale vysušilo. V kryptě pak byly po nějakém čase desítky mumifikovaných ostatků bratří vedle sebe.
Jenže přišel zásah z míst nejvyšších – dne 23. srpna 1784 vydal císař Josef II. dekret, kterým zakazoval pohřbívání ve městech, okolo kostelů i v klášterních kryptách. Důvody byly prozaické – lepší hygienické podmínky a zdraví obyvatel měst. V Olomouci tak byla zrušena celá řada od středověku používaných hřbitovů a vznikly dvě nové náhradní velké nekropole za hradbami – u hostince na Špici v dnešních Nových Hodolanech a u hostince U Dřevěného zvonu při cestě na Novou Ulici a na Brno. První ze hřbitovů byl používán do 50. let 19. století, druhý až do 20. let 20. století, kdy byly nebožtíci exhumováni a přestěhováni na ústřední hřbitov do Neředína.
A co se dělo s mumiemi kapucínů? Žebraví bratři, kteří byli nejspíš rádi, že se jim na rozdíl od řady jiných klášterů a řeholních společenství vyhnulo josefinské rušení, uposlechli a nebožtíky ze své krypty vyjmuli. Spolehlivé doklady o tom nejsou, ale podle toho, kam příslušela která farnost, je skoro jisté, že byli přeneseni za Terezskou bránu na nový hřbitov U Dřevěného zvonu. Tedy tam, kde jsou dnes Smetanovy sady, přičemž onen hostinec U Dřevěného zvonu stával na místě dnešní Okresní hygienické stanice. "Velmi pravděpodobně byli z krypty přesunuti na tento nový hřbitov," potvrzuje i vedoucí oddělení archeologie Národního památkového ústavu Pavel Šlézar.
Mumie tak sice v olomoucké kryptě nezůstaly, ale krypta samotná zde je pořád. A vy ji můžete vidět. Každou prázdninovou středu si totiž můžete udělat výlet do kostela Zvěstování Páně na Dolním náměstí. Vždy v 19 hodin tady jeden z bratrů provází zájemce jindy nepřístupnými místy kostela, klášterní zahradou a právě i kryptou. Je velmi působivá a stojí za vidění!
Kostel Zvěstování Páně, založený v roce 1653, je součástí klášterního komplexu. Kapucíni, kteří v Olomouci působili od roku 1614, o dva předchozí kláštery přišli během třicetileté války. Po odchodu švédských okupačních vojsk v roce 1650 se vrátili, vykoupili 19 domů na Dolním náměstí a zahájili stavbu. Ta byla financována z almužen a peněžního daru vídeňského obchodníka, který rok před tím vstoupil do řádu jako bratr Electus. První mše v kněžišti byla sloužena v listopadu 1655, k dostavbě a vysvěcení chrámu došlo až roku 1661. Mniši v tomto třetím olomouckém klášteře vydrželi do nacistické okupace, pak je nacisté vyhnali a v klášteře zřídili infekční nemocnici. Podruhé je pak vyhnali komunisté a v areálu zřídili pro změnu výpočetní stanici Československých státních drah. Po roce 1989 se areál konečně kapucínům vrátil.
