Na maršála Radeckého bývala Olomouc hrdá. Připomíná to i krásný malovaný terč

Dva roky velel nejslavnější rakouský a český vojevůdce maršál Josef Václav Radecký z Radče pevnosti Olomouc. Jeho slovo bylo ve městě v těch letech slovem hlavním, protože vojenská funkce Olomouce převažovala nad vším ostatním. Logicky by si Olomouc měla v těchto dnech připomínat 166. výročí úmrtí tohoto velikána. Ale nepřipomíná... Podívejme se, jak na Radeckého vzpomínali naši předkové v roce 1892.

Detail malovaného terče z oslav maršála Radeckého

Hrabě Radecký pocházel ze staré české šlechtické rodiny. Na rodil se 2. listopadu 1766 na zámku v Třebnici, zemřel 5. ledna 1858 jako voják v italském Miláně. Ve dvaadevadesáti letech! Tento mimořádný muž, který habsburskému trůnu několikrát zachránil přinejmenším severní Itálii a šíře vzato i mezinárodní prestiž a pozici středoevropské velmoci, byl také dva roky velitelem pevnosti Olomouc. Bylo tomu tak v letech 1829 až 1831 a i v této funkci zanechal výborný dojem. Mimochodem, do Olomouce byl prý Radecký "uklizen", protože mnohé další rakouské velitele znepokojoval svými progresivními reformami v armádě. Na konci 19. století měšťané odhalili bývalému veliteli krásnou pamětní desku na Edelmannově paláci, kde maršál bydlel, a uspořádali přitom velkolepou oslavu. 

Stovky praporů, vojenská hudba, květiny, zástupy panstva všeho druhu, čestné salvy, proslovy a defilé vojenských jednotek… Takový byl 6. květen 1892 na Horním náměstí. Proč? Slavilo se výročí jedné z mnoha bitev, které za svou kariéru svedl polní maršál Radecký. Tento moment zachycuje i jeden krásný ostrostřelecký terč.

V uniformě sloužil monarchii celých 72 let!

Festungs Commandant Feldmarschall Graf von Radetzky, neboli pevnostní velitel a polní maršál Josef Václav hrabě Radecký je asi nejznámějším evropským vojevůdcem českého původu. Tento věrný voják a geniální taktik, který habsburskému soustátí soužil plných 72 let, zanechal výraznou stopu i v Olomouci. Město, jemuž po dva roky velel jako velitel pevnosti Olomouc, na něj vzpomínalo i šedesát let po jeho odchodu velkou slavností. Dodneška se z ní dochovaly přinejmenším dva artefakty – pamětní deska na Horním náměstí a krásný terč olomouckých ostrostřelců. Ten dnes zdobí Radeckého sál ve Vlastivědném muzeu Olomouc.

Na začátku května roku 1848 se odehrála významná bitva v italském tažení Radeckého, kdy na předměstí Verony s názvem Santa Lucia úspěšně vzdorovala početně mnohem silnější armádě sardinského krále Karla Alberta Savojského. Jen pro představu – zatímco sardinský král disponoval 50 tisíci vojáky a 60 děly, Radecký měl v té době pod sebou jen 17 tisíc mužů a 54 děl. Radeckého vojsko slavně zvítězilo, v bojích se mimochodem vyznamenali polní myslivci pod velením moravského důstojníka, plukovníka Karla Kopala, pocházejícího z jihomoravské obce Ctidružice.

Karel Kopal (obrázek vlevo), jinak též baron Karl von Kopal, pocházel z významné česky hovořící jihomoravské rodiny, jejíž členové se podíleli na řízení města Znojmo, a po celý život sloužil, podobně jako Radecký, v armádě. Rovněž se zúčastnil bitvy národů u Lipska a v roce 1848 se pod vrchním velením maršála Radeckého s mimořádnou odvahou účastnil bojů v severní Itálii. Zde byl nakonec při úspěšné bitvě o Vicenzu vážně zraněn a nakonec podlehl tetanové infekci. 

Na vítězství z 6. května 1848 se pak s úctou vzpomínalo na mnoha místech v monarchii. Olomouc pojala roku 1892 tuto oslavu s velikou parádou. Kromě slavnostní výzdoby, která uchvátila i mnohé hosty, bylo připraveno odhalení pamětní desky na domě, kde Radecký jako velitel pevnosti dva roky bydlel.

Odkrytí desky za dunění slavnostních salv

Na oslavu dorazil až z Krakova sborový velitel polní zbrojmistr Krieghammer, na Horním náměstí stáli všichni vysocí představitelé církve, vojenští veteráni němečtí i čeští, zástupci zeměpanských (státních) i samosprávných úřadů, sbory učitelů ze všech škol, generalita a mnoho členů olomoucké vojenské posádky a davy měšťanů olomouckých. Divizionář, polní podmaršál Sammonig pronesl řeč o významu polního maršála Radeckého i bitvy, která stála na počátku vítězné války v Itálii.

Nato Olomoucí zahřměly slavnostní salvy a z fasády Edelmannova paláce konečně spadla plachta, zakrývající nově osazenou pamětní desku slavného česko- rakouského vojevůdce. Na náměstí zněla národní hymna, proslovu se ujal posléze i starosta Josef von Engel, a nakonec centrem města za zvuků pochodu Radeckého, který složil slavný skladatel Jonahnn Strauss starší, defilovaly jednotky vojáků i vojenských vysloužilců.

Olomouc byla vyzdobena vlajkami v barvách říšských, v barvách zemských moravských a také městských olomouckých. „Jen na Hirschově domě vlál i prapor velkoněmecký,“ jak sarkasticky poznamenal tehdejší olomoucký novinář.


A co nám dnes připomíná krásný dochovaný střelecký terč i dobové novinové popisy této oslavy? Například o Edelmannově paláci se v tisku hovoří jako o „obecním domě“. Ano, od poloviny 19. století až do jeho konce totiž vedení města, tedy to, čemu se dnes říká „radnice“, nesídlilo na radnici, ale v krásném renesančním paláci olomouckého měšťana, finančníka, obchodníka a především purkmistra Václava Edelmanna z Brosdorfu. Na radnici místo radních po půl století sídlil okresní úřad, tedy státní úředníci. Obraz na terči ukazuje Edelmannův palác v podobě, v jaké jej známe dnes. Za dob o málo starších, kdy v něm bydlel sám Radecký, byla ovšem fasáda domu jiná – mnohé renesanční prvky byly buď zakryty, nebo zcela odstraněny pozdějšími přestavbami. Teprve v letech 1869 až 1871 byl palác citlivě opraven a neorenesančně upraven. Tato podoba je už zachycena na dochovaném terči. Autor neopomněl na fasádu namalovat ani zbrusu novou pamětní desku! Z momentky na terči si rovněž můžeme udělat představu o tom, jak to při takových oslavách ve městě vypadalo, kolik parády a kolik účastníků takové akce měly. Vidíme žlutočerné i červenobílé prapory… Škoda jen, že obraz nemůže mít i zvukovou stopu; zvuk takové celoměstské oslavy musel být fascinující. 

Pomohl porazit Napoleona

Radeckého aktivní vojenská kariéra trvala 72 let. Podílel se na porážce Napoleona, byl autorem spojeneckých plánů pro vítěznou bitvu u Lipska. V roce 1829 se stal velitelem Olomoucké pevnosti, v té době nejdůležitější na severu habsburské monarchie. O dva roky později byl císařem opět povolán do pole, aby bránil zájmy monarchie na severu Apeninského poloostrova – byl jmenován vrchním velitelem vojsk v Itálii a o pět let později povýšen do hodnosti polního maršála. Josef Václav Radecký z Radče je řazen mezi nejvýznamnější vojevůdce Evropy.

V Olomouci po něm zůstal nejen například jeho osobní psací stůl, který je dnes v majetku Vlastivědného muzea, ale i olomoucké parky, k jejichž vzniku dal silný impuls tím, že nechal vysoušet bažiny kolem hradeb a upravovat toto okolí pro vycházky Olomoučanů, včetně výsadby stromořadí. Kromě zmíněné slavnosti a pamětní desky připomínala Radeckého v Olomouci i jeho třída. Radetzky Strasse neboli Radeckého třída, to je dnešní Kosinova ulice. 

Od roku 2002 se v Olomouci konávaly Radeckého slavnosti, které pak byly organizačně spojeny s festivalem vojenských hudeb a nakonec zcela usnuly. Bude si Olomouc někdy slavného maršála Radeckého opět připomínat?  

Kdysi Radeckého, dnes Kosinova ulice

Pamětní deska z roku 1892 přečkala kupodivu všechny změny režimu | Foto: Michal Maňas, Wikipedie

Hrabě Radecký v roce 1837, tedy šest let po odchodu z Olomouce

Hrabě Radecký v pokročilém věku, ale stále v uniformě




INZERCE
Ostrov realit Ostrov realit

Názory k článku

Redakce Rej.cz není odpovědná za obsah diskuze. Každý přispěvatel nese právní odpovědnost za své zveřejněné názory.



INZERCE
Auto _ Kubíček
INZERCE
Chata Kouty