V časech, kdy byla tato ulice plná života, ještě ani královské město Olomouc, jak jej známe dnes, rozkládající se okolo Horního a Dolního náměstí, neexistovalo. Byly zde jen jednotlivé, dosud nespojené starobylé osady. Hovoříme o začátku 13. století, kdy se ještě veškeré důležité věci odehrávaly na přemyslovském hradě, tam kde je dnes arcidiecézní muzeum a katedrála svatého Václava, a na jeho Předhradí, zahrnujícím trojúhelník mezi katedrálou, hradbami nad Výpadem a náměstím Republiky a kostelem Panny Marie Sněžné. Této části Olomouce pak dlouhá staletí Olomoučané říkali buď Předhradí (Vorburg, Preurbio Civitas) a nebo rovnou Staré město (Antiqua Civitas).
Na počátku 13. století se knížecí hrad s katedrálou oddělil od zbytku Předhradí příkopem nebo spíše úvozem. Na místě před dnešním hotelem Palác vznikla nová Hradská brána, kudy vjížděly návštěvy do města. Na druhé straně ulice končila Novou bránou, a to v místech u dnešního Muzea umění a kostela Panny Marie Sněžné. Hlavní trasa, kterou jezdili obchodníci i jiní návštěvníci města, vedla právě touto ulicí, uměle vyhloubenou ve skalnatém terénu. Tedy vlastně jako otevřený průjezdný hradní příkop. Kdybychom byli v Olomouci věrní historii, mohla by se tato ulice dnes docela klidně jmenovat NA PŘÍKOPĚ (jako slavná jmenkovkyně v Praze, která rovněž vede po bývalém hradebním staroměstském příkopu) nebo Úvoz, případně Soudní, jako tomu ostatně stovky let bylo a platiulo to ještě v 70. letech 19. století. Jenže později Olomoučané chtěli projevit svou bezmeznou oddanost císaři, ulice dostala jméno Franze Josefa a pak se její jméno se změnami režimu měnilo ještě několikrát. Dnešní název ulice 1. máje bohužel nemá ke skutečné historické povaze ulice naprosto žádný vztah. Vypovídá to dost o tom, že Olomoučané bohužel dávno ztratili historickou paměť o svém městě.
Landrichterei strasse, Soudní ulice, připomíná na mapě z roku 1870 nejdůležitější instituci této ulice. Vorgburg Platz, dnes náměstí Republiky, zase připomíná staré jméno celé čtvrti Vorburg, neboli Předhradí. Vpravo vidíme Burgthor, Hradskou bránu.
Nejstarší Olomouc a důležité úřady
V oné době počátku 13. století, kdy vládu nad Olomoucí po vymření zdejší větve Přemyslovců převzal přímo král Přemysl Otakar I., a na hradě probíhaly velké přestavby. Někdy v té době se z hradu, kde více místa získávala pro sebe církev, konkrétně biskupství a metropolitní kapitula, vystěhoval zemský soud. Podle odborníků si nově vystavěný dům na rohu Wurmovy a 1. máje, tedy nad tehdejší novou úvozovou příkopovou cestou, zvolili prostě proto, že tyto pozemky patřili olomouckému purkrabství, tedy hradní správě. Ostatní pozemky patřily buď měšťanům, králi, biskupství nebo klášterům.
Zemský soud pak v budově sídlil až do 16. století, kdy se k účelům svých občasných jednání přestěhoval do mnohem větší budovy dominikánského kláštera u kostela svatého Michala. V roce 1534 byl zdejší královský majetek převeden na město, tehdy je v souvislosti s dosavadním zemským soudem zmíněna paní Barbora, zemská písařka. Později dům získala církev. Od 17. století v tomto domě bydleli kanovníci a dómští vikáři.
A o pár desítek metrů dál, na rohu Mlčochovy a ulice 1. máje, sídlila zase první olomoucká radnice. V době, kdy ve 13. století vznikala královská města, nebylo vůbec běžné, aby měla reprezentace města svou vlastní radnici. Nebylo tomu tak ostatně ani v Praze. Olomoučtí radní také zprvu radnici neměli, k jednání se scházeli v domě městského fojta, tedy zástupce krále, v dnešní ulici Na Hradě, vedle kostela svatého Michala. A pravděpodobně proto, že se někdy v polovině 14. století výrazně zhoršil vztah mezi městskou radou a fojtem, konšelé se začali scházet právě v uvedeném domě na Předhradí. Dnešní olomoucká radnice na Horním náměstí byla postavena na začátku 15. století a od té doby je velkým symbolem městské samosprávy. Na starou radnici v ulici 1. máje se už dávno zapomnělo.
Na kresbě je Soudní ulice, vpravo s číslem 7 je bývalá stará olomoucká radnice. | Zdroj: Milan Tichák, Olomoucké vycházky
Když to celé shrneme, oblast, kterou dnes obvykle jen proházíme na cestách z centra města směrem k hlavnímu nádraží, bylo původní jádro staré Olomouce. Bývalo zde velmi silné a významné osídlení už době Velké Moravy i v následujícím 10. a 11. století. Díky zdejšímu hradu a od 11. století i biskupství se v okolí usídlovali řemeslníci, obchodníci a přicházeli i cizí kupci. Olomouc se tedy, včetně svých nejstarších veřejných institucí, rodila právě tady. Teprve od poloviny 13. století se srdce měšťanského živlu, nejspíš pro nedostatek stavebních parcel na Předhradí, přesunulo do dnešního centra se středem na Horním náměstí.
Wurmova č. 1: Dům moravského zemského soudu
Podle národního památkového ústavu je bývalé sídlo zemského soudu na rohu ulic Wurmova a 1. máje významné i z hlediska architektury a stavebních památek. Jde o nárožní jednopatrový třítraktový objekt s raně gotickým a pozdně gotickým zdivem ve sklepení a přízemí, s barokní dostavbou s klenbami a finální klasicistní úpravou do dnešní podoby.
Sklepy jsou zaklenuty valenou cihelnou klenbou, posazenou na původní raně gotické kamenné zdivo. V domě jsou klenbové stropy a částečně je dochován i dřevěný trámový strop. Stylově čistá klasicistní fasáda je v perfektní formě.
Bývalý zemský soud a posléze vikárka je i dnes krásným domem / Foto: Rej.cz
Ještě v minulém století zde bývala vikárka, tedy dům s bytem pro dómského vikáře. Dlouhých 45 let zde žil také vikář Ignát Wurm, jinak poslanec moravského zemského sněmu a říšského sněmu a velký národní buditel. Mimochodem se zasloužil o zrovnoprávnění češtiny s němčinou v arcibiskupské konzistoři. Byl spoluzakladatelem a prvním předsedou Vlasteneckého muzea v Olomouci, předchůdce dnešního Vlastivědného muzea Olomouc. Na průčelí domu je pamětní deska, která tuto jeho činnost připomíná.
Někdy na počátku 13. století se sem z nedalekého přemyslovského hradu přestěhoval zemský soud. Tento soud byl určen pro šlechtice, neřešil ani tak kriminální případy, jako spíše spory mezi zemskou šlechtou. Vedl i soudní nebo cúdní desky, v nichž byla zapsána všechna rozhodnutí. Ryze kriminálním deliktům se věnoval především královský rychtář. Církevním představitelům naproti tomu ve věcech soudních sporů sloužil biskupský soud a o prosté obyvatele Předhradí a měšťany se postaral nejprve hradský soud a posléze i nový městský soud.
Zemský soud, původně označovaný starou češtinou jako cúd nebo cúda, byl jedním ze dvou nejdůležitějších na Moravě. Poté, kdy císař a moravský markrabě Karel IV. v roce 1348 spojil staré zemské a krajské soudy do jednoho společného Moravského zemského soudu, zasedal tento nejvyšší moravský soud střídavě v Brně a právě zde, v Olomouci. Jednání soudu se časově krylo se zasedním Moravského zemského sněmu.
Ještě před tím, než zde dům někdy na přelomu 12. a 13. století vyrostl, tady stával kostelík snad z 11. století. A ještě před ním, v době Velké Moravy, tady bylo pohřbeno několik obyvatel velkomoravského hradiště včetně bohatých dam z tehdejších aristokratických kruhů, s jistou nadsázkou by se dalo říci, že šlo o velkomoravské kněžny. Jedná se tedy o historicky mimořádně exponovanou lokalitu!
Od 90. let minulého století je v domě penzion. V posledních letech prošel dům rekonstrukcí.
Ulice 1. máje č. 5: první olomoucká radnice
Dnes na tomto místě na rohu hlavní třídy a Mlčochovy ulice stojí trojkřídlá renesančně-barokní palácová budova se starším jádrem. Sklepy jsou gotické, s klenbami. Podle ústního podání existuje průchod sklepením mezi jednotlivými domy na této straně ulice a ten dle místní legendy vede až ke katedrále. Mimochodem, o dva domy dál je i sklepení s dochovanými gotickými portály!
Do dvora vstupujeme kamenným vstupním portálem, fasádu, dnes notně zašlou, zdobí štukové šambrány s uchy a kapkami a rovnými nadokenními římsami. Sklepy jsou gotické, klenuty valenými klenbami, radikálně přestavovány v renesanci a baroku. Přízemní prostory jsou klenuty křížovými klenbami, jednotraktové dvorní přístavby jsou zaklenuty barokními valenými klenbami s nepravidelně umístěnými trojúhelnými výsečemi.
Klenby v budově bývalé radnice v ulici 1. máje č. 5. Foto: Rej.cz
V domě se scházela v 14. století olomoucká městská rada, a teprve roku 1411, když se přestěhovala do nové reprezentativní radnice na Horním náměstí, tento dům jako nepotřebný konšelé prodali. Koupil je mimochodem jeden z nich, radní Mertlin z Boskovic, za 32 hřiven. Musíme ovšem dodat, že v těch časech stavba vypadala úplně jinak než dnes, byla menší a jednodušší, jako ostatně většina gotických domů ve městě.
Současnou palácovou trojkřídlou dispozici domu dala zásadní renesanční přestavba v 16. století a následně barokní úpravy. Dům v následujících staletích patřil církvi. Ve 20. století v něm sídlil koloniál a prodejna potravin je tady až dodnes. Ještě v polovině minulého století zde dokonce pražili kávu, dodnes jsou ve stropě skladu háky na zavěšení sítí s kávou.
Někteří starousedlíci prodejně říkají u Hütychů, jiní vzpomínají na koloniál rodiny Fischerovy. Po znárodnění zde zůstala, pod značkou Pramen, prodejna potravin. Podle pamětníků byl vedoucím prodejny Pramen právě pan Fischer, kterému tuto jeho prodejnu předtím soudruzi znárodnili, ale velkoryse mu dovolili zůstat tu jako zaměstnanec.
Dnes je dům bohužel velmi zašlý. Momentálně jej sice obklopuje lešení, ale podle našich informací jde jen o opravdu střechy, která je v havarijním stavu. To, že zde kdysi byla nejstarší olomoucká radnice, by asi nikoho z kolemjdoucích ani nenapadlo.
Pod lešením se skrývá dům, kde kdysi sídlila první olomoucká radnice Foto: Rej.cz
Ulice 1. máje vede zčásti bývalým hradním příkopem. V raném středověku to byla nejdůležitější dopravní tepna, spojující Novou bránu na západě s Hradskou branou na východě starého města. / Foto: Rej.cz
Dům na rohu ulic 1. máje a Mlčochova má mimořádně dlouhou tradici prodeje potravin. Kdysi tu ale byla první olomoucká radnice. Zdroj: Památkový katalog NPÚ
V části budovy je teď prodejna kávy a kávovarů
Zdroje:
Milan Tichák: Olomoucké vycházky. Olomouc, 2014
Jindřich Schulz (red.): Dějiny Olomouce. Olomouc, 2009.
Toulky starou Olomoucí
Památkový katalog Národního památkového ústavu
Dvě města jménem Olomouc http://stary-olomoucky.rej.cz/clanky/historie/2291-dve-mesta-jmenem-olomouc-predhradi-kralovske-hlavni-mesto
