Zmíněná jména Beno Blachut a Eduard Haken patří k nejlepším českým operním pěvcům 20. století. Dnešními termíny to jsou nepochybně superstar. Josef Bek je sice většinovému publiku znám především jako činoherní a filmový herec, původně byl ale opravdu operním a operetním zpěvákem a dlouhých čtrnáct let strávil v angažmá rovněž v Olomouci. Karel Nedbal, synovec slavného skladatele Oskara Nedbala, patří k nejuznávanějším dirigentům 20. století, dirigoval v divadlech v Bratislavě, Brně, Záhřebu, v letech 1940 až 1945 v Olomouci a poté v Národním divadle v Praze.

Velká éra olomoucké opery

Velká éra olomoucké opery se váže k osobě ředitele divadla Stanislava Langera (ředitelem v letech 1931 – 1943) a také šéfa opery Adolfa Hellera. Ten soubor opery vedl od roku 1932 až do kritického roku 1939, kdy musel jako osoba židovského původu uprchnout před nacisty. Za dobu jeho působení přišel vzestup olomoucké opery. Svědčí o tom i fakt, že třicet premiér olomouckého souboru během této éry živě přenášel Československý rozhlas.

Po nuceném odchodu Adolfa Hellera získal ředitel Langer již zmíněného Karla Nedbala, který vlivem politických událostí ztratil místo v bratislavském divadle. Současně se v olomouckém souboru ve stejné době objevila nová jména – Eduard Haken (angažmá v letech 1938 až 1941 - na snímku vlevo), Beno Blachut (angažmá 1939 – 1941) a Josef Bek (1940 – 1954). U prvních dvou geniálních pěvců je nutno dodat, že si je v roce 1941 z Olomouce vytáhnul jiný slavný dirigent Václav Talich rovnou do Národního divadla v Praze. Jejich kvality byly jasně prověřené už po několika sezónách v Olomouci, kde získali uznání kritiky i srdce diváků.

„Babička Štěpánka chodívala jako mladá dívka se svou maminkou do divadla, měly tam předplatné na galerii. Moc ráda vzpomínala hlavně na představení s panem Hakenem, toho úplně milovala, říkala vždycky, že to pro ni byl pokaždé obrovský zážitek. Vzpomínala ráda třeba na jeho Vodníka z Rusalky,“ reprodukuje vzpomínky tehdejší věrné divačky Kateřina Balgová.

Hvězdný soubor olomoucké opery v časech protektorátu. Zdroj: Opera Plus

Olomouc na startu kariéry i lásky

Pro Eduarda Hakena, Beno Blachuta a vlastně i Josefa Beka znamenala Olomouc první stálé profesionální angažmá. Zejména vyučený kotlář z vítkovických železáren Beno Blachut přicházel do Olomouce jako dosud zcela neznámý zpěvák. Ovšem i podle dobových novin zaujal publikum i kritiky svým pečlivým projevem dost rychle. O tom, že jejich talent se v Olomouci rozvinul naplno, svědčí fakt, že všichni tři odsud pak zamířili přímo do Prahy, opěrní pěvci do Národního divadla a Josef Bek, rozhodnutý tehdy už pro činohru, do Městských divadel pražských.

Na Olomouc ale nezapomínali. Například Beno Blachut se do Olomouce vracel i jako host, když v Českém divadle Olomouc pohostinsky vystupoval v několika rolích. Například v březnu 1942 se představil v opeře Traviata. „Ve Verdiho Traviatě zpíval pohostinsky Alfreda p. Blachut, nyní člen Národního divadla v Praze. Jeho hlas jakoby nabyl na jistotě, jeho herecký výkon byl produševnělý a opravdový, zvláště ve IV. jednání. Jasně znějící výšky a ovládaná piana jsou hlavní předností jeho projevu,“ napsal po představení kritik v listu Hlas lidu.

S Olomoucí konec konců mistry pojily i osobní vazby jiného než uměleckého druhu. Josef Bek si v Olomouci našel životní partnerku, sólovou tanečnici baletního souboru Evu Novákovou. Ta s ním pak roku 1954 odešla do Prahy. A Beno Blachut? „Nu a Olomouc byla pro mne nejen první uměleckou štací, ale i nalezením opravdické lásky. Seznámil jsem se zde s Aničkou Janěkovou z Čelechovic na Hané…,“ vzpomínal slavný pěvec v novinovém rozhovoru v roce 1968 (na snímku vlevo). Zmíněnou Aničku si pan Blachut v roce 1942 vzal za ženu a měli spolu dvě děti. Jen ten Eduard Haken tuhle olomouckou idylu „kazí“, protože si manželku našel až v Národním divadle, a to herečku Marii Glázrovou.

Beno Blachut v Traviatě Zdroj: Opera Plus

Skvělá sezóna uprostřed války

Ještě si připomeňme, že tato doba rozkvětu obrovských operních talentů se kryje s nejtěžšími časy českého národa ve 20. století, s dobou Mnichova, krachu republiky, okupací a nastolením protektorátu. Byť se nám to může zdát neuvěřitelné, české divadlo v Olomouci tehdy nijak neskomíralo, ba naopak. Lehce upraven byl repertoár, vysloveně protiněmecké, protinacistické či židovské autory samozřejmě okupanti vidět nechtěli. Nicméně na repertoáru se docela klidně objevila opera Lásky hra osudná podle literární předlohy bratří Čapků, kteří přitom byli nacistům velkým trnem v oku.

Divadelní soubory se tehdy musely vypořádat i s odchodem některých členů, kterým hrozilo zatčení buď pro výrazně levicové zaměření, nebo pro židovský původ. Jinak ale české divadlo hrálo, a to velmi intenzivně. Třeba Lidové noviny hodnotí v červenci roku 1941 21. sezónu Českého divadla v Olomouci jako velmi úspěšnou. Divadlo sehrálo 682 představení (skoro o třicet více než v předchozí sezóně), opera vystoupila 233krát a opereta 172krát. O olomoucká představení byl zájem, soubory opery i operety a také činohra byly vítány na mnoha pódiích v rámci zájezdových představení, kterých bylo celkem 323.

Jediným provozním problémem českého divadla byla budova na Horním náměstí. Zprvu ji okupační moc nechala českému divadlu na pět dní v týdnu, posléze jen na jeden den. Hrávalo se proto například i ve dvoraně Národního domu. Družstvo Českého divadla hledalo intenzivně náhradu, až nalezlo někdejší sokolovnu v Hodolanech. Ta byla po stavebních úpravách otevřena v roce 1942 jako nové české divadlo. To už ale ani Eduard Haken, ani Beno Blachut stálými členy souboru opery nebyli. Jejich působení v Olomouci by ale rozhodně nemělo být zapomenuto.

Nejen pěvci, ale i filmové hvězdy

Olomoucké divadlo, od roku 1920 pojmenované České divadlo v Olomouci, ovšem stálo v počátcích kariéry nejen operních pěvců, ale také řady herců činoherních. Mnozí z nich se pak proslavili na filmových plátnech.

Větší či menší počet divadelních sezón v Olomouci trávili Otomar Korbelář, věhlasná Nataša Gollová, Marie Vášová, známá třeba coby hraběnka Stradová ve filmech Císařův pekař a Pekařův císař, dále legendární filmová představitelka Babičky Jarmila Kurandová, v poválečném období třeba Josef Bek (na snímku vlevo), Vlasta Fialová, Vlasta Chramostová, František Řehák, Slávka Budínová, Jaroslav Moučka a mnozí další.

Ale o slavných hercích zase někdy příště... 

Zdroje:

kol. autorů: Dějiny Olomouce, 2. díl. Olomouc 2009

Opera Plus: https://operaplus.cz/osudy-beno-blachuta-1/

Beno Blachut v opeře Faust a Markétka v Olomouci 1940 | Zdroj: Opera Plus