Pozdně secesní měšťanský dům stojí na třech původních gotických parcelách se zachovanou klasicistní dispozicí dvorních přístaveb a dnešní podobu získal v roce 1911 podle projektu olomouckého architekta Karla Starého mladšího.
Podrobný popis domu si vypůjčíme z digitálního katalogu Národního památkového ústavu: „Řadový jednopatrový objekt s půdním polopatrem a s dvorní dostavbou, uzavírající obdélný dvůr. Fasáda do ulice je šestiosá, v přízemí novodobá s obdélnými výkladci, horizontálně bosovaná pásy hrubé omítky. Od secesně upraveného patra je oddělena jednoduchou římsou. Průčelí patra a půdního polopatra vrcholí odstupňovaným, uprostřed trojobloučkovým, částečně zasunutým štítem, zdobeným štukovým spirálami. Okna jsou horizontálně spojena štukovými pásy se spirálovým dekorem, ve vrcholu zakončena odskočeným půlobloukem, se skleněnými oválnými vypouklinami a štukovými rostlinnými dekory. Střecha je složena ze tří sedlových střech skrytých za štítem, osvětlená obdélnými okénky. Dvorní fasáda je jednoduchá, hladká, novodobá.“
Před sto lety byla Litovelská (Riegrova) ulice prestižní adresou a nóbl lokalitou | Pohlednice z roku 1914
Dům byl právovárečný a jeho majitelem mohl být vždy jen řádný olomoucký měšťan. Podle Kroniky olomouckých domů Wilhelma Nathera se právě tato podmínka stala osudnou mlynáři Tobiáši Wandovi z Hejčína, který dům zakoupil v roce 1734 od dědiců předchozího majitele. Jelikož se mu nepodařilo vyvázat se z poddanství, které se týkalo všech obyvatel poddanské vsi Hejčín jakožto majetku premonstrátského kláštera Hradisko, nemohl se stát řádným měšťanem, a proto musel obratem dům prodat plnoprávnému měšťanovi Michaelu Klonerovi. V předchozích staletích dům patřil často obchodníkům se suknem, opakovaně se mezi jeho majiteli vyskytovali povozníci, jednou i mlynář, který na rozdíl od výše zmíněného podmínku měšťanství splnil. Na přelomu 16. a 17. století se tady zabydlelo postupně několik majitelů, kteří podle přídomku Nereteiner (Jiljí Nereteiner, Markéta Nereinerová, Simandl z Neředína) pravděpodobně pocházeli z další blízké vsi Neředína (něm. Neretein).
Už v roce 1838 se s dějinami domu začala spojovat oblast právních věd. Nejprve se stal majitelem doktor práv Martin Reim. Po jeho smrti koupil v roce 1874 dům za 35 tisíc zlatých František Svozil, vynikající právník a velká osobnost olomouckého českého spolkového života. Vlastnil ho společně s manželkou Marií až do své smrti v roce 1910. Rok poté prošel dům zásadní rekonstrukcí, při níž získal dnešní secesní podobu.
Mecenáš a právník
František Svozil (1837 – 1910), advokát původem z rolnické rodiny v Litovli, se vypracoval mezi nejbohatší olomoucké právníky, byl také důležitou postavou českého spolkového života v Olomouci, mimo jiné ve funkci předsedy Občanské besedy, předsedy Sokola, spoluzakladatele Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci nebo člena ředitelstva Ústřední záložny rolnické v Olomouci. Zapsal se do paměti Olomouce i jako mecenáš, když v roce 1910 odkázal tehdy mimořádnou sumu 10 tisíc korun Ústřední Matici školské, dalších 10 tisíc korun Matici školské v Olomouci, 6000 korun pro stipendia českému gymnáziu v Olomouci a stejnou sumu na stipendia obchodní škole v Prostějově. Národní jednota pro východní Moravu a olomoucký Vlastenecký spolek musejní od něj získali po 2000 korunách a Jednota divadelních ochotníků besedních v Olomouci 1000 korun.
Foto: NPÚ/Blažková Irena
Zdroje:
- Katalog Národního památkového ústavu
- Toulky starou Olomoucí
- Nather Wilhelm: Kronika olomouckých domů I-II
- Rája Martin: Advokáti a společnost na Moravě v letech 1869-1914, disertační práce
